Články z kategorie ‘švestka’

Problém švestky domácí

04.06.2014

Článek z roku 1935.

Dva články p. ing. J. Součka o problému švestky domácí vzbudily zaslouženou pozornost v kruzích čtenářské rodiny. Vracíme-li se k této věci delším pojednáním, činíme tak proto, že nám p. K. V. z Parníku poslal svůj názor na tuto zajímavou otázku. Pan ing. J. Souček zaujal k názorům p. V. své stanovisko a tak, milí čtenáři, koho věc zajímá, čtěte:

Nejsem odběratelem “Rádce”, ale rád si jej u známých přečtu proto, že se snaží opravdu poctivě své čtenáře o všem informovati. Proto mě překvapil v čís. 3. článek: “Co je příčinou zkázy švestkových stromů“. Tvrzení, že by vegetativní množení švestek (odkopky) mělo vliv na degeneraci druhu, nebude správné. Nejnovější výzkumy ruského ovocnictví tvrdí pravý opak, právě neustálým množením šlechtěním na pláně přinutíme i ty nejlepší sorty k degeneraci. Ruská věda dneška tvrdí, že vliv podložky (pláněte) na roub je velmi značný a ne vždy k dobru, podávají k tomu i řadu logických důvodů. Snaží se proto i ostatní ovoce (jadernaté) množiti vegetativně a mají řadu vyzkoušených způsobů. Dále poukazují na fakt, že na Kavkaze jsou dodnes sorty jablek, které byly a jsou množeny jen vegetativním způsobem (hlavně odkopky) a stromy ty se dožívají stoletého stáří a hojně rodí, třebaže nebyly nijak ošetřovány.

Degenerace může vzniknouti jen tehdy, jsou-li odkopky brány bez výběru. Pak je více než jisté, že zamořený nebo z jakékoli příčiny zakrnělý strom s malými plody, dá odkopky jen podobné jakosti. Má-li však někdo ve své zahradě ještě velkoplodou, pravokořennou švestku, měl by si jí zvláště vážiti.

Dnešní ruské ovocnářství je na postupu a předešlo nás v mnohém. Sbírají odbornou literaturu z celého světa a přezkoušejí vše, co kdy bylo napsáno. Že to přezkoušení je věc potřebná, zde malá ukázka: Ve všech odborných knihách čteme, že pro stromek je třeba jámy co nejhlubší (aspoň 60 cm). V SSSR pokusy prokázali, že tento postup je mylný. Odůvodňují proč. Zasazený strom má přirozený sklon rozkládati kořeny směrem dolů a nejmenšího odporu, hojné výživy. Takto zasazený strom (naším způsobem) zprvu dobře roste. Po 4 – 5 letech se však ve vzrůstu zarazí (kořeny narazily na mrtvou půdu). Trvá to pak 2 – 4 roky, kdy stromek živoří a je terčem všech nemocí a hmyzu, až utvoří nové povrchové kořeny, ovšem, jestli zatím nezašel. Dle jejich názoru není třeba hlubší než 30 cm, ale za to jámy pokud možno široké. Rovněž zavrhují převrstvování půdy pro ovocné zahrady, protože než je stromek schopen využíti kyprého spodku (za 8-10 let), je půda již dávno opět tak tvrdá, jak byla před regálováním. Parník.

Pan Ing. J. Souček k názoru p. V. zaujal toto stanovisko: Pan V. má zajisté na mysli práce ruského výzkumníka Mičurina, jehož nedávné osmdesátiny byly i v našem odborném tisku vzpomenuty. Mičurin používá vlivu ušlechtilé podnože na roub nově vzniklé odrůdy a obráceně k zlepšení a ustálení některých vlastností nových odrůd. Také v Československu pracoval na otázce ovlivňování roubů podnoží Jindřich Schmidt. Jeho přednášku, pronesenou v únoru 1934: “Vliv podnože na roub u jádrovin” vydala nedávno Československá ovocnická jednota tiskem. V obou případech jedná se spíše o jádroviny a o vliv starých, ušlechtilých odrůd, jichž bylo použito jako podnoží (u Mičurina cílevědomě, při čemž neustálenost nové odrůdy, zaštěpené na ušlechtilou starou odrůdu, hraje velkou úlohu; u Schmidta příležitostně, při přeštěpování starých stromů). Také v Angliii podle výsledků pokusů výzkumné stanice v East Mallingu propaguje se používání jednotných podnoží, množených, zvláště u jádrovin, hlavně způsobem vegetativním. Pokusy s anglickými podnožemi konají se i u nás.

