Články z kategorie ‘slepice nemoci’

Nemoci, odchylky a paraziti slepic

06.03.2016

Kde hledat pomoc

Možná to zní podivně, ale jakmile se vám zdá, že vašim slepicím něco chybí, je nejlepší se obrátit na jiného, zkušenějšího chovatele. Chovatelé slepic, a to hlavně ti, kteří už se chovu věnují mnoho let, nastřádali často větší množství zkušeností a znalostí o slepicích a jejich nemocích než průměrný veterinář, protože ti se často specializují na kočky a psy. Pokud žádného zkušeného chovatele neznáte, nevěříte takovému zdroji nebo vám zkušenější chovatel nedokáže poradit, svěřte se veterináři. Vyplatí se předem si zjistit, který veterinář ve vašem okolí se často zabývá slepicemi.

Škrkavky

Když slepice začnou hubnout a trpí průjmem, je to většinou příznak začervení. Je výhodnější nečekat na tyto příznaky a zvířata preventivně odčervovat, a to každých šest měsíců. Slepice se totiž nakazí červy velice snadno, a to zvlášť ty, které příjdou do styku s volně žijícím ptactvem. Odčervovací prostředky pro slepice se dají snadno rozpustit ve vodě nebo zamíchat do krmiva. Hubnutí a průjem mohou být také příznaky kokcidiózy.

Prevence
Klíčem k předcházení mnohých nemocí je hygiena, větrání, prostor, dostatek pohybu a činnosti, co nejméně stresu a správná výživa.

Příznaky nemocí
– svědění
– lysá místa (ne vždy)
– hubnutí
– průjem
– známky ochrnutí
– nateklé nohy s odstávajícími šupinami
– přerušení snášky
– schoulené sezení (s naježeným peřím)
– odlišná barva trusu
– nechutenství

Čmelíci

Čmelíci se ve dne skrývají v prasklinách a skulinách a v noci vyrazí za hostiteli, tedy slepicemi spícími na hřadech. Živí se krví slepic. Kromě toho, že mohou přenášet různé smrtelné nemoci, mohou oslabit zvláště mladá zvířata a zvířata se sníženou odolností. Určitou ochranou proti čmelíkům je správné postavení kurníku. Stěny a podlaha kurníku mají být co nejhladší, aby se daly co nejlépe čistit. Čištění je třeba provádět pravidelně a důkladně. Pokud už čmelíky v kurníku máte, upravte kurník tak, jak je uvedeno výše, a ošetřete slepice prostředky proti parazitům podle rady veterináře. Tento parazit bývá dost vytrvalý, takže je léčení třeba několikrát opakovat.

Vši

Existují různé druhy vší, ale všechny se chovají stejně. Způsobují hostiteli ukrutné svědění, slepice se začne škrábat a klovat a brzy se jí v peří objeví holá místa. Vši jsou pouhým okem viditelné a existují proti nim veterinární léky, které je třeba opakovaně aplikovat do úplného vyhubení parazitů.

Perožrout, peříš, zápeřník

Těchto několik obtížných cizopasníků se prožírá peřím slepic, takže zvířata poměrně rychle vypadají dost zdecimovaně. Zbavit se těchto cizopasníků je dost obtížné, nikoli nemožné. V každém případě je třeba vyprázdnit kurník a přestěhovat slepice někam jinam. Kurník důkladně vyčištěte a dobře natřete roztokem karbolínu. Slepice je třeba ošetřit směsí 10 dílů lihu, 1 dílu kafrového lihu a trošky salátového nebo olivového oleje. Hlavně ocas a křídla je třeba tímto prostředkem doslova promáčet. Opakujte jednou týdně, vždy ve stejný den. Když zjistíte, že peří začíná normálně růst a neobjevují se žádná nová lysá místa, mohou se zvířata vrátit do původního kurníku. Pozor: v kurníku už nesmí páchnout karbolín, to by totiž špatně dopadlo. Pro slepice je pach karbolínu velmi jedovatý.

