Články z kategorie ‘včely v dubnu’

Duben – včelařské jaro

05.04.2016

Dubnové či aprílové počasí je nestálé a proměnlivé. Střídá se slunečné období s obdobím náhlých přeháněk, dokonce ještě sněhových, objevují se první bouřky, fouká silný vítr. Takové počasí je nad ženu vrtkavější, říká přísloví. Občas může být teplota kolem 0 °C, ale většina dubnových dnů je již teplých, kdy se včely nejen proletují, ale zajišťují také zásobování vodou a přinášejí snůšku. Skutečné včelařské jaro začíná.

TŘEŠEŇ A ANGREŠT

Mám před včelínem jednu třešeň ptačí a ta pravidelně – ať je zima mírná či krutá a dlouhá – rozkvétá 25. dubna (s rozdílem několika hodin). To je znamení, že začíná několikaměsíční období pylové a nektarové snůšky. Je to termín, v němž bych měl mít oba nástavky zaplněné včelami, dostatek včelího plodu a postavenou (či aspoň vloženou) jednu mezistěnu. Kde není třešeň ptačí, o příchodu jara napoví kvetoucí angrešt. Včelstva silně plodují a sílí novými generacemi potřebných včel.

PROHLÍDKA VČELSTEV, JEJICH ROZŠIŘOVÁNÍ

První prohlídku včelstev má již pravděpodobně každý chovatel za sebou. V dubnu bude třeba provádět prohlídky asi po sedmi až deseti dnech. Prohlídka neznamená rozebrání včelstva a prohlížení každého plástu zvlášť, ale jde o zajištění optimálních podmínek pro rozvoj. Těmi podmínkami jsou dostatek tepla, zásob, vody a prostoru. Pozorujeme včely na česně, podložce a přes průhledný strůpek. Teprve potom (na základě poznatků získaných při pozorování) přistupujeme k promyšlenému zásahu do včelstva. Vše bylo podrobně popsáno v březnovém Včelařství. V dubnu budeme včelstva především rozšiřovat – a to podle růstu. Jakmile se včely budou dotýkat přepážky, okénka nebo zavěšeného igelitu, vložíme další souš, u silnějších včelstev raději dvě. Výhodné je rozšiřování tzv. svislé ve dvou nástavcích. Včely se nebudou vyvěšovat v podmetu, ale budou postupně obsedat a zvládat i spodní nástavek – budoucí plodiště.

Zpočátku vkládáme souše, které jsme odebrali při březnovém uteplení, později rozšiřujeme vkládáním mezistěn. Nízkonástavkoví včelaři budou rozšiřovat podložením celého nástavku, u kombinovaného úlu po zvládnutí celého plodiště nadsazením nízkého nástavku s mezistěnami a soušemi. V případě víkendových včelařů nebo v případě vzdálených stanovišť je výhodné rozšiřování svislé. Včely zvládnou prostor i při ochlazení a případným opožděným zásahem nepřipravujeme včelstva na rojení.

Se včelstvy, která po skončení zimy obsedají celý nástavek, nemáme mnoho práce. Totéž platí, když jsme spojili dvě včelstva. Čekáme až bude zaplodován celý horní nástavek a z větší části i spodní, začneme rozšiřovat mezistěnami do plného počtu rámků v obou nástavcích.

Včelstva jsme začali intenzivně ošetřovat v období, kdy čtyřicet dní před hlavní snůškou byla již silně rozplodovaná. Celý měsíc duben je nutno považovat za měsíc výměny zimní generace včel za generaci novou. Je to měsíc silného růstu včelstev.

OBNOVA VČELÍHO DÍLA, PRODUKCE VOSKU

Jakmile se projeví známky stavebního pudu (stavba voskových můstků a tzv. pobílení plástů), což bývá již při prvním přísunu nektaru a pylu z vrb, pampelišky, ovocných stromů a keřů, vkládáme podle síly včelstva jednu až dvě mezistěny hned za poslední plást s plodem. V příznivém čase může být mezistěna vystavěna již za tři dny a matka do ní klade. Pak vkládáme další mezistěny, až zaplníme prostor celého plodiště. Jestliže jsme zimovali ve dvou nástavcích, včelstvo obvykle vystaví šest až sedm mezistěn. Vystavěné mezistěny můžeme přemístit při teplé stavbě dopředu, při studené stavbě na vzdálenější stranu od plodového tělesa nebo i mezi plodové těleso (a to tak, abychom starší dílo dostali na okraj a matka mohla klást především do nového díla). Pokud máme z minulého roku nedostavěné mezistěny, použijeme je jako první. Do hlavní snůšky budeme mít vystavěno nejméně polovinu plodiště. Průměrné včelstvo dovede v průměrném snůškovém roce obnovit celé plodiště. Později vystavěné mezistěny bývají většinou zaneseny medem, matka je zaklade až po vytočení. Budeme-li po zvládnutí jednoho nástavku přidávat druhý, raději jej dáme jako spodní a včelstvo rozšiřujeme směrem dolů. Do spodního přeložíme několik plástů z horního (můžeme i se zavíčkovaným plodem těsně pod horní plodové plásty), abychom vytvořili včelám místo pro stavbu dalších mezistěn.

