Články z kategorie ‘pěstování jahod’

Jahody – pěstování, sázení, sběr, hnojení, nemoci, odrůdy

10.06.2014

Jahodník lze pěstovat až do nadmořské výšky 700 m

Nejvhodnější jsou mírně otevřené slunné polohy, ve vyšších polohách se sklonem k jihu a jihozápadu, v nižších sušších polohách k západu nebo i k severu (jsou vlhčí). Svahy otevřené k východu jsou v nižších polohách méně vhodné, protože rostliny na nich trpí jarními výsušnými větry. Jahodník lze pěstovat i na dočasně zastíněných místech. V uzavřených mrazových polohách trpí v době květu (zvláště raně kvetoucí odrůdy); plody tam bývají často napadeny houbovými chorobami a slimáky. V chladnějších polohách vysazujeme jahody před jižní nebo jihozápadní zdi, před pásové výsadby ovocných stromů nebo keřů nebo je chráníme kryty z plastických fólií.

Jahodník se spokojí i s mělkou vrstvou ornice

Má totiž své kořeny blízko pod povrchem půdy, většinou do hloubky 15-20 cm. Nejlépe se mu daří na nepříliš vlhkých hlinitopísčitých půdách bohatých humusem a živinami a prostých vytrvalých plevelů. Pro ranější odrůdy jsou vhodnější lehčí záhřevné půdy, pro pozdnější odrůdy hlinitější a vlhčí půdy. Jílovité, zamokřené nebo kamenité půdy jsou pro jahodník nevhodné, a proto vyžadují úpravy. Hladina podzemní vody nemá být výše než 50 cm pod povrchem půdy. Nevhodné jsou půdy silně kyselé, silně vápenité nebo čerstvě hnojené vápnem, na nichž jahodník trpí chlorózami (žloutenkou) listů. Kyselé půdy (pH po 5) proto vápníme 2 roky předem. Bylo-li to opomenuto, lze před výsadbou použít síran vápenatý, který nepůsobí chlorózu.

Vysazujte jahodník včas

Při výsadbě sazenic v červenci nebo počátkem srpna dosáhneme již v prvním sklizňovém roce dobrých výnosů. Proto sazenice vysazujeme po hrášku, jarním salátu, ranných kedlubnách, špenátu, cibuli apod. Čím pozdější je výsadba, tím nižší bude sklizeň v příštím roce. Po polovině září bychom jahodník již neměli vysazovat.

Na stejný záhon by jahodník měl přijít po 4-6 letech; dříve je to možné jen tehdy, byl-li předchozí porost zcela zdravý.

Ihned po sklizni předplodiny půdu zryjeme do hloubky 20 cm. Pokud jsme předplodinu nehnojili chlévským hnojem, zapravíme do zryté půdy dobře rozleželý kompost v dávce nejméně 5 – 7 kg na 1m2. Čerstvý chlévský hnůj je nevhodný. Před výsadbou zapravíme do půdy i průmyslová hnojiva: na 1m2 buď 6-8 dkg citramfosky či cereritu, nebo z jednoduchých hnojiv 1,5-2,5 dkg síranu amonného (nebo ledku amonného s vápencem), 3-4 dkg superfosfátu a 5,5-7 dkg reformkali (nebo poloviční množství síranu draselného). Draselná hnojiva obsahující chlór jsou pro jahodník nevhodná.

Při přípravě půdy odstraníme všechny podzemní části vytrvalých plevelů. Sázíme nejlépe týden až 14 dní po přípravě půdy.

Sázíme jen dobře vyvinuté a zdravé sazenice

Odebíráme je pokud možno za podmračného počasí od zdravých a velmi plodných jednoletých, nejvýše dvouletých rostlin, které jsme si při sklizni označili kolíky. Pozor na rostliny, které sice hodně kvetou, ale neplodí! Mají totiž jen samčí květy. Silné sazenice mají mít nejméně 3 – 4 dobře vyvinuté listy, velké listové srdéčko, silný kořenový krček a dobře vyvinuté kořeny. Nejlépe je, můžeme-li sazenice vyrýpnuté sázecí lopatkou s dostatečně velkým kořenovým balem sázet ihned na připravený záhon. Před výsadbou jim zkrátíme šlahoun na 1 cm a odstraníme poškozené listy. Pokud jsou zakoupené sazenice ovadlé, namočíme jim kořeny na několik hodin do vody a pokropíme listy. Rostliny sázíme tak, aby kořenový krček byl v úrovni okolní půdy. Hluboko sázene rostliny špatně rostou, mělké výsadby s obnaženými kořeny trpí suchem. Vysazené rostliny dobře zavlažíme.

