Články z kategorie ‘hrušeň’

Jalovec a rez hrušňová

14.03.2016

Rod jalovec (Juniperus) představuje skupinu jehličnatých dřevin, bez kterých si již okrasné zahrady neumíme představit. Jsou to dřeviny efektní, velmi rozmanité, tolerantní k zásahům pěstitele. Samotných druhů je známo kolem šedesáti, kultivarů je mnohonásobně více. A stejně jako u všech ostatních dřevin a bylin i u jalovců nastávají chvíle, kdy je jejich pěstování bez potíží, i chvíle, kdy řešíme nejrůznější problémy. Na jeden dosti závažný se nyní zaměříme. Rez hrušňová (Gymnosporangium sabina) je houba, která má specifický cyklus, střídá totiž hostitele dva (je tzv. dvoubytná). Přes zimu jsou jejími hostitely právě některé druhy jalovců, kde přezimuje ve dřevě větví, na těchto napadených rostlinách pak zjara vytváří oranžové výrustky, ze kterých se šíří tzv. zimní výtrusy na hrušně. Na listech hrušní se posléze tvoří svrchu oranžové skvrny a naspodu pohárkovité plodnice. Na podzim se pak houba stěhuje zpět na jalovce pomocí tzv. letních výtrusů. K nákaze hrušní nemůže dojít bez hostování na jalovci.

Prevencí proti této chorobě je především izolace obou jejích hostitelů dostatečnou vzdáleností. Ta však významně závisí na klimatických podmínkách v kritické době šíření výtrusů. Zaprvé spory klíčí obtížněji za suššího počasí a dobře za počasí teplého a vlhkého, a zadruhé významně napomáhá jejich přenosu směr a intezita větru. Jestliže jsou tedy podmínky pro rez příznivé, je potřeba větší vzdálenost mezi oběma hostiteli. Minimální vzdálenost je proto udávána asi 150-200 metrů, i při podmínkách pro rez velmi příznivých by k významnému napadení nemělo dojít ve vzdálenosti nad 500 m.

Dále můžeme z plánované výsadby vyloučit kritické druhy či kultivary anebo stávající výsadbu postupně obměňovat za jalovce, které nejsou hostiteli rzi hrušňové. To předpokládá určitou disciplinovanost nejen od vlastích pěstitelů, ale také od prodejců, kteří by měli na tento problém pamatovat a informovat kupující, a rovněž od projektantů a realizátorů, aby vlolili v rizikových lokalitách vhodné druhy a kultivary jalovců. V soukromých zahradách je samozřejmě velmi podstatné, pokud mezi sousedy funguje domluva na prevenci proti chorobě tam, kde to situace vyžaduje. Při údržbě veřejné zeleně je stejně tak potřeba věnovat rostlinám náchylným k této chorobě zvýšenou pozornost a v případě jejich napadení pak kompetentně rozhodnout o dalším postupu.

Co tedy dělat v případě, že na jalovcích objevíme tuto chorobu? Jalovce jsou v současné době tak významnou složkou okrasné zeleně, že asi není možno jednoduše doporučit odstraňování všech napadených jedinců; to závisí na konkrétním případu, na možnostech řešení problému, na rozhodnutí pěstitele. K úplnému odstranění napadených rostlin asi většina pěstitelů přikročí až v případě, kdy by byla výrazně snížena jejich estetická hodnota. Do té doby se můžeme bránit odstraněním zasažených větévek a opakovaným preventivním postřikem fungicidním přípravkem koncem léta a na podzim. Použít lze například přípravky Dithane, Baycor, Novozir. Je však třeba připomenout, že postřik pouze zabrání nové infekci, stávající problém nevyřeší. V případě, že se tato choroba již výrazně projevuje na celkovém vzhledu rostlin, neměli bychom ale dále otálet a napadené jalovce odstraníme.

Výše uvedené problémy se rzí hrušňovou se především týkají rizikových lokalit, to znamená míst, kde jsou současně pěstovány hrušně i jalovce (například zahrádkářské kolonie). Takových lokalit je bohužel velké množství a tak by pěstitelé měli průběžně kontrolovat zdravotní stav svých rostlin (u jalovců zejména duben – květen, kdy se tvoří oranžové výrustky na větévkách), protože tato choroba nemusí být na první pohled vůbec patrná.