Rámky s mezistěnami je třeba připravit již v zimě. Pokud použijeme staré rámky, musíme je vyvařit – nejen omýt – v pětiprocentním louhu sodném nebo draselném (50g na 1 l). Je možno je i důkladně opálit. Drátkování provádíme svisle nebo vodorovně. Při svislém drátkování není třeba drátek příliš napínat (prohne se spodní loučka), ale je nutné jej zvlnit kolečkem. Při vodorovném drátkování musíme dát horní drátek co nejvýše. Při vložení několika mezistěn a usazování roje nebo oddělku se horní část mezistěny ohne pod tíhou včel či teplem a včely mezistěny prostavějí. Pak je nutno dílo rozřezat, deformace se jen těžko odstraňuje. Při svislém drátkování je možno používat jen tři drátky na svařování o průměru 1,6 mm G 102 (1 kg stojí 99 Kč) nebo nerezové dráty (310 Kč). Jsou pevné a prakticky se nedají zničit. Při zatavování mezistěn doporučuji mezistěnu přiložit těsně ke spodní loučce. Dole tak nevznikne volný prostor, směrem nahoru včely dostavěji dělničinu i několik centrimetrů.

CHOV TRUBCU

Již v dubnu by měl každý chovatel (nejen šlechtitel) věnovat větší pozornost zajištění co největšího počtu kvalitních trubců z nejlepších včelstev. Chceme-li tvořit v první polovině června oddělky a vkládat do nich zralé matečníky, musíme s předstihem (asi padesáti dnů) začít s chovem trubců, to je asi 20. dubna. Trubčí plásty (z minulého roku krásně vystavěné stavební rámky) je třeba vložit na okraj plodového tělesa. Nemáme-li vystavěný trubčí plást, můžeme z horní poloviny dělničího díla seříznout buňky až na původní mezistěnu, na druhé straně plástu zase spodní polovinu. Včely opraví dílo trubčinou a matka ji brzy zaklade. Zakladené trubčí plásty výkonných, nebodavých, nerozlézavých matek vkládáme do včelstev nevýkonných a těmto včelstvům likvidujeme vlastní trubčinu. Dobrému včelstvu vložíme nový trubčí plást nebo později stavební rámek. Tento postup několikrát opakujeme. Tak získáme převahu dobrých trubců. Likvidace trubčího díla u ostatních včelstev brzy na jaře je jedno z nejlepších protivarroázních opatření.

V JAKÝCH ÚLECH VČELAŘIT?

Úl, v němž jsme se rozhodli včelařit, musí splňovat tyto podmínky:

  • musí být vhodný pro jarní rozvoj,
  • musí zabezpečovat neomezený růst včelí populace,
  • musí mít dostatek prostoru pro včely,
  • musí mít dostatek prostoru pro ukládání nektaru,
  • musí být včelařem snadno obsluhovatelný,
  • práce s úlem nesmí být časově náročná.

Pro mladého včelaře je nejhorší takový úl, který dostane darem a přitom jde o “danajský” dar – v úlu dávno nikdo nevčelařil. Stejně špatný je i další dárek – staré (tedy nevhodné) rady o tom, jak včelařit.

Všechny úly typu Budečák či Univerzál jsou nevhodné. Toto pravidlo platí i tehdy, když jsou jmenované úly zcela nově vyrobeny a “obohaceny” o mnohé zlepšující doplňky či o pomůcky.

Měl jsem taky takové úly. Za celý den jsem lopotně stačil obsoužit deset úlů ve dvou bateriích, zatímco odpoledne po práci jsem snadno zvládl pětadvacet nástavkových úlů a ještě k tomu na jaře jsem nemusel nic sušit, ukládat, opravovat. Vyzkoušel jsem i nízkonástavkové úly, avšak nenašel jsem v nich oblibu, kromě toho plný nástavek byl pro mne těžký. Včelám se zalíbily velké plásty (i mně) – a když si včely mohou ve vysokém podmetu přistavět osmicentimetrovou trubčinu, je po problému s rojením.