Pro podzimní nebo jarní výsadbu je vhodné si sazenice předpěstovat

Nemáme-li volné záhony pro včasnou letní výsadbu, předpěstujeme si sazenice na zvláštním záhoně, jehož půdu doplníme rašelinou, u těžších půd i pískem, aby v ní sazenice vytvořily mohutný kořenový systém. Na připravený záhon vysazujeme sazenice hustě do řádků vzdálených 20 – 25 cm a v řádcích 10 – 15 cm od sebe. Rostliny podle potřeby zavlažujeme. Za slunného počasí je v době, než se ujmou, též stíníme rákosovými stínovkami nebo chvojím, jež rozprostřeme na dráty napnuté nad záhonem. Zůstanou-li sazenice na přípravném záhonu přes zimu, můžeme je za silných holomrazů chránit pokrývkou z chvojí. Na záhony přesazujeme sazenice s velkými kořenovými baly, aby přerušení ve vývoji bylo co nejmenší.

Pěstujte osvědčené povolené odrůdy jahodníku

‘Překvapení tržnice’ (‘Surprise des Halles’ – vyslov Sýrprýz dézal) je nejranější a přitom velmi plodná odrůda, odolná i za vlhka proti hnilobě plodů. Plody má méně sladké. Doporučuje se, aby její podíl v celkové výsadbě činil 20%, ve vlhčích oblastech až 50%. Spon při tradiční výsadbě je 60 – 70 x 30 cm.

‘Senga Sengana’ je nejvýnosnější a nejjakostnější u nás pěstovaná odrůda, s plody sladce navinulé chuti, velmi vhodnými k zavařování. Za vlhka trpí plody dosti hnilobou. Zraje 10 dní po ‘Překvapení tržnice’. Její podíl ve výsadbě se doporučuje 60% i více. Spon při tradiční výsadbě je 80 x 40 cm.

‘Maryša’ je výnosná čs. odrůda, odolná proti hnilobě, méně však proti přísuškům a roztočíku. Má protáhlé, velmi chutné plody, které zrají týden po ‘Překvapení tržnice’. Spon při tradiční výsadbě je 70 – 80 x 30 cm.

‘Libuše’ je o 3 – 4 dny pozdnější, ale sladší než ‘Překvapení tržnice’. Snáší i sucho. Je vhodná ke konzervování.
‘Karmen’ dává vysoké výnosy s velkým podílem výběrových plodů. Je sytě červená a aromatická, vhodná především pro přímý konzum, ale i ke konzervování.

Ostatní v menším rozsahu pěstované odrůdy nedosahují výnosy, jakostí a odolností proti škůdcům a chorobám povolených odrůd: ‘Senga Precosa’, zraje téměř tak brzo jako ‘Překvapení tržnice’, plody má sladké, ale měkké, a výnosy nízké.

‘Senga Gigana’ má velké plody, ale nízké výnosy. Čs. odrůda ‘Dobruška’ má plody velké, ale náchylné k hnilobě. Rostliny brzo stárnou, a proto se hodí jen pro 1 – 2leté výsadby.

‘Pocahontas’ má poněkud jakostnější plody a méně trpí hnilobou než ‘Senga Sengana’, dává však nižší výnosy. Vyžaduje chráněné polohy s dostatkem srážek. Při silnějších holomrazech vymrzá. Málo odnožuje.

‘Asieta’ se kvalitou plodů odolných proti hnilobě vyrovná ‘Senga Senganě’, má však nižší výnosy.
‘Miezi Schindler’ je stará odrůda s tmavými, aromatickými, pozdě zrajícími plody. Dává nízké výnosy, a protože má jen samičí květy, musí se pro jejich opylení vysazovat spolu s jinými odrůdami.

Jak ošetřujeme jahodník během roku

Vysazené rostliny podle potřeby zavlažujeme a okopáváme. Na zimu k nim mírně přihrneme zem; nesmíme však zakrýt srdíčka, aby nezahnívala. V místech s holomrazy je vhodná přikrývka chvojím, delší slámou nebo rákosem.

Na jaře rostliny očistíme od skvrnitých a zaschlých listů a přihnojíme je buď zředěnou močůvkou (1:4), nebo zkvašeným drůbežím trusem (1:6). Před květem rostliny pohnojíme ledkem amonným s vápencem (1,5 dkg/m2); pokud však jsou rostliny bujné, nepřihnojujeme je, aby plody příliš nepodléhaly hnilobě. Od květů do sklizně zásadně nepoužíváme draselná hnojiva, neboť by mohla způsobit okrajovou spálu listů. Postřiky mikroelementy na list zvyšujeme odolnost proti botrytidě (bór, zinek) a vymrzání (mangan – působí též na vyšší tvorbu vitamínu C).

Během vegetace (s vyjímkou období od počátku kvetení do konce sklizně) půdu několikrát mělce kypříme. Po sklizni a brzo na podzim současně při okopávce přihrneme mírně zem k rostlinám, čímž podpoříme tvorbu nových kořenů. Podle potřeby zavlažujeme, zvláště po odkvětu, po sklizni a koncem léta.

Zavlažování přispěje k vydatnému nasazení květních pupenů pro příští rok. Proti vysýchání půdy a na ochranu plodů před znečištěním a hnitím půdu nastýláme posečenou trávou, slámou řezanou na kousky 8-10 cm, dřevitou vatou nebo pásy plastické fólie, které přichytíme k zemi háčky. Velmi vhodné jsou drátěné stojánky. V době květu děláme podle potřeby opatření proti mrazíkům.