Než si řekneme jaké jalovce jsou náchylné k napadení touto houbou, je třeba poznamenat, že následující výčet nemá být žádnou černou listinou rostlin, kterých se po přečtení článku co nejdříve zbavíme. Slouží k upozornění na případný problém, a tudíž dává možnost jeho včasného řešení. Dále je nutné říci, že stejně tak jako různé odrůdy hrušní mohou být jednotlivé kultivary zmíněných druhů jalovců na napadení nestejně citlivé. Jalovce, které mohou být hostitelem rzi hrušňové jsou: j. chvojka (J. sabina), j. prostřední (J. media), j. čínský (J. chinensis), j. skalní (J. scopulorum) a někdy také j. viržinský (J. virginiana). Dle Státní rostlinolékařské správy jsou v našich podmínkách nejvýznamějšími hostiteli J. media PFITZERIANA a PFITZERIANA AUREA; i přesto, že se často uvádí jako hlavní a někdy i jediný hostitel jalovec chvojka, je napadán méně často než výše uvedené rostliny. Z našich kultivarů jsou velmi náchylné J. media GOLD SOVEREIGN a SWISSGOLD, J. sabina BLUE DANUBE a TAMARISCIFOLIA, J. chinensis KETELEERII a ROBUSTA GREEN, a “pouze” náchylné jsou kupříkladu J. media OLD GOLD, MATHOT, ROCKERY GEM, J. sabina ARCADIA, BROVEMOOR a BUFFALO či J. scopulorum BLUE HEAVEN. Odolné jsou z této skupiny třeba J. media HETZII, MINT JULEP, PLUMOSA AUREA a PFITZERIANA GLAUCA, J. chinensis BLAAUW a SAN JOSÉ.

Hostiteli rzi nejsou např. tyto jalovce: J. communis, J. conferta, J. horizontalis, J. procumbens, J. squamata.

V dalších odstavcích bychom si krátce představili výše uvedené jalovce a některé jejich kultivary; jsou zde připomenuty důležité znaky, podle kterých bychom mohli kritické druhy poznat, avšak problematika určování jalovců je značně složitá, komplikována vysokým počtem kultivarů zcela odlišného vzhledu, než mají původní druhy. Obsáhnout celé množství nebo alespoň významnou část dotčených rostlin není možné, a stejně tak je třeba připomenout, že náchylnost na rez hrušňovou není u řady kultivarů dostatečně prozkoumána a pěstitelé mohou mít tedy i svoje vlastní zajímavé poznatky, za jejichž sdělení budeme rádi.

Juniperus sabinajalovec chvojka; doširoka rozkladitý keř, nejčastěji nepřesahující 150 cm výšky, tvořící však rozsáhlé porosty. Juvenilní listy (listy mladých rostlin) jsou jehlicovité, adultní (listy starších rostlin) šupinovité. Protože byl často pěstován v klášterních zahradách (i před více než půl tisíciletím), známé je i jeho druhé jméno, chvojka klášterská. Rostliny jsou prudce jedovaté, větve po rozemnutí páchnou (na rozdíl od podobného, rovněž keřovitého, ale nižšího jalovce plazivého – J. horizontalis; ten je příjemně aromatický a není hostitelem této rzi). Z kultivarů, které jsou v ČR nabízeny, jmenujme třeba ARCADIA (vysoký kolem 40 cm, světle zelený a poléhavý, vůči rzi náchylný), BLUE DANUBE (široký, nízký, modrozelený, vůči rzi velmi náchylný), FEMINA (samičí, do 1 m vysoký, široce rozkladitý, tmavě zelený, větévky vystoupavé, vůči rzi náchylný), MAS (až 130 cm vysoký s větvemi vystoupavými a posléze překloněnými, namodralý), TAMARISCIFOLIA (do 1 m vysoký, větve vodorovně v několika patrech uspořádané, asi nejznámější kultivar, vůči rzi velmi náchylný) či VARIEGATA (slaběji rostoucí jalovec s bělopestrými větévkami, vůči rzi náchylný).

Juniperus x media – jalovec prostřední; zřejmě kříženec J. sabina a J. chinensis, tvoří keře do nejčastěji 2 m vysoké; listy jsou šupinovité a většinou vstřícné, juvenilní šupinovité a většinou po třech. Pod tímto jménem se sdružuje vegetativně množená skupina kultivarů.