Blechy

Nejen psy a kočky obtěžují blechy, také slepice je mohou dostat. Jsou pouhým okem dobře viditelné, a pokud odkryjete peří, okamžitě utečou, někdy uskočí, protože nesnášejí světlo. Blechy se živí slepičí krví a působí velké svědění, což vede k tvorbě lysin, hubnutí a celkově špatnému zdravotnímu stavu. Blechy je třeba likvidovat ve dvou liniích. Jednak je třeba hubit parazity na slepičím těle, a to speciálním sprejem nebo práškem proti blechám, jednak je třeba vystříkat a jinak ošetřit kurník. Zaměřit se jen na slepice, nebo jen na kurník nemá smysl.

Vápenka

Vápenka je u slepic poměrně běžná choroba, která se projevuje “zvápenatěním” nohy. Slepice, které trpí tímto onemocněním, nemají pěkné hladké nohy, ale tlusté, s šedavými otoky mezi “šupinami” na nohou. Šupiny se někdy odchlipují. Vyléčení zvápěnatěných nohou je dlouhodobá a pracná záležitost. Nejdříve je třeba nohy dobře změkčit, čehož docílíme silnou vrstvou mazlavého mýdla nebo glycerínu. Tento prostředek nechejte na noze působit po dobu dvou dnů. Potom dejte nohy do vlažné vody a kartáčujte je pevným kartáčem dočista. Po vysušení nohu namažte prostředkem proti vápence od veterináře. Také kurník je třeba celý ošetřit prostředkem proti vápence.

Kokcidióza

Kokcidie se usazují ve střevech hostitele. Šíří se trusem, nákaze se proto dá předejít dodržováním hygienických zásad. Nemoc může mít mnoho podob, od celkového úpadku a ochrnutí až po absenci vnějších příznaků. Mladá drůbež následkem nákazy kokcidiózou často uhyne. Při podezření na kokcidiózu veterinář nejprve odebere vzorek trusu a prozkoumá ho. Pokud se prokáží kokcidie, je třeba zahájit léčbu medikamenty. Kokcidie jsou poměrně odolné vůči dezinfekci, takže často pomůže až nasypání silné vrstvy vápna na podlahu kurníku. Paraziti se pak vymetou ven i s vápnem. Při nákaze kokcidiózou pečujte zvýšeně o dobrou hygienu a když vstupujete do nenakažených kurníků, noste přezůvky. Nenavštěvujte kurníky jiných chovatelů.

Rýma (akutní koryza)

Rýmu způspobuje bakteriální infekce. Nakažená drůbež těžce dýchá až sípá, slepice mají vlhké nosní dírky a oteklá víčka. Pokud si takových příznaků všimnete u vašich slepic, spojte se s veterinářem. Nemoc se dá úspěšně léčit antibiotiky.

Nemoci slepic – průjem, zácpa, červi, roztoči a další

11.06.2014

Tento článek pochází z roku 1918.

Střevní katar (průjem) slepic. Onemocnělá slepice musí se od zdravých odděliti a dostane nejprvé trochu ricinového oleje, aby rozložené látky co možná rychle se z těla odstranily. Zvířeti dá se 1/2 kávové lžičky ricinového oleje, který se s chlebem upraví na pilulku. Za nápoj dává se slepici svařená voda, v níž se rozpustí na prášek utlučená skalice zelená a sice na 100 g vody dá se půl g skalice.

Železitá voda prospívá velice slepicím a je současně dobrým prostředkem proti průjmu jejich. K tomu účelu rozřeďme 1 g skalice zelené ve 200 g vody. Slepice nerady pijí tuto vodu pod širým nebem a proto dává se jim do kurníku. U slepic průjmem trpících zbarvuje se po napití trus už po několika hodinách do tmava a stává se pevnější.