Po sklizni odebereme pro další výsadbu vhodné sazenice a ostatní odnože odstraníme. Dřívější odstraňování šlahounů je zbytečné, protože rostliny znovu vytvářejí nové.

Při okopávce po sklizni zapravíme do půdy průmyslová hnojiva ve stejném množství jako před výsadbou.

Sežínat nebo nesežínat listy jahodníku?

Sežnutím listů po sklizni se rostliny vyčerpávají, a to tím více, čím později k tomuto zásahu dojde. To se pak v příštím roce projeví poklesem výnosu. Proto ve zdravých porostech listy nesežínáme. Toto opatření by mohlo být vhodné ve starších zanedbaných porostech, napadených např. skvrnitostí listů, kde by se sežnutím listů mohl ozdravit porost. Listy by se však měly sežnout hned po sklizni, rostliny přihnojit rychle učinkujícími hnojivy a zavlažovat, aby se dobře vyvinuly nejen nové listy, ale i základ květních pupenů pro příští rok.

Při tradičním způsobu pěstování se jahodník ponechává na záhoně zpravidla tři roky

Sazenice sázíme obvykle do řádků vzdálených od sebe podle vzrůstnosti odrůd a podle úrodnosti 60 – 80 cm, v řádcích 20 – 60 cm od sebe. Také je lze vysazovat do sponu 75 x 75 cm po 3 – 4 sazenicích ve vzdálenosti 10 cm od sebe; u silně vzrůstných odrůd postačí 2 sazenice. V místech s vysokou hladinou podzemní vody sázíme na hrůbky vyvýšené 20 – 30 cm nad okolní terén.

V příštím roce po sklizni odstraníme všechny šlahouny a ponecháme jen původní rostliny. Ošetření ve třetím roce je podobné. Ponechá-li se výsadba ještě čtvrtý rok, jsou výnosy zpravidla podstatně nižší než v předchozích letech. Takto se pěstuje jahodník většinou ve vyšších vlhčích polohách a v podkultuře.

Pásové výsadby dávají vyšší výnosy

O plodnosti jahodníku rozhoduje kromě dobrého prostředí a správného ošetřování i stáří rostlin. Staré rostliny jsou zpravidla málo plodné. Vyšších výnosů lze proto dosáhnout pěstováním jahodníku v řídkých pásových výsadbách. Rostlinám vysazeným do širších řádků ponecháme ve druhém a třetím roce i několik odnožových rostlin, takže se vytvoří souvislý, avšak řídký pás jahodníku. Tímto způsobem se prodlouží životnost porostu, dosáhne se vyšších výnosů a zabrání znečišťování plodů zemí. Nesmíme však připustit, aby výsadba přehoustla. Proto mezi jednotlivými odnožovými rostlinami v pásu zachováme vzdálenost 10 – 15 cm. Aby se matečné rostliny nevysilovaly, je vhodné po zakořenění odnožové rostliny přerušit mezi nimi spojení.

Pro zahrádkáře jsou nejvhodnější husté jednoroční, popřípadě kombinované dvouleté výsadby

Silné sazenice jahodníku vysazujeme na dobře vyhnojené záhony od poloviny července nejpozději do poloviny srpna v hustém sponu, a to řádky na vzdálenost 35 – 40 cm od sebe, v řádcích na 15 – 20 cm. Ošetřování je stejné jako u řídkých řádkových výsadeb. Plody na jednoletých rostlinách dříve zrají, jsou velké a nepodléhají tak snadno hnilobě, protože mají dosti slunce a rostliny byly vysazeny na záhon nezamořený výtrusy plísně. Rostliny v prvním roce také tolik netrpí roztočíkem. Po sklizni se odeberou sazenice, vysadí nový záhon a stará výsadba se zruší. Výhodou jednoročního způsobu pěstování je, že odpadá pracné čištění záhonů po sklizni a na jaře. Nevýhodou je práce spojená s každoroční výsadbou a velká spotřeba sazenic, což však u zahrádkářů nedělá potíže.

Jestliže po sklizni každý druhý řádek jahodníků vykopeme, dostaneme řádkovou kulturu s normální vzdáleností řádků, v nichž ponecháme i mladé zakořeněné rostliny, takže se vytvoří úzký pás dvouletých a jednoletých rostlin. Ve dvouleté výsadbě zrají plody poněkud později, takže sklizeň jahod je pak rozložena na delší časové období. Nejlépe je tedy mít na polovině plochy hustou jednoroční a na druhé polovině proředěnou dvouletou výsadbu.

Při pěstování jahodníku lze také použít plastické fólie

Má to několik výhod: plody se chrání před znečištěním, uspoří se práce s pletím a kypřením půdy a dosáhne se o 3 – 4 dny dřívější sklizeň.
Sazenice se buď sázejí do fólií (nejlepší jsou černé), kterými se předem pokryjí celé záhony nebo jen jednotlivé řádky, popřípadě se pásy fólií dodatečně pokrývá půda mezi vysázenými řádky.