Juniperus chinensis – jalovec čínský; jsou to keře do 3 m vysoké nebo až stromy 20 m vysoké, velmi proměnlivé. Listy převážně šupinovité, na okraji mají bělavý lem (na rozdíl od dalších stromovitých druhů J. virginiana či J. scopulorum), juvenilní jehlicovité a často po 3. U nás je často pěstován, velmi rozšířen a oblíben, pěstuje se již po staletí.

Následuje výčet některých kultivarů, které nabízejí tuzemské školky; jedná se o výčet společný pro oba výše uvedené jalovce vzhledem k tomu, že mohou být v literatuře i ve školkách řazeny pod oběma jmény:

BLAAUW (může mít keřovitý i sloupovitý tvar, rostliny jsou modrošedé, vůči rzi odolný).
GOLD STAR (široce keřovitý a dost hustý, asi 90 x 240 cm velký, na jaře a v létě se žlutými špičkami).
GOLDEN SAUCER (stěsnaný a široký, olistění světle zelené a při rašení žluté). IOWA (široce kuželovitý a modravě zelený).
KURIWAO GOLD (kompaktní, vejcovitý, jehlice světle zelené, na špičkách výhonů zlatožluté až zelenožluté).
MATHOT (modrozelený, vzrůstem podobný PFITZERIANA, ale hustěji větvený, všechny listy šídlovité).
MINT JULEP (široký s větvemi obloukovitě odstávajícími, svěže zelený, až 2 m vysoký, vůči rzi odolný).
MONARCH (stromovitý, úzce kuželovitý, velikost asi 6 x 2 m, sivozelený).
OBELISK (štíhlé, sloupovité, často poněkud nepravidelně rostoucí, větve a větévky vystoupavé, roste zvolna).
OLD GOLD (široce keřovitý a poměrně stěsnaný, výška 1-1,5 m, olistění žluté až bronzově žluté či žlutozelené, vybarvení vytrvává i v zimě).
PFITZERIANA (široce rozkladitý, až 3 m vysoký stejně široký či širší, světle zelený, vůči rzi náchylný).
PFITZERIANA AUREA (široce rozložitý, mladý výhony žluté, starší spíše zelenožluté, vůči rzi velmi náchylný).
PFITZERIANA COMPACTA (stěsnaný a plochý, do 1 m vysoký, světle zelený, vůči rzi velmi náchylný).
SAN JOSÉ (zakrslý, do všech směrů rozestálý, kolem 80 cm vysoký, modrozelený, vůči rzi odolný).
SPARTAN (robustní, pyramidální, rychle rostoucí, tmavozelený, velikost až 5 x 1,8 m).
STRICTA (kuželovité, velmi hustě větvené s vystoupavými větévkami, modrozelené).

Juniperus scopulorum – jalovec skalní; jedná se o dřeviny stromovité, až 12 m vysoké, s kuželovitou korunou, slabě čtyřhrannými letorosty a šupinovitými, tmavozelenými, žlutozelenými či sivými listy bez bělavého lemu. Borka v tenkých pruzích odlupčivá a hnědá až šedá. Samčí šištice mají šest tyčinek. Nejznámějším kultivarem je SKY ROCKET (koruna štíhle kuželovitá, jehlice modrošedé, výška až 8 m). Dále se můžeme ve školkách setkat třeba s kultivary BLUE ARROW (modré, úzké a vzpřímené) či MOONGLOW (vzpřímeně rostoucí, až 6 x 3 m velký). Pro všechny kultivary uvedené u J. scopulorum platí, že mohou být někdy řazeny i jako kultivary J. virginiana.

Juniperus virginiana – jalovec viržinský, je to největší jalovec, stromovitý a v domovině (USA, Kanada) až 30 m vysoký, u nás kolem 20 m. Koruna je kuželovitá, letorosty čtyřhranné, borka v pruzích odlupčivá a červenohnědá, šupinovité listy bez bělavého lemu. Samčí šistice mají 10-12 tyčinek. Z kultivarů můžeme uvést třeba:

BURKII (asi 3 m vysoký, široce sloupovitý až kuželovitý).
GLAUCA (až 10 m vysoké, hustě větvené, šedozeleně zbarvené).
GREY OWL (keřovitý, s vystoupavými větvemi, stříbrošedý a asi 300 x 180 cm velký).
TRIPARTITA (nepravidelně větvený modrozelený keř kolem 3 m vysoký se strnule vystoupavými větvemi).