Všecky tyto práce a poznatky nevylučují však pravděpodobnost degenerace naší domácí švestky, jejíž jednu příčinu můžeme spatřovati i ve vegetativním množení. Podle dosavadních pozorování vyhání totiž právě méněcenné švestkové stromy (jež se vyznačují již i na pohled hustými korunami a v mládí trnitými větvemi a jež dávají ovoce menší, načervenalé, s tuhou, nearomatickou, spíše nakyslou a nazelenalou dužninou) velmi četné, bujné a každoročně se obnovující odkopky. Naopak, stromy vzhledem i ovocem opravdu ušlechtilé neposkytují bohužel mnoho odkopků kořenových. Ponecháním všech odkopků volnému vzrůstu bez štěpení množily se ty neušlechtilé stromy více než ušlechtilé, takže pravokořenná domácí švestka nejlepších jakostí stává se vzácností.

Nerad bych vzbudil zdání, že jsem proti všem odkopkům zaujatý. Souhlasím plně s p. V., že ten kdo má v sadě ještě velkoplodou pravokořennou švestku (a dodávám: jež dává ovoce nejen velké, nýbrž i modře ojíněné, se zlatožlutou, šťavnatou dužninou, jdoucí lehce od pecky a má dobrou, aromatickou, švestkovou chuť), měl by si jí zvláště vážiti a měl by ji jako pravokořennou i dále množiti, aby nám tento typ nadobro nevymizel. Doporučovati však množení nešlechtěnmi odkopky všeobecně není za dnešního stavu dobře možno, a když už se používá k množení běžných odkopků, je jistější je zaštěpiti roubem z dobrého matečného stromu. Abych psal o švestkové otázce více, považuji za předčasné. Kdyby nám bylo jasné všecko, co s touto otázkou souvisí, nepotřebovali bychom v této věci nových pokusů.

Co se týče jámy při sázení ovocných stromů a názoru, že není třeba jámy hlubší než 30 cm zato však hodně široké, šel americký badatel Stringfellow ještě dále než Rusobé. Stringfellow již před 60 lety tvrdil, že je škodlivé jakkoliv upravovati stromku jámu a že je lépe sázeti zcela mladé stromky s kořeny i větvemi zkrácenými na 2 – 3 cm, nebo u nedopěstovaných i se zkrácenými kmínky, při čemž úzký otvor, pro zasazení stromku, se prorazí probiječem, drenážním rýčem neb zašpičatělým kůlem. Srovnávací pokusy se stromky vysazenými podle dosavadních zvyklostí a podle metody Stringfellowovy, byly u nás založeny na více místech v r. 1931/32 a právě letos na jaře má se provésti prvá kontrola.

Cizí zkušenosti, mnohdy z úplně odlišných poměrů půdních a klimatických, nemůžeme přejímati a doporučovati u nás bez vyzkoušení, jinak bychom mohli dobré věci více uškoditi nežli prospěti.

Proč švestky nerodí

04.06.2014

Jest to úkaz dnešní doby, že se ze všech stran naříká na neplodnost švestkových stromů. Čeká se na plodění 5 – 6 let, což jest jistě dosti dlouho, ale čekati 8 až 10 let, jak nám naši čtenáři píší, jest důkaz, že švestky na Mirobolance šlechtěné nemožno sázeti do půd dobrých nebo do zahrádek, kde majitel věnuje jim veškerou péči a stále je hnojí a opatruje. Vypěstování švestek musí se vrátiti ke starému způsobu, kdy se říkalo švestka na švestku a sliva na slivu. Švestky odkopky, semenáče švestek a Damasceny jsou jistě nejlepší podložky pro ně. Jen pro stromořadí okolo silnic, kde stromy nemožno opatřit jako v sadě, jest podložka prudce rostoucí správná. Zvláště pro malé zahrádky mají se bráti švestky na plankách zakrslých jako jest Svatojulče.

Nejlepší úrodnost švestek možno poznati již ve školkách. První plodí ze všech Zimmrova, pak Carská, Esslingenská, Bosenská a Velkovévodská. Zahrádkáři mají často jen 1 stromek švestkový a když mají čekati 10 let než nějaké ovoce se ukáže, raději takový strom vyhodí. Já radím: stromky pěkné a zdravé nevyhazovati, ale přešlechtiti je některým shora uvedeným druhem a stromek nehnojiti dusíkatě pokud nezačne ploditi a na povrch půdy zahrabati Thomasovy strusky 2-3 kg pod strom.