Jak vypěstujeme rané jahody

Předpěstované sazenice rané odrůdy ‘Překvapení tržnice’ vsadíme po třech týdnech do hrnků průměru 10 – 12 cm do zeminy, která je směsí poloviny kompostu a poloviny staré, dobře zetlelé pařeništní země s drnovkou.

Hrnky s rostlinami zapustíme do záhonu a soustavně je přihnojujeme, zvláště slabým roztokem superfosfátu. Přihnojování dusíkem omezíme, aby se netvořily listy na úkor násady květních pupenů. Od poloviny září přestaneme přihnojovat a zalévat, aby rostliny dobře vyzrály. Počátkem října přeneseme hrnky na bezmrazé místo pod přístřešek, kde vystavíme rostliny nízkým teplotám. V polovině ledna je přeneseme do skleníku teplého 2 °C; teplotu postupně zvyšujeme na 12 – 15 °C. V době květu udržujeme ve skleníku teplotu 22 – 24 °C, aby pyl dobře vyzrál. Květy uměle opylujeme. Po odkvětu teplotu ve skleníku opět snížíme. Abychom vypěstovali rané a velké plody, neponecháváme na jedné rostlině více než 8 – 10 plodů. Později vykvetlé kvítky vyštípneme. Plody dozrají v polovině dubna.

Rané sklizně můžeme dosáhnout také tím, že na záhon s časně vysazenými sazenicemi posadíme koncem ledna přenosný pařeništní rám nebo tunelový kryt z plastické fólie.

Jak se pěstují stále plodící a měsíční odrůdy jahodníku

Stále plodící odrůdy se pěstují podobně jako jednou plodící. Protože tvoří menší trsy, vysazují se v poněkud hustších sponech. Po celkem malé červnové sklizni se po 6 – 8týdenním odpočinku dostavuje druhá, která trvá až do zámrazu. Poslední plody však zpravidla neuzrají; proto je vhodné počátkem října květy a malé zelené plody vyštípat, aby se podpořilo dozrání zbylých plodů. K urychlení dozrání je vhodné rostliny přikrýt přenosným pařeništním rámem nebo fóliovým krytem. Vyšší plodnost ve druhé polovině vegetace vyžaduje přihnojení a závlahu po první sklizni. Protože rostliny bývají náchylné na vymrznutí, je vhodná přikrývka z chvojí. Výnosy stále plodících a zvláště měsíčních jahod jsou nižší než u jahod jednou plodících.

Ze stále plodících povolených odrůd se u nás pěstuje ‘Red Rich’ (vyslov red rič) se středně velkými aromatickými plody, malou schopností odnožování a tvorbou plodů až do zámrazu. Odrůda ‘Sonjana’ bohatě odnožuje a tvoří plody i na nezakořeněných odnožích, které se buď vyvazují na podpěry (tzv. špalírový způsob pěstování), nebo se při pěstování v bálkonových truhlíčcích nechají volně splývat. Na rostlině se ponechá 4 – 5 šlahounů, které se po doplození odstřihnou a spálí. Čsl. neodnožující stále plodící odrůda ‘Věra’ a měsíční odrůda ‘Rujana’ mají menší plody připomínající chutí lesní jahody. Množí se ze semen a lze je použít na zahrádce jako obrubníkové rostliny.

Jak sklízíme jahody

Jahody sklízené za horka rychle měknou a kazí se. Proto je sbíráme nejlépe zrána, jakmile po rose aspoň částečně oschly, nebo až k večeru. Vybarvené, ale ještě pevné plody trháme opatrně s malou stopkou a klademe je do mělkých loubkových košíků nebo lísek. Plody bez stopek se snadněji kazí. Po sběru uložíme jahody ihned do chladu. Při sběru trháme současně i poškozené a napadené plody, které dáváme do zvláštní nádoby, a pak je vysypeme do asanační jámy.

Jak chráníme jahodník proti chorobám (nemoci jahod)

Nejvážnější chorobou je plíseň šedá (botrytida), působí za deštivého a teplého počasí zvláště ve stinných polohách a v přehoustlých porostech hnilobu plodů; zrající plody bývají pokryty šedivým povlakem, nezralé mají hnědavé skvrny. Proti nemoci botrytidě, která zničí někdy i polovinu úrody, děláme celý soubor ochranných opatření. Ve vlhčích polohách zakládáme výsadbu v řidších řadách ve směru S – J, přičemž používáme proti nemoci botrytidě odolnější odrůdy (např. ‘Překvapení tržnice’). V předjaří očistíme rostliny od starých listů, porost udržujeme bez plevelů, plody podkládáme a hnijící pravidelně sbíráme. K chemické ochraně se používá postřik 0,2% roztoku Herylu 80 na začátku květu a podruhé po 7 – 10 dnech. Stříkáme do srdéček, na listy, květy i na půdu mezi řádky. Používají se též přípravky Euparen (0,25%) a Benlate (0,03 – 0,05%).

