Užitkovost a chov koz – mléko, maso, kůže, hnůj







O koze.

Článek z roku 1935.

O významu chovu koz nemáme ani dnes ještě spolehlivějších statistických dat. Příčin toho je mnoho a nebude snad bez zájmu se zmíniti aspoň o některých. Chovatelem koz je výhradně “malý člověk” a u toho zvláště na venkově nacházíme dosud málo porozumění pro kontrolu chovu i kontrolu užitkovosti. Hlavní příčinou však je okolnost, že užitek koz, a sice mléko, maso, kůže, střeva a hnůj, nemohou býti žádnou institucí řádně zjištěny, poněvadž velká většina z nich je úplně neb aspoň z velké části spotřebována chovateli samými. Je až překvapující, jak málo koz se zabije na veřejných městských jatkách, které by nejpřesněji mohly sestaviti statistiku spotřebovaného kozího masa. Snad nejméně kůzlat spotřebuje chovatel sám a přece z toho ohromného množství kůzlat, dovezených na měststké trhy, se zabije na jatkách jen nepatrné procento. Rovněž kozí mléko nepřijde jako takové skoro vůbec do obchodu a jeho přimíšení ve větším množství do mléka kravského pozastavují nejen mlékárny, ale i městské dozorčí úřady. Proto je možno užitkovost chovu koz odhadnouti jen velmi nepřesně. Má se za to, že užitkovost koz obnáší asi čtyřnásobek hodnoty koz, to znamená, že koza v ceně 100 Kč přináší v průměru přibližně asi za 400 Kč užitku ročně.

Nejdůležitějším produktem chovu koz jest mléko. Význam kozího mléka je zvláště v dnešních hospodářsky zlých dobách veliký. Kozí mléko tvoří dnes vedle brambor hlavní složku výživy nezaměstnaných dělníků v městských předměstích a na venkově. Nebýti dnes tak velkého množství koz chovaných nejslabšími třídami společenskými, mstila by se dnešní doba daleko hůře na těchto třídách a hlavně na jejich podvýživou trpících dětech. Dalším dobrem kozího mléka je jeho lehká zažívatelnost, způsobená jemňoučkým rozdělením tuku a jemná jeho vločkovitost při srážení. Ze zdravotního hlediska se nedá přezírati skutečnost, že tuberkulosa, bacily nakažlivého pometání a jiné choroby jsou u kozy řídkou vyjímkou. S klidem se dnes připouští, že v krajích, kde se děti krmí výhradně kozím mlékem, je jejich úmrtnost menší. Též jakost kozího mléka se stále zlepšuje, předně zušlechťováním chovu, dále hygieničtějším ustájením a ošetřováním a konečně účelnějším krmením. Jen v některých venkovských krajích nepostupuje zušlechťování chovu a zvyšování dojivosti dosud tak rychle, jak by bylo žádoucí. Též máslo a sýry z kozího mléka jsou výtečné, ale musíme se ještě hodně učiti zacházeti s kozím mlékem hygienicky. Hlavně správné krmení a rychlé a naprosto čisté odstředění čerstvého mléka a stlučení sladké smetany je nutné, nemá-li máslo míti nepříjemnou příchuť.

Dalším produktem chovu koz je maso. Zmínil jsem se již, že počet na veřejných jatkách poražených koz není v žádném poměru k množství skutečně chovných koz. U nás se vžila jakási zaujatost proti požívání kozího a ovčího masa. A přece sděluji našim hospodyňkám, že neznám chutnějšího masa nežli maso skopové. A při tom musím na sebe prozraditi, že jsem značně vybíravým. Kozí maso se ve svém složení (cca 75 proc. vody, 19 proc, bílkovin, 3 proc. tuku, 1.5 proc. soli) i ve své chuti velmi přibližuje masu skopovému. Je světlejší nežli maso skopové a není tak tučné a dá se připravovati na mnoho způsobů stejně jako maso skopové. Nesmí ovšem býti z nějaké zhublé “stoleté” babičky. Maso kůzlat je nejen chutné, nýbrž i lehce stravitelné a může se podávati i pacientům. Škoda jen, že naši chovatelé nenechají kůzlečí maso “dozráti” a kůzlata předčasně zabíjí neb k zabití odprodávají.

Chov koz poskytuje ještě kůže, které se zpracují na vojenské tornistry, jemné rukavičky, safian a pod. Kozí a ovčí střívka zpracována, jsou dobře placena uzenáři. I kozí hnůj je cenným hnojivem a počítá se, že cca 20 kg dobrého kozího hnoje nahradí 100 kg hnoje kravského.

Žádáme-li od kozy větší užitkovost, hlavně však více mléka, musíme kromě zušlechťování plemen definitivně súčtovati se zastaralými názory na ošetřování a krmení koz. Stáj pro kozy musí býti prostorná, vzdušná a světlá. Ventilace v kozích chlévech je dosud věcí skoro neznámou. Teplota ve stáji nemá klesnouti pod 8 °C a v létě nemá vystoupiti nad 15 °C. Koryto nejlépe kameninové, aby se dalo lehce a dokonale čistiti. Žebř zavěšený v takové výšce, aby koza mohla pohodlně z něho žráti. Vysoko zavěšené žebře způsobují vadné postavení noh a prohnutí hřbetu. Proběhnutí a proskočení, byť jen na dvorečku, je velmi žádoucí, a to nejen v létě, nýbrž i za slunných dnů zimních. Čistota ve stáji, vzdušnost stáje a pravidelné ošetřování koz je nejlepší zárukou nejen zdraví, nýbrž i nejlepší ochranou proti nepříjemné příchuti kozího mléka. Pravidelné denní kartáčování koz, hlavně v zimě musí se státi všude samozřejmostí. Vemeno se má častěji umýti slabými mydlinami a před každým dojením aspoň čistým hadrem otříti. Dokonalé vydojování a dojení vždy ve stejnou dobu podporuje dojivost. Kontrola dojivosti koz by se měla zavésti v každé obci s větším množstvím koz, může si ji však prováděti každý chovatel sám. O krmení jsem psal v minulém ročníku.
Dr. T.

Leave a Reply



Další kategorie:
angrešt choroby angrešt pěstování angrešt recepty brambory pěstování choroby rybízu chov drůbeže chov kachen chov slepic chov včel hrušeň jalovec maliny pěstování ostružiny pěstování pěstování jahod pěstování malin pěstování máku pěstování obilí recepty rybíz pěstování slepice nemoci včely rojení včely v dubnu závlaha zahrady švestka