Zlikvidoval jsem druhé řady, stropy odtrhal a udělal víka, samostatné úly se daly i přeříznout. Dnes mohu přidávat libovolné množství nástavků. Nejtěžší bylo se k tomu odhodlat. Do plodiště “jdu” dvakrát do roka – při vkládání a odebírání mateří mřížky. Také jsem viděl zavěšovat místo dvířek nástavek a pak se medník vlastně stává ležanem. Nejméně pracné a finančně nejméně nákladné včelaření jsem viděl v ležanech s velkou rámkovou mírou u přítele Strnada.

Ke všem radám při předělávání úlů nutno přistupovat obezřetně. Je lepší raději vyzkoušet postup na malém počtu včelstev a po získání zkušeností se rozhodnout pro další kroky. Je ovšem mýlkou se domnívat, že z více úlů bude více medu. Jedna řada dá více medu s menší námahou než dvě nad sebou.

Často slyšíme a čteme o moderním úlu. Vždyť budečák byl před sto léty taky moderní, baterie a čechoslovák před padesáti roky rovněž. Dnes jsou moderní úly nízkonástavkové, tenkostěnné, polystyrenové… Víme jaké úly budou moderní za dalších padesát či sto let?

Víme jen jedno – včely tu budou stále a musejí mít úl, v němž se jim bude výborně dařit. Musí to být úl, který umožní, aby včelař měl při ošetřování včelstev co nejméně namáhavé práce.

Včely – stavební pud

05.04.2016

S rozkvětem ovocných stromů, někdy už i dříve, začínají včelstva, která se dobře rozvíjejí, se stavbou plástů. Říkáme, že se probudil stavební pud. Napřed dostavují včely nehotové rohy plástů voskem barvy hnědavé nebo špinavě bílé, postupně pak začínají stavět krásné sněhobílé plásty.

Probuzení stavebního pudu je vázáno na tyto podmínky:

a) na potřebu dalších plástů pro plod, med a pyl
b) na teplo
c) na větší přínosy sladiny (nektaru)
d) na sílu včelstva, jeho dobrý rozvoj a tím na dostatek včel ve stáří, kdy je schopna činnosti žláza vosková, tj. včel ve stáří 12 – 18 dní

První tři podmínky jsou za příznivého počasí v květu ovocných stromů splněny. Potřeba plástů je dána rozvojem včelstva i snůškou. Ta sama je podmínkou probuzení stavebního pudu tak jako teplo, které rovněž za příznivého počasí je. V úlu pak o ně pečujeme uteplením a rozvážným rozšiřováním plodiště.

Včelstva se slabým rozvojem však nestavějí. Tady není splněna čtvrtá podmínka: síla včelstva. Včelstvo má málo včel schopných stavby. Zkušení včelaři říkávají, že včelstvo, které není schopno začít se stavbou v květu jabloní, nedá už týž rok valný užitek. Je to zplna odůvodněné. Nemá-li včelstvo v době květu jabloní dost stavitelek, nebude mít v hlavní snůšce, která přichází o několik dní později, dost létavek, které by snůšky využili.

Včely – Jak na jarní prohlídky

04.04.2016

Poslední díly našeho Minima znalostí jsme si popsali základní rozdíly mezi metodikou včelaření ve vysokonástavkovém, nízkonástavkovém, kombinovaném a v systému Dadant v prvním období včelařského roku – v podletí. Včelstva jsme v této době nakrmili, případně zaléčili (odparnými deskami s kyselinou mravenčí, při nařízení pak gabonovými pásky) a nakonec před zazimováním prohlédli. Další intenzivní včelařská činnost na nás čeká v předjarním a jarním období. Toto bude také tématem tohoto dílu.

Na včelaření je mimo jiné krásné i to, že všechny úkony ve včelstvu provádíme v souladu s vývojem počasí – nic není podle nějaké šablony. Nezávisle na tom, jaký máme úl, platí v období nástupu jara pro všechny toto: jakmile se stabilněji oteplí nad 10 °C a teploty nám odpoledně příjemně stoupají, provede včelař první krátké nahlédnutí do úlu, a tím je

Jarní prohlídka.

U všech úlových sestav jde o snadnou, rychlou a je-li vše v pořádku i radostnou činnost, pouze tradičně u zadováků trvá déle a je namáhavější.

Pokud jsme včelstva zimovali v jednom vysokém nástavku – např. loňský oddělek na rámkové míře 39 x 30 cm, vyhodnotíme nejprve, kolik obsedá plástů. Velmi rychle získáme přehled při používání durafolové, průhledné fólie. Poté “listujeme” od zadního (u teplé stavby) nebo bočního (u stavby studené) plástu, které potěžkáme na množství zásob, až se dostaneme k tomu, na kterém je plod. Po urovnání do původního stavu jsme seznámeni s množstvím zásob a s přítomností matky.