Proti nemoci houbové skvrnitosti listů (náchylná je ‘Senga Sengana’) pomáhá jarní sběr a pálení starých listů a postřik ihned po sklizni 0,75% roztokem Kuprikolu nebo 0,5% roztokem Novoziru N 50.

Nemoc žloutenku listů na vápenitých půdách léčíme přihnojením půdy zelenou skalicí a síranem draselným (obojí po 50 – 100 g na 1m 2) a organickými hnojivy.

Ochranu proti virózám, projevujícím se hlavně okrajovým žloutnutím nebo kadeřavostí listů, je použít sadbu ze zdravých matečných rostlin a postřiky proti savému hmyzu, který virózy přenáší.

Ze škůdců je nejvážnější roztočík jahodníkový

Tento pouhým okem sotva patrný žlutavý pavouček saje uvnitř mladých srdéčkových listů, které se pak špatně rozvíjejí, zkrucují, rostliny jsou zakrslé a málo plodí, při silném napadení předčasně odumírají. Preventivní ochranou je používání sadby ze zdravých matečných rostlin. Silně napadené trsy vytrháváme a pálíme. Chemická ochrana záleží v postřiku 0,4% roztoku Metationu E 50 na jaře při rašení a pak po týdnu (nejpozději před začátkem tvorby poupat); dva postřiky v týdenním intervalu uděláme po sklizni (v červenci). Zvlášť důkladně stříkáme do středu trsů. Z cizích přípravků lze použít Thiodan a Diazinon. Poprašování rostlin Gamacidem nebo Dynocidem je hygienicky nevhodné (zvláště po odkvětu).

Proti sviluškám stříkáme Arafosfotionem nebo Metationem. Květopas jahodníkový nakusuje květní stopky a jeho larva vyžírá poupata. Ochranou je postřik Thiodanem (0,15% roztok) nebo Metationem (0,4% roztok) v době poškození prvních poupat. V místech ohrožených ponravami ošetříme půdu před výsadbou Gamacidem (1 – 1,5 kg/ar) nebo dvojnásobným množstvím Supergamu. Slimáky ničíme Limacidem.

Pěstování jahodníku – bio metoda

05.06.2014

Jahodník. Jahody jsou nejoblíbenější bobulové ovoce našich zahrádek. Nevyrovnatelnou chuť a vůni jahod marně hledáme u nádherných velkých plodů, které zakoupíme na trhu. Je to způsobeno především tím, že plně dozrálé plody jsou špatně transportovatelné a jahody se sklízejí nedozrálé, ale také způsobem pěstování. Ve vlastní biozahrádce se můžeme zase dopracovat k tomu nezapomenutelnému jahodovému aróma. Biometoda pěstování vychází z toho, že i vyšlechtěné velkoplodé jahodníky mají obdobné požadavky na prostředí jako lesní jahody – humózní lehkou půdu s mírně kyselou reakcí a bohatou nastýlkou.

Pro záhon jahod zvolíme tedy osluněné, ale chráněné místo. Do doby výsadby upravíme půdu tak, aby byla humózní, kyprá, vlhká a lehce nakyslá. Nejlepší předplodinou jsou rané brambory, které zanechávají půdu dobře propracovanou a čistou. Ihned po sklizni brambor začneme záhon připravovat pro výsadbu jahodníku. Do půdy dodáme organická hnojiva – nejlepší je dobře uleželý chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost. Můžeme přidat také sušený kravinec nebo směs různých živočišných mouček. Připravený záhon namulčujeme lesní hrabankou, listím nebo rašelinou až do výsadby. Zdravé, silné sazenice s nepoškozeným srdíčkem vysazujeme od srpna do poloviny září. Čím dříve je zasázíme, tím větší sklizeň budeme mít již v prvním roce. Rostliny totiž stačí do zimy řádně zakořenit a vytvořit základy květních pupenů. Při pozdější výsadbě založí méně plodonošů a v příštím roce budeme sklízet méně jahod.

Na záhon široký 120 cm vysázíme sazenice 25 – 30 cm od sebe do dvou řádků, vzdálených 50 – 60 cm. Jamku naplníme zralým kompostem, můžeme k němu přidat trochu kamenné moučky, nakonec nalijeme zákvas kopřiv.

Důležitá je hloubka výsadby. Srdíčko má být v úrovni povrchu půdy, “utopené” sazenice zahnívají, příliš mělce sázené usychají.

Po výsadbě se snažíme nastýlkou vytvořit nebo alespoň napodobit přírodní charakter lesní půdy. Nejlépe se k tomu hodí polozetlelé listí, drcená kůra, různý odpad dřeva (hobliny, kousky větévek) a lesní hrabanka. V takovém prostředí se jahodníku dobře daří a jahody jsou mimořádně chutné a aromatické. Vhodné je i namulčování vrstvou rašeliny, která zadržuje vláhu a přitom dodává mírně kyselou reakci půdě.