Věší-li slepice hlavu, dávejme jim denně pilulky, které se připraví ze síry, vepřového sádla a černého utlučeného pepře a pokračujme tak v léčbě, až se stav jejich zlepší. Do pitné vody vhoďme zvířatům několik železných rezavých hřebíků, aneb vařme kůru dubového a třešňového stromu as 2 hodiny a přidávejme dvakrát týdně něco tohoto odvaru k pitné vodě.

Jak se zasílá živá drůbež? K zasílání drůbeže užívá se košíků z vrbového, řídce pleteného proutí s hustým dnem, který se k ochraně zvířat plachtovinou obšije. Dno pokryje se senem neb dřevěnou vlnou. Trvá-li cesta, kam se drůbež zasílá, jen jeden den, není třeba přidati drůbeži zobu, aneb se přidá jen rozříznutá řepa aneb do mléka namočená žemlička, když byla zvířata zobem nakrmena. Při delší dopravě upevní se v košíku malé hrnéčky s vodou a zrním, a přidá se něco zelené píce. Drůbež zasílá se obyčejně po železnici co “rychlozboží”. Na košík připevní se etiketa se slovy “Živá drůbež”.

Zácpu stižené slepice sedí smutně v koutku, pozbývají žravosti a snaží se nadarmo nutkáním trus vytlačit. K odstranění tohoto zla podávejme nemocným slepicím jemně rozkrájenou cibuli (neb česnek) s máslem smíšenou. Kdyby prostředek ten selhal, dejme pacientům čajovou lžičku ricinového oleje aben na špičku nože revňového na prášek utlučeného kořene. K tomu se přidává měkký zob a hodně zeleniny.

Jak poznáme pohlaví malých kuřátek? Na tuto otázku zaslal nám p. Vrat. Sojka, říd. učitel ve výsl. následující odpověď: Kuřátko samičí stojí dle mého pozorování většinou se svislou hlavou a ve vodorovném postavení; naproti tomu nese kuřátko samčí hlavu vzhůru a vypíná prsa, tak že mezi krkem a začátkem ocasu vzniká sedlo. Postava u mladých kohoutků byla by tedy už vznešená, jako u starých kohoutů.

Aby slepice nesly vejce se žloutky pěkně červenými, dávejme jim, kde to možno, do měkkého zobu (uvařených bramborů atd.) na prášek utlučené skořepiny vařených raků.

Je kapounování kohoutků účelné čili nic? Dokud nebyly ještě známy antiseptické prostředky, byly ztráty při kapounování, zvláště nákazou rány, dosti značné. V novější době vznikají ztráty vlastně skoro tím, že kohoutek tu a tam při operaci vykrvácí; ale i tato ztráta není veliká, neboť takováto zvířata dlužno považovati za zabitá, t. j. ztrátou krve usmrcená. Je nyní otázka, má-li kapounování reální a hospodářskou cenu. Mohli bychom se odvolati při tom už na starořímského labužníka Kukulla (74 – 64 před K.), jenž ve svém líčení vytýkal, že kapoun značně líp chutná než maso kohouta sebe lépe krmeného. Také všude, kde jsou zastoupeni za naší doby labužníci ve větší míře, zejména v Paříži, platí se za kapouna mnohem vyšší ceny, než za kohouta sebe lépe krmeného. Ve Štýrsku zanášejí se hospodyně kapounováním mladých kohoutů a tamější kapouni vyvážejí se téměř do všech zemí evropských, kde se dosti draho prodávají.