Byla-li včelstva ve dvou nástavcích – např. pro nejpoužívanější rámkovou míru 39 x 24 cm, případně 39 x 27,5 cm apod., je včelstvo v této době zpravidla přesunuto do horního nástavku a v tomto případě je postup jarní prohlídky obdobný jako v předešlém případě. Někdy se stává, že plodování probíhá nyní ještě ve spodním nástavku a do vyššího se včelstvo přesune až později.

U nízkonástavkového systému bývají v nejvyšším nástavku z větší části, anebo zcela plásty zaplněny mednými a pylovými deskami a plodování probíhá buď z části již v horním, anebo v nástavcích pod ním.

Kombinovaný systém a Dadant je uspořádán v této době většinou tak, že je na vysokém plodištním nástavku nízký, zaplněný glycidovou a pylovou zásobou. Někdy je v této době i v nízkém nástavku jeho část proplodována také. Chceme-li prohlédnout plodiště, musíme dočasně dát stranou nízký nástavek a potěžkáním rychle vyhodnotíme hmotnost zásob.

Zjistíme-li, že v plodišti není nikde zakladeno a včelstvo vydává intenzivním větráním nepřirozený zvuk, jde o bezmatečnost. V tomto případě je nejlépe ho spojit s jiným, nebo ještě lépe se záložním, loňským oddělkem. Slabá, ale zdravá včelstva spojíme se středními a můžeme provést i jakési vyrovnání síly – těm hodně silným zavíčkovaný plodový plást odebrat a posílit jím ty slabší. Nyní, anebo při nejbližším dalším zásahu, dáme stranou plodištní nástavky (zde je ideální mít zvedák) a dobře očistíme, případně vyměníme dno (další výhoda nástavkových úlů).

Ihned po prohlídce včelstva si pořídíme stručný zápis o zjištěném stavu a o opatřeních které jsme provedli případě nedostatků (dokrmení, posílení plodem apod.). Získáme tím přehled a poslouží nám jako základ pro další správné zásahy v průběhu sezony.

O dalších úpravách včelstva opět rozhodne průběh jara. Na počátku rozkvětu ovocných stromů – nejprve třešně ptačí, nastupuje potřeba vystavět a zaklást trubčinu. V této době vkládáme do blízkosti plodu (nikoli ke studenému okénku či ke stěně) rámky s proužkem mezistěny u horní loučky. Říkáme jim stavební, včely zde vystaví větší buňky a matka zaklade trubce. O tom, kolik stavebních rámků dát do včelstva se vede značná diskuze i na stránkách našeho časopisu. Jeden extrém je stará rada – u běžné rámkové míry 39 x 24 cm, 39 x 27,5 cm a 39 (37) x 30 cm vložit jeden – za okénko a tento pravidelně vyřezávat. Druhý extrém byl na základě článku týmu autorů, vedeného prof. Bičíkem, kteří doporučují umístit v plodišti nejméně 3 velké stavební rámky a zakladenou trubčinu nevyřezávat dříve než v červenci. Výsledkem má být nulový počet rojů a pravidelná tichá výměna matek. S pobavením jsem četl polemiku na toto téma, na jedné straně tvrdá kritika, a na druhé straně články chvály o naprosto bezproblémově fungující metodě. Zajímavé je, že metodu kritizovali většinou teoretici, tedy ti, kteří ji nikdy nevyzkoušeli, jen si myslí… Chválili ji naopak praktici, kterým se osvědčila. Můj závěr ověřený praxí: autorům jsem vděčen za poznání, že jeden stavební rámek je málo, vyřezávat z jara trubčinu je nesmyslné, pracné a zbytečné “patlání” bez efektu, ke škodě včelstvu i mednému výnosu. Argument o tom, že se tím likvidují roztoči je lichý, protože pečlivý včelař má léčit, případně přeléčit tak, aby měl na jaře úl bez roztočů.

Mám vyzkoušeno, že umístím-li v plodišti jeden vysoký stavební rámek a 3 až 4 nízké dole v nízkém nástavku (rámková míra 39 x 27,5 cm a 39 x 14 cm), trubčinou ani všechny nebývají zakladeny. Metoda má prokazatelně značný (ale ne 100%) protirojový efekt, má ale velkou slabinu v tom, že tichá, ale i rojová výměna matek nastává často až po pořádném zestárnutí matky, což vede až k zeslabení a chabé výkonnosti včelstva. Proto je nutné chovat matky a tvořit oddělky a jimi provádět pravidelnou výměnu. Mladá matka potom ovládne silným feromonem včelstvo natolik, že prvním rokem u něho většinou k vyrojení nedochází.