Široký meziřádek využijeme pro pěstování plodin, které jsou vhodnými sousedy pro smíšenou kulturu s jahodníkem (česnek, hlávkový salát, pór, keříčkový fazol, ředkvička, špenát, brutnák – nevhodní sousedé jahod jsou košťáloviny). Během vegetace doplňujeme nastýlku, pod kterou se půda udržuje vlhká a kyprá. Tím se podstatně omezí pletí a hlavně kypření povrchu, při němž se často poškodí mělce uložené kořeny. Jestliže za déletrvajícího sucha musíme zalévat, pak nejlépe ráno dostátou vodou přímo ke kořenům. Večerní zálivka totiž podporuje rozvoj houbových chorob, jimiž bývají jahody často napadány. Proti nim se osvědčuje preventivní postřik odvarem z přesličky a přihnojování zákvasem z kopřiv smíchaným s cibulovým výluhem. Preventivně působí také smíšená kultura s česnekem.

Pokud již na podzim rostliny začínají vytvářet odnože, musíme odnože odstraňovat, aby se rostliny nevysilovaly. Na jaře odstříháme zaschlé listy a přihnojíme zákvasem z kopřiv. Před dozráváním plodů nastýláme čistým materiálem, např. hoblinami, slámou, jehličím nebo trávou. Plody jsou pak čisté a mohou se jíst neomyté přímo ze záhonu. Při sklizni si označíme rostliny, na nichž je nejvíce a nejpěknějších plodů. Po sklizni odstraníme staré a zaschlé listy, ponecháme jen srdíčko, popř. odnože z označených rostlin, které dopěstujeme na sazenice – nejvýše 5 odnoží z jedné rostliny. Vydatně přihnojíme kompostem a organickými hnojivy. V dalším roce ošetřujeme jahodník stejně jako po výsadbě. Při správném ošetřování můžeme jahodník ponechat na stejném stanovišti 2 – 3 roky, mnohdy i déle. Jestliže začne výrazně klesat jejich plodnost, založíme zavčas nový záhon.

V případě, že nemáme dostatek vhodného nastýlacího materiálu, zakryjeme záhon černou fólií s prostřiženými otvory, do nichž vysázíme ve dvou řadách sazenice na vzdálenost asi 40 cm. Po stranách fólii připevníme dlaždicemi nebo prkny, která zároveň slouží jako cestičky. Odpadá prakticky veškeré pletí, odnože se snadno odstraňují a pod fólií se udržuje vláha, protože brání jejímu výparu. Přihnojujeme tekutými hnojivy ke kořenům do otvorů ve fólii. Plody jsou čisté a sklizeň vysoká. Porost ponecháme 2 – 3 roky. Nevýhodou tohoto způsobu je monokulturní pěstování.

Jahody se dají také dobře pěstovat na vyvýšených záhonech ve smíšené kultuře s vhodnými sousedy. Tady však musíme počítat s pravidelnou a vydatnou zálivkou.

Měsíční jahodníky vysazujeme na okraje záhonů. Neodnožují a vyznačují se menším vzrůstem, proto stačí výsadba na vzdálenost 25 cm. Plodí od června do pozdního podzimu a na stejném stanovišti vydrží až 6 let. Množí se nejčastěji výsevem brzy na jaře nebo dělením trsů koncem léta.

Stáleplodící jahodníky se pěstují stejně jako velkoplodé. Během vegetace vytvářejí mnoho květů, ovšem část plodů se nevyvine, proto raději drobnější plody vyštipujeme. Po první červnové sklizni přichází po krátké době druhá sklizeň, která trvá až do zámrazu.

Z velkoplodých odrůd bohatě plodí robustní ‘Senga Sengana’, báječnou chuť a vůni má dnes již méně pěstovaná ‘Mieze Schindler’, stará odrůda z “babiččiny zahrádky”, velmi raná a odolná proti botrytidě je rovněž již dávno pěstovaná ‘Surprise des Halles’ (‘Překvapení tržnice’). Stálým šlechtěním vzniklo mnoho nových, odolných a chuťově vynikajících odrůd, vhodných jak k přímému konzumu, tak i ke konzervaci, např. ‘Dagmar’, ‘Korona’ a ‘Roxana’, a každoročně se objevují noví šlechtěnci. Ze stáleplodících jahodníků uveďme alespoň odrůdy ‘Rena’, ‘Lidka’ a ‘Ostara’, vhodné zvláště do zahrádek. Stará osvědčená odrůda měsíčního jahodníku je ‘Rujana’.

Jahody v květináčích

05.06.2014

Článek z roku 1935.

Kdo má pařeník, může si napěstiti jahody o mnohem dříve než venku. Pěstují se ve volné půdě nebo v květináčích. V poslední době zavádí se kultury rychlení jahod hlavně u velkých měst, kde se mohou vyplatiti. Takové pěstění v pařeníku jest velmi jednoduché, ale úroda je vždy pozdější než při pěstění v květináčích a na teple. Naše čtenáře bude zajímati pěstění jahod v květináčích, které jsem ve velkém a s plným zdarem prováděl a jak obrázek ukazuje, docílil jsem na rostlinách více plodů než listů. To se dociluje jen draselným pohnojením.

