Články z kategorie ‘chov včel’

Jaro – zesilování včelstev

04.04.2016

V květu ovocných stromů přicházejí včelstva do plného rozvoje. Plodování včelstev a kladení dosahuje vrcholu. Matka klade denně často hodně přes 2000 vajíček. K plodování je včelstvo podníceno v lesnatých krajích i snůškou z kvetoucích borůvek nebo brusinek.

Silná včelstva kypí životem, hýří silou. Je nebezpečí, že se vyrojí před snůškou zvláště v krajích s pozdní snůškou. Rojením by se rozdrobila síla včelstva. Z odrojených včelstev není veliký užitek.

Na včelíně o více včelstvech budou však i včelstva, která se opožďují v rozvoji, nepřišla by do snůšky v žádoucí síle, nedala by rovněž užitek. Bylo by škoda nepomoci nyní slabšímu, zdravému včelstvu s dobrou matkou, když se má jinak čile k životu, když překonalo všechny nástrahy zimy a předjaří.

Proto pomáháme slabším včelstvům na účet překotně se rozvíjejících včelstev silných. Před leták slabého včelstva dáme široké prkno (náběh), jako když usazujeme česnem roj. V silném včelstvu vyhledáme nejdříve plást s matkou. Zajistíme ji na plástu poklopkou a vrátíme plást do úlu. Poklopka zamezí matce přejít na jiný plást. Pak vezmeme z úlu dva až tři plodové plásty i se včelami, které na nich jsou. Včely s plástů ometeme na vnější kraj připraveného náběhu u česna úlu slabého včelstva. Létavky se vrátí s náběhu do mateřského úlu, mladušky, které dosud nelétaly, táhnou česnem do úlu. Posílení včelstva mladuškami umožní matce zaklást větší plodové plochy, urychlí rozvoj včelstva. Ometené plodové plásty vrátíme zpět do včelstva, odkud jsme je vyjmuli na původní místo. Matku vypustíme.

Slabé včelstvo můžeme také posílit plodem. Ze silného včelstva vezmeme obdobným způsobem jako při zesilování včelami plást se zavíčkovaným, možno-li už s líhnoucím se (“zralým”) plodem. Včely s něho ometeme zpět do úlu. Plást přidáme slabšímu včelstvu k jeho vlastním plodovým plástům, stačí-li jej dobře obsednout. V několika málo dnech se vylíhnou z přidaného plástu včely, včelstvo o ně zesílí, matka plást znovu zaklade.

Často použijeme obou způsobů najednou. Včelstvo posílíme i mladuškami i plodem. Bývá to nejvýhodnější.

O použití popsaných způsobů zesilování včelstev rozhoduje jarní rozvoj a pak hlavně období hlavní snůšky. Bylo by bez významu použít je v oblastech s velmi časnou snůškou, po které již není žádná jiná snůška. Uplatní se velmi dobře v krajích s pozdní snůškou. Neužijeme jich hned první rok včelaření, nýbrž až později. Nemáme zatím tolik včelstev a pak musíme napřed nabýt zkušeností, jak hodnotit sílu včelstva za různých okolností s ohledem na snůškové podmínky.

Včely – u česna na jaře

30.03.2016

S rozkvětem ovocných stromů přichází jaro v plné své kráse. Z květů ovocných stromů přinášejí včely za příznivého počasí velké množství nektaru a hnědavé rousky pylu.

U česná na jaře

Na česnech je radostný ruch. Denně se líhnou nové a nové včely, vyletují pak k orientačním proletům. Na letáku vidíme za proletu včely, které mávají tak prudce křidélky, že vidíme jen mlhavý celkový tvar kmitu křidélek. Některé včely mají přitom zadeček skloněný k letáku. Ty větrají. Jiné mají zadeček zdvižený vzhůru. Na hřbetní části jeho posledního článku je zřetelně vidět půlměsíčkovou světlou plošku – vonnou žlázu. Vysílají do vzduchu vůni, snad proto, aby vyletující a pak přilétající včely snáze našly svůj úl.