Co je příčinou zkázy švestkových stromů

03.06.2014

Následující článek je z roku 1935.

V minulém čísle promluvil jsem o problému švestky domácí, dnes chci promluviti o příčinách zkázy švestkových stromů.

Příčinu zkázy švestkových stromů musíme spíše hledati v pozvolné degeneraci švestky domácí, která však podle mého názoru nebyla zaviněna používáním nesprávných podnoží, nýbrž:

1. Dlouholetým vegetativním množením. Švestka se po mnoho let množila právě jen odkopky, tedy způsobem nepohlavním, vegetativním. Každá rostlina stárne. Odrůda, množená po staletí způsobem nepohlavním, je vlastně velmi starý jedinec, stále omlazovaný, který však nakonec přece jen se vysílí. Jeho stáří nikdo nezná. Nechci tvrditi, že by jiné odrůdy našeho ovoce nestárnuly, vždyť i množení odrůd rouby nebo očky je vlastně množení nepohlavní, ale je tu aspoň zdravý podklad, pláňka nebo jiná podnož, vyrostlá ze semene, množená tedy pohlavním způsobem, takže stárnutí nepokračuje tak rychle, přece však bylo u některých odrůd ovocných již pozorováno. Z jiných dřevin je známé stárnutí u topolu, jenž se také množí pouze vegetativně. Jedná se tedy u švestky domácí nejen o otázku správné podnože, nýbrž snad i o udržení této odrůdy vůbec v její původní jakosti, takže máme zde celý problém dalšího pěstění domácích švestek. Na aleji při pomologickém arboretu v Průhonicích se právě vysazuje 80 vysokokmenných, ušlechtile vyhlížejících, vybraných semenáčů švestky domácí za účelem pozorování vzrůstu stromů, jejich odolnosti vůči škůdcům, jakosti plodů, získávání klíčivého semene a podle možnosti i obrození švestky. Pokusy s různými podnožemi se připravují.

2. Přemístěním švestkových sadů a alejí. Nejsou vzácné případy, že domácí švestky rostly na 1 – 2 m od sebe. Nebyly tak vysazeny, ale rostly od kořenů a byly ponechány na místě. Stromky, tak hustě stojící, postrádající vzduchu i světla, nemohouce se rozkládati do šíře, rostly do výšky jako lesní stromy, kdežto spodní větve ponenáhlu odumíraly. Už takto vyhlížející sad činí na neodborníka nemocný dojem. Škodlivost bezplánovitého samomnožení švestek není tedy pouze v oslabování matečných stromů tvořením odkopků, nýbrž hlavně v tom, že stromky, vzniklé z okdopků, dávající bez šlechtění stejné (jen během let snad nepozorovatelně ponenáhlu se zhoršující) ovoce jako matečný strom, příliš sváděly majitele sadu, který měl takto bez vlastního přičinění a bez peněžních výloh místo jednoho stromu stromků několik, k tomu, aby všecky stromy ponechal na místě, když pro ně neměl jiného stanoviště, nebo prostě z pohodlnosti a z neznalosti jich včas nepřesadil. A je známo každému, kdo se jen trochu zajímá o škůdce ovocných stromů, že se všem škůdcům nejlépe daří v sadech přehoustlých.

Švestkové stromy, přehoustlé a puklicí oslabené, byly zničeny mrazy v zimě 1928-29, doplňují se však nejméně ze všech ovocných stromů, takže nestačíme domácími švestkami zásobiti naše trhy. Následek toho jest zvýšený dovoz švestek cizích a poměrně dobrá cena pravých domácích švestek u nás jest na dlouhou dobu zaručena, a ty bolesti, o kterých jsem se zmínil, nemusí nikoho od jich vysazování odstrašiti, má-li k tomu vhodný pozemek s půdou nepříliš suchou a vůli stromky ošetřovati, i když nedostane třeba švestek, šlechtěných na odkopcích. Odborné organisace i veřejná správa, starají se již o řešení nadhozených problémů, jež si však vyžádá ještě mnoho času.

Problém švestky domácí

02.06.2014

Následující článek je z roku 1935.