K ranému pěstění musí býti i raný druh. Nejlepší býval a jest Laxton Noble, ale musí býti správný, jinak výsledek neuspokojí. K pěstění vybíral jsem si z nejplodnějších matečních rostlin ty nejsilnější mladé rostliny, hned jak narostly a nasadil je do malých hrnečků do dobré, uleželé, pařeništní půdy, hrnečky nastavěl do pařeníku a zastínil je. Jakmile dostatečně zakořenily, daly se do 10 – 12 cm květináčů. Půda z polovice pařeníková a z polovice kompostní jest nejlepší a přimísil jsem do ní sušených kravinců, případně rohové moučky. V květináči musí zůstati 2 cm místa na zalévání. Květináče se zapustily do země a na plné slunko.

Aby rostlina se řádně vyvinula, musí míti stále dostatek výživy a nesmí zaschnouti a ani půda zkysnouti. Když kořínky dosáhnou hrnce, počne se rostlina tekutě hnojiti. S počátku jen slabou močůvkou, později silnější. Nejlepší jest dáti do zahrady nádobu, do ní kravinců, trusu slepičího a holubího a doplniti vodou. Každý týden se hnojí dvakráte až třikráte.

Počátkem srpna se rostlina ještě jednou přesadí do téže směsi jako prve, ale do větší nádoby. Rostlina musí kypěti zdravým a bujným listem. Je-li vadná třeba ji prohlédnouti, jak na kořenu, tak i v listech a vadné odstranit neb takové se nehodí k rychlení. Též všechny mladé šlahouny musí se ihned odstraňovati.

Asi v polovině září, když je rostlina plně zakořeněna, přestane se hnojiti a méně se zalévá a připravuje na odpočinek, který pro zdar rychlení je nutný. V říjnu květináče s rostlinami se vydělají z půdy a položí se na zem a přestane veškeré zalévání. Na zimu se staví do hlubokého pařeníku, kde nesmí zamrznouti a nesmějí tam býti myši; při mírném počasí se větrají.

Již v únoru možno teplý pařeník o 20 až 25% založiti a rostliny nastavěti co možno nejblíže k oknům; též mezi jiné kultury je možno dáti, ale vždy co nejvýše. Všechny vadné listy se uříznou, kořínky prohlédnou a vadné odstraní. Za 14 dní počne se opět s přihnojováním, ale tekutina nesmí býti nikdy studená. Takto ošetřené rostliny přinesou již v dubnu zralé plody.

Z umělých hnojiv se může bráti draselná sůl, superfosfát a něco ledku, ale smí se dávati jen slabé roztoky, neboť mladé kořínky se hned spálí a jest jistější bráti přirozená hnojiva. Josef Hošek.

Připomínky

Po sklizni malin vyřežte všechny loňské výhony, jež přinesly plody. Tím se velmi pěkně vyvinou letošní výhony a zajistí se úroda pro příští rok.

Jahodové šlahouny odřezujte, aby se mateční rostlina nevysílila. Nenechte jahodové záhony zahoustnout.

Máte-li na vinné révě žlutý list, pohnojte ji roztokem soli draselnaté. Hrst soli draselnaté rozpustí se ve vodě a tou se réva zaleje.

Z ozdobných keřů ořežte okvětí. Tato práce se musí provést tak jako tak, a učiníte-li to nyní, keře se nezeslabí vývinem semene.

Rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, jahody, borůvky – odrůdy

01.06.2014

Pěstování drobného ovoce

Červený, černý a bílý rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, jahody a zahradní borůvky se pěstují především na zahrádkách, takže zdrojem zásobování obyvatel tímto ovocem je z velké části produkce zahrádkářů. Je to ovoce – jak říkáme – k nezaplacení, protože nejen je výborné v čerstvém stavu, ale dá se i mnoha způsoby zpracovat a různě konzervovat pro spotřebu v každé roční době.

Z rybízů se pěstuje asi 65% červeného, 30% černého a 5% bílého. Ovlivňuje to především výše výnosů dosahovaná z těchto druhů. Když počítáme výnos červeného rybízu za 100%, dá černý rybíz asi 60% a bílý asi 50%. Červený a bílý rybíz se pěstují většinou jako keře, ale mnohde jsou oblíbené i stromky, které však dávají na plošnou jednotku menší výnos. Černý rybíz se pěstuje jen jako keř a je nejnáročnější na pěstování. Všechny rybízy mají jedno společné: potřebují dostatečnou výživu a závlahu. Z červeného rybízu se nejvíc pěstují odrůdy Vierlandenský (Erstling), Holandský červený, méně Houghton Castle a Karlštejnský (Heros). Z nových odrůd je nejlepší Heinemannův pozdní, který dává nejvyšší výnosy krásných plodů, zraje však až za měsíc po ostatních odrůdách. Jako výborný se též ukazuje Jongher van Tets, jako dobrý Red Lake, a poslední novinka, u nás málo rozšířená, odrůda Rondom. Dává vysoké výnosy velkých plodů a je asi o týden pozdnější než běžné odrůdy. Z bílých rybízů je nejúrodnější Třešňový bílý, dobrý je též Versailleský bílý. Z černých jsou nejlepší tři standardní odrůdy – Holandský černý, Karlštejnský dlouhohrozen a Silvergieter, i když asi na stejné úrovni jsou odrůdy Hvězda Chicaga, Goliáš a snad i jiné.