Každé včelstvo má svou osobitou vůni, podle které rozpoznávají včely příslušnost ke včelstvu. Dbá se toho často při ošetřování včelstev a při zákrocích v nich. Odklady při spojování včelstev i při přidávání matek mají ten účel, aby cizí dostalo vůni domácího. Někdy se pomáhá i tím, že se včelstvo ovoní stejnou vůní, tak např. při spojování se porosí včelstvo vodou, do níž se přidá několik kapek melisového oleje.

V reji včel se ozve už tu a tam hluboký zvuk, “troubení” proletujících se trubců. To už je opravdu jaro.

Za snůšky přestávají včely navštěvovat napajedlo. Mají dost vody v nektaru, který přinášejí a jehož vůni ucítíme z česna. Podle vůně poznáme často i původ nektaru. Je to nápadné již o několik dní dříve, při přínosech nektaru z vrb. Jinak je z česna cítit vůni připomínající poněkud vůni čerstvého chleba. Včelstvo silně ploduje!

Za chladného jitra je na letáku před česnem kalužinka vody, někdy je voda na celém letáku. Včelstvo ploduje a odpařuje také přebytečnou vodu z nektaru. Při plodování i odpařování vody stoupá vlhkost vzduchu v úlu. Jakmile přijde vzduch při vyhánění z úlu do nižší venkovní teploty, srážejí se páry ve vodu.

U silného včelstva bývá u česna menší suchý půlkruh – voda se tvoří teprve na jeho obvodu a dále na letáku. To včelstvo vyhání vzduch tak usilovně, že proud teplého vzduchu zahřívá i část letáku před česnem, tam se páry ještě nesrážejí, srazí se ve vodu teprve dále od česna.

Položíme-li za chladného rána nebo večera ruku na sklo okénka v úlu silného plodujícího včelstva, cítíme nápadné teplo. Totéž se projeví i při položení ruky na strůpková prkénka. Včelstvo udržuje dobře vyšší teplotu, kterou plod potřebuje.

V kalužinkách vody na letáku nacházíme zrána tmavé včely. Jsou to ony, které přiletěly pozdě a zkřehly ještě než dosáhly svého teplého domova, plodiště včelstva.

Včely jsou také na zemi před úlem. Abychom dobře viděli, co se děje, udržujeme prostor před úly čistý, prostý trávy. Někteří včelaři pomáhají včelám, které spadnou před úlem na zem, prkénkem, směřujícím šikmo vzhůru k letáku úlu a o leták opřeným. Po něm jdou včely ze země do úlu. Je to jen zdánlivá pomoc včelám. Jakmile se oteplí a oschne leták i země před úlem, včely se zahřejí, oživnou, vzlétnou a vletují do česna. Po prkénku se však dostávají do úlu i včely bezletné, nemocné a to rozhodně nechceme.

Objeví-li se na letáku vysáté larvy, vyházené kukly, někdy skoro už vyvinuté včely, je zle. Bývá to po několikadenním ochlazení a pak je to buď nedostatek zásob v úlu, nebo zachlazení plodu, nebo oboje. Vykonali jsme prohlídku, známe stav včelstva a snadno se pak domyslíme pravé příčiny. Podle toho pak zařídíme nápravu, hned, než vznikne větší škoda, než popřípadě “padne” celé včelstvo hladem. A to by mohlo být při nedostatku zásob. Jde-li o nedostatek zásob, doplníme je (doplňujeme už i krmítkem). Jde-li o zachlazení, zúžíme plodiště včelstva a uteplíme.

Pro nebezpečí zachlazení plodu přidáváme včelstvům souše nebo plásty s rozvahou. Počítáme s každoročním, pravidelně se opakujícím několikadenním ochlazením – s “ledovými muži”.