Redakce časopisu “Rádce” nadhodila otázku, týkající se tvrzení některých ovocnářů, že naše švestkové stromy byly zdegenerovány podnožemi, jež zavinily seslabení odolnosti švestkových kultur vůči škůdcům, zejména vůči puklici švestkové. Podle těchto tvrzení by švestky nebyly tak zdegenerovány a puklice by neškodila v takové míře jako dosud, kdybychom švestky množili odkopky. SvÚj názor opírají tito pěstitelé ovocného stromoví o skutečnost, že puklice se objevuje i na jiných stromech, keřích a rostlinách a přece jim tolik neuškodila jako švestkám. Aby bylo známo, oč jde, přihlédněme nejprve k nejvíce používaným podnožím pro švestky a slívy. Kdysi se švestky u nás rozmnožovaly pouze odkopky, bez dalšího šlechtění. Ve snaze po návratu k původním našim znamenitým domácím švestkám volá se po tomto nejstarším způsobu množení švestek, zlepšeném tím, že by se odkopky řádně zaškolkovaly a zaštěpily roubem nebo očkem z vybraného, zdravého a zvlášť dobré ovoce dávajícího stromu. Ve větších ovocných školkách nedá se však s touto podnoží dobře pracovati, jednak pro naprostý nedostatek odkopků, jedna pro nestejnost tohoto školkařského materiálu.

Další podnoží, proti níž se stanoviska pěstitele není námitek, je švestkový semenáč. Švestkové semeno však těžce a nepravidelně klíčí, takže i těchto podnoží je nedostatek a jsou drahé. Stromky na jmenovaných podnožích pomalu rostou, mívají někdy pokřivený kmen a slabší korunku, na což kupující stromků ve školkách poukazují.

Kromě toho štěpí se švestky na podnož Prunus St. Julien a Prunus myrobalana. Této používají v poslední době školkařské závody nejvíce, a to nejen pod švestky a slívy, nýbrž i pod meruňky. Pro školkařské závody má Prunus myrobalana jako podnož pod uvedené peckovice nesporně velké výhody. Stromky na ní naštěpené totiž rychle a zdravě rostou, takže se dociluje poměrně brzy krásných, zdravých stromů, s rovnými, silnými kmeny.

Pěstitele-ovocnáře však nezajímá, jak se podnož chová v ovocné školce, nýbrž jaký vliv má na vysazený stromek v ovocném sadě. A tu jsou s některých stran námitky proti švestkám, štěpeným na Prunus myrobalana, do pozdní plodnosti stromků, odolnosti vůči klejotoku a náhlému odumírání (toto hlavně při meruňkách) a byly vysloveny i pochybnosti o jakosti plodů. Na druhé straně nechybí ani obhájců myrobalany, kteří poukazují na dobře prospívající sady švestkové, na ní štěpené.

Jsou zde tedy mnohdy protichůdné zkušenosti některých ovocnářů, a kromě toho mnoho teoretických dohadů. Proto musí o vhodnosti nebo nevhodnosti různých podnoží rozhodnouti nestranné pokusy v několika sadech, ve kterých by se vysadily švestky na odkopku, na švestkovém semenáči, na Prunus St. Julien a na Prunus myrobalana. Pozorovati je třeba zdravotní stav stromů, začátek plodnosti, pravidelnost sklizní, jakost ovoce, součet všech sklizní a tržby a dosažený věk u stejného počtu stromků, vysazených zároveň na témž stanovišti. Pokusy vyžádají si velkého finančního nákladu a dlouhé doby, ale u švestky domácí jde ještě i o jiné problémy, o nichž se zmiňuji níže.

Že by malou odolnost švestky vůči puklici švestkové zavinily podnože, nemohu potvrditi, vždyť švestky na odkopku jí trpěly stejně jako na jiných podnožích. Naopak lze pozorovati, že ryngle a jiné slívy, které bývají štěpeny na jiných podnožích než na odkopku, jsou méně poškozeny než švestka domácí. Vinu na malé odolnosti vůči puklici švestkové má tedy spíše odrůda švestka domácí, než podnož, použitá při množení. Ostatně ani tvrzení, že puklice jiným rostlinám tak neškodí, není úplně pravdivé, vždyť jsou známy případy v jižních Čechách (podle dr. Blattného), že puklice vyhubila i trnku (Prunus spinosa), divoce roustoucí keř, jejž lze snadno zničiti. Příčiny zkázy švestkových stromů popíši příště. Ing. Souček, Průhonice.