Angrešty se pěstují většinou jako stromky. Keře mají slabé větve, které se pod tíhou plodů ohýbají a leží na zemi. Ovoce tak hnije a je zašpiněné. Řez záleží v každoročním předjarním prosvětlování a slabém zkracování korunky, občas i ve zmlazení. Z mnoha odrůd jsou nejlepší zelená odrůda Bílý nádherný (Hansa), ze žlutých Zlatý fík a Česká Koruna, z červených Králíčkův červený. Všechny tyto odrůdy jsou vhodné k jídlu i ke zpracování.

Maliny jsou výborné ovoce, ale na zahrádce se rozrůstají kořenovými odnožemi (vyrostou i 2 – 3 m od maliniště), které se musejí stále likvidovat. Nejlépe je vysadit maliník někde blíže plotu nebo v koutě zahrady, chceme-li však získat dobrou úrodu kvalitních plodů, musíme mu poskytnout dostatek slunce a živin. V podstatě jsou tři typy maliníku; jednouplodící, z nichž je rozšířená úrodná odrůda Pruská, z nových pak u nás nejlepší malina Malling Promisse, dále remontantní, které opakují menší úrodu v říjnu až v listopadu, z nichž je velmi známá odrůda Lloyd George, a konečně stáleplodící, které dávají sklizeň v červnu a pak znovu od srpna do října. U nás je odrůda Romy, která je trochu méně výnosná než předchozí odrůdy. Černé plody, se slabou příchutí ostružin, dává odrůda Hopkins, která méně odnožuje, avšak polehá. Na zahrádce se má maliník pěstovat na drátěnkách, které omezí jeho polehání.

Ostružiny se pěstují jen ve větších zahradách, většinou jako živý plot, protože vytvářejí velmi dlouhé šlahouny. Stává se, že se keře zaplevelí, protože pro trny se do nich nemůže, a za čas máme z ostružiníku neproniknutelnou, málo úrodnou džungli. S tím je třeba počítat. Z odrůd jsou nejlepší u nás známé vzpřímeně rostoucí odrůdy Wilsonova raná a šlahounovitá Theodor Reimers.

Jahodníky známe jednouplodící (červnové), stáleplodící, špalírové a měsíční. Nejvíc se pěstují jahody červnové. Dávají nejvyšší výnosy. Nejlepší odrůdou, která se u nás pěstuje z 80%, je Senga Sengana. Je úrodná, má výbornou chuť a hodí se i na kompoty; prší-li v době sklizně, trpí plísní šedou. Z raných odrůd je nejlepší Surprise des Halles (Překvapení tržnice), dále Anneliese, Münchenberská raná a Senga Precosa. Výborná je nová československá odrůda Maryša, obrovské plody, i když menší počet, dává Senga Gigana. Z ostatních se zdá dobrá Dobruška. Mezi zahrádkáři se pěstuje mnoho zahraničních odrůd, které se zkoušejí. Žádná z nich však dosud jmenované odrůdy nepředstihuje. Ze stáleplodících odrůd se nejvíce pěstují Red Rich, která však dost trpí roztočíkem, a Ozark Beauty. Ze špalírových jahodníků, které jsou víc pro okrasu než pro skutečný užitek, je nejznámější Sonjana, z nových pak Věra. Tyto odrůdy vyžadují teplou polohu a hodně bohatou výživu. Z měsíčních jahodníků se u nás pěstuje Rujana. Dává malé plody od června do zámrazu. Pěstuje se hlavně ze semena.

Jahodníky se vysazují v srpnu, aby do zimy dobře zakořenily, a nenechávají se na záhoně déle než čtyři roky. V poslední době se jahodníky na stálý záhon vysazují až na jaře, protože v srpnu nebývají záhony uvolněny. V srpnu se sazenice vysadí hustě na záložní záhonek a na jaře se rozsadí.

V posledních letech se začínají pěstovat hroznovité neboli zahradní borůvky. Plodí velké borůvky v hroznech, které zrají postupně. Některé keře dorůstají až do výšky 2 m. Vyžadují kyselou lesní zeminu, slunce a bohatou výživu. Poskytují dobré výnosy, chuť mají stejnou jako lesní borůvky, jejich šťáva však nebarví. Vysazují se aspoň na 2 m od sebe. Při dozrávání se borůvky musí chránit před ptactvem. Sortiment je bohatý, zatím se však zkouší, které odrůdy budou u nás nejlépe vyhovovat.