Smutným zjevem v květnu jsou mladušky před úlem, které místo veselého reje ve vzduchu před česnem se namáhavě pohybují, lezou po zemi, nemohou létat. Smáčkneme-li zadeček takové mladušky, vytlačíme z něho tuhé výkaly, kterých se včelka nemůže zbavit. Přichází to po chladných nocích v době, kdy kvete smetanka (pampeliška). Z jejích květů nosí včely nektar, ale hlavně velké rousky zářivě oranžového pylu. Čerstvý pyl pampelišek bývá ať už právem nebo neprávem považován za jednu z příčin tohoto zjevu, onemocnění mladušek připomínající zácpu a jmenovaného májovka. Objeví-li se májovka, pokrmíme včelstvo teplým řídkým roztokem medu.

Včelaření v klasických dvouprostorových úlech

29.03.2016

Článek z roku 1990.

K tomuto celoročnímu způsobu opatření a zásahu do včelstev jsem dospěl po studiu literatury, ale hlavně po svých zkušenostech. Vyzkoušel jsem mnoho nápadů a rad různých autorů. Domnívám se, že nyní, kdy se mi vše ujasnilo, bych měl nynější způsob ošetřování včelstev používat s malými obměnami, vyplývajícími hlavně z momentálních klimatických podmínek na začátku nového kalendářního roku. Vycházím z toho, že mám včelstva zazimovaná a nakrmená jen v jednom truhlíku, a to na celém plodišti. Do poloviny února mají včelstva klid a po polovině února podle počasí, pokud již skončila souvislá zima a teploty se asi týden pohybují nad +3 až +5 °C, neočekávám návrat dlouhotrvající zimy. Odeberu zadní poloprázdné a zásobní plásty, aby zůstalo v truhlíku po 8 až 9 plástech podle toho, jak se mi jeví síla včelstev podle měli nebo nahlédnutím pod strůpek. Zdá-li se mi odchod zimy jako trvalý, vyměním dřevěný strůpek za fólii. Místo odebraných plástů dám přepážku. V této době se již začíná rozvíjet plodování (asi po 10.2.), tzn., že včelstva zvyšují v chomáči teplotu. Tímto opatřením (zúžení, fólie) pomohu včelstvu snadněji vytvořit a udržet potřebnou teplotu. Trvá-li zima přes celý únor, popřípadě i v březnu, dělám tento zásah až po oteplení a stabilizaci teplot zřetelně nad +1 °C. Při tomto zásahu vyčistím dna úlu vytažením podložek. Tyčkou nebo podobným nástrojem vyhrnu zbývající mrtvé včely, aby v úlu bylo pokud možno čisto a sucho. Po této úpravě až do proletu včelstev nedělám žádné další zásahy.

Po proletu, pokud to jen trochu počasí dovoluje (nad +10 až +12 °C) včelstva prohlédnu. Zjistím hlavně stav zásob; občas se vyskytnou včelstva, která z nějakého důvodu mají zásob buď relativně málo, nebo někdy jsou i téměř na suchu. Proč – většinou nezjistím. V takovém případě samozřejmě ihned přidávám nejméně dva zásobní plásty. Víčka rozškrábu. Dále zjistím přítomnost matky a její kladení. V této době se stává, že i později dobrá matka málo nebo vůbec neklade. Neunáhluji se s její výměnou, ale po 4-5 dnech udělám další prohlídku. Hlavním smyslem prohlídky je stanovit sílu, tj. počet obsednutých plástů. Podle potřeby včelstvo zúžím o jeden až dva plásty, nebo někdy vyjímečně opatrně rozšířím. Většina včelstev zůstává na 9 plástech.