Červ průduškový u slepic. Slepice stižené tímto příživníkem otvírají široko zobák a chňapají po vzduchu, kýchají často, činí polykací pokusy a hubnou vůčihledě vzdor dobré chuti k žrádlu. Příčinou této nemoci je červ v průdušce, která je někdy úplně naplněna těmito cizopasníky. Nemoc ta se snadno pozná, poněvadž neustálé chňapání a krku natahování jsou neklamnými toho příznaky. Co prostředek k odstranění těchto příživelníků, které možno při bedlivém pozorování spatřiti co žluté hlavičky, doporučuje se zavésti pírko, jehožto praporeček až na špičku je odstraněn, do průdušnice, tam je otočit a červíky, kteří se tím z průdušky odtrhnou, ven vytáhnout. Dobře učiníme, když pírko to napřed vstrčíme do oleje aneb roztoku solného. Místo pírka můžeme rovněž užiti k tomu účelu dvojitého žíněného oka, jímž se také červi ti dobře vytahují. Avšak operace ta vyžaduje velké zručnosti, neboť poranění přístroji těmi mohlo by míti i smrt zvířete v zápětí. Mimo to dávejme slepicím do pitné vody kafr, vápno, sodu, kyselinu salicylovou v teplém máčeném krmivu (čajová lžíce pro 25 slepic). Nemoc ta je nakažliva, a radno vždy nemocné zvíře od zdravých oddělit.

Jak zbavíme slepice roztočů. Jak známo, zažírají se drobouncí cizopáskové – roztoči slepicím pod kůži neb ožírají jejich peří, trýzníce je neustále. Je více prostředků k vyhubení roztočů, avšak zcela jednoduchý je tento: opatřme si v materiálních obchodech lacinější mycí houbu a rozřežme ji dle toho, kolik bidélek v kurníku je umístěno, na jednou tolik kousků. Na to přivažme kus houbičky zrovna pod každý konec bidélka těsně nad nosičem jeho. Roztoči užívají četných dírek v houbě k svému úkrytu a zalézají tam za svítání. Nyní se cizopáskové snadno zničí. Houbičky se odvážou, hodí do vařící vody, notně vymačkají a osuší, čímž značnou část roztočů zahubíme. Po usušení se houbičky na oba konce přivážou opět ráno, hodí do vařící vody a tak se pokračuje, až není po roztočích ani památky. Možná, že by chomáček pazdeří tutéž službu vykonal, načež by se vždy i s roztoči tam ukrytými spálilo. Aby roztoči se k slepicím nedostali, namočí se houbičky do petroleje neb karbolinea a připevní se nití na konce každého bidélka.

Kolik vápna obsahuje kuřátko ve vejci? Harcourt a Fulmer vyšetřovali, jak mnoho vápníku a kyseliny fosforečné, je obsaženo ve vejcích různých plemen slepičích a jak mnoho jich vnímá zárodek – nastávající to kuřátko. Oba učenci vyšetřili, že obsahovalo-li kuře 0.16g vápna, nemohlo žíti a že při 0.21g vápna jevila se u kuřete zvláštní životní síla. Vápenný obsah přirozeně vylíhnutých kuřat byl vždy o něco vyšší než takový obsah kuřat pomocí líhně vylíhnutých. Jedenáctého dne bylo vápno ve vejci a žloutku vypotřebováno; pak musí zárodek žíti od skořápky. Až dosud se nevědělo, proč je jedenáctý den při líhnutí tak kritický; on jím také vždy zůstane, není-li zárodek s to vyměsiti látku kyselině močové podobnou a tím rozpustiti vápno skořápky pro sebe. Dále bylo dokázáno, že kuřátka při suchém líhnutí jsou vápnem chudá, tedy nebezpečí v šanc vydána.

Barva žloutků slepičích vajec závisí hlavně na způsobu zobu, ale domněnka, že by barva žloutku měla vliv na cenu a obsah vejce, nezdá se býti správná. Jistý zob má určitý účinek na barvu žloutku. Dobrým zeleným zobem a zrním krmené slepice nesou silně zbarvená vejce. Krmením slepic kukuřicí a garnátovým šrotem nabudeme červeně zbarvených žloutků, krmením ovsem docílíme více žlutých žloutků, hmyzem a červy krmené slepice nesou vejce s pomerančovočerveným žloutkem. Lépe zbarvené žloutky chutnají většinou lépe než bledé a zdají se býti cennější.