Teprve po proletu nastává skutečný jarní rozvoj, zatím nijak bouřlivý, protože počasí mívá obvykle spíš zimní ráz. Avšak maximální možná pomoc k udržení tepla v úle je nezbytná. Další věc, kterou při prohlídce udělám je, že z jedné strany plodového tělesa umístím pylový plást z minulého roku (pokud jej mám) a z druhé strany přiložím rozškrábaný zásobní plást z cizího včelstva. Domnívám se, že tímto zásahem se včely přece jen trochu pohnou a matka se více rozklade, i když na nějaké zázraky v tomto směru nevěřím. Přidávat do včelstev něco až začnou pravidelně létat ven a hlavně nosit z venku nějaký pyl již nemá smysl vůbec. Pokud by byl vyjímečně prolet již v únoru, pylový a zásobní plást nepřidávám, ale počkám až do 5. března. Když se uskuteční prolet brzy (do poloviny března) po těchto opatřeních, ponechám včelstva opět v klidu až do 15. – 18. března. Potom podávám léčivo Nitekabin proti případnému vzniku nebo utlumení nosemy. Po zkušenostech z roku 1985, kdy mi včelstva následkem nosemy téměř padla a užitek z nich byl mizivý, nejsem ochoten ponechávat náhodě, jestli silná nosema vznikne nebo ne. Léčivo podávám podle vlastní metody: obden dám 0,3 litru cukerného roztoku 1:1 s léčivem přímo nad rámky na kruhovou gumovou podložku (přístup včel). Krabičku uteplím polystyrénem víka. Tímto opatřením zabíjím dvě mouchy jednou ranou, včelstvu dávám vodu, kterou si často pro nepřízeň počasí nemohou donést. Dva kg cukru, který s tímto léčivým roztokem dodám, nemá pro rozvoj téměř žádný význam. Dávám jej kvůli jistotě, že včely roztok odeberou.

Podávat Nitekabin podle návodu 3x po jednom litru se mi neosvědčilo, včelstva většinou toto množství velice zdlouhavě odebírají. S podáváním léčiva končím 10. dubna. Do této doby jsem ve včelstvech provedl tři zásahy:

1) Zůžil jsem je – únor až počátek března;
2) Prohlédl po proletu a přidal pylové a zásobní plásty;
3) Podal léčivo

Všechno je na provedení i na čas celkem nenáročné. Včelstva, která v této době, tj. po 20. dubnu, dobře obsedají děvet plástů, jsou vyvěšena v podmetu a mají pěkně zaplodovaných sedm rámků, hodnotím jako dobrá. Tento stav nastává asi počátkem květu ovocných stromů. Musí se tak však stát nejméně týden před rozkvětem řepky, protože týden před rozkvětem řepky musím přidat druhý nástavek. Tento zásah lze provést dvěma způsoby. Buď dám do nového truhlíku matku na plástu s otevřeným plodem do středu a po obou stranách pěkné žemlové souše k okamžitému zakladení. Dále pak 3-4 mězistěny proložené soušemi. Mřížku a nahoru původní nástavek s plodem a přidanou souší (místo odebraného plástu s matkou) již určenou na med. V novém plodišti mám opět děvet plástů a také děvet plástů ve starém truhlíku, nyní vlastně již v medníku. V obou nástavcích za plásty dám přepážky. Při druhém způsobu se dá postupovat tradičně, tj. že matku nechám v původním truhlíku a do nového převěsím pět rámků s nejvíce zavíčkovaným plodem a také pokud možno s nejstarším dílem. Doplním soušemi na med a dám mřížku. Plodiště doplním nejméně třemi mezistěnami a žemlovou souší podle toho, jaké jsou podmínky ke stavbě. Zase aby bylo vše po devíti plástech. Tímto zákrokem vznikne situace, že v plodišti má matka znovu dost místa na kladení, včely mají možnost stavět na mezistěnách. V medníku jsou prázdné souše na přínos sladiny z počátku květu ovocných stromů a za týden návazně z řepky. Z ostatních plástů v medníku vybíhá plod a uvolňuje se další místo na uložení medu.

Za deset až dvanáct dní po tomto zákroku, tj. za 3-5 dní snůšky v řepce, včelstva podruhé rozšiřuji. Odstraním přepážky z plodiště i z medníku. Do medníku opět převěsím 2-3 plásty z plodiště. Vyberu plásty, ve kterých je uloženo nejvíce medu, nebo pokud možno s nejstarším plodem. Tím doplním medník na plný stav, tj. 11-13 plástů podle velikosti medníku. Protože v plodišti bylo děvět plástů, dva jsem položil do medníku, uvolnilo se mi místo pro přidání čtyř nových rámků (mám nástavky jen na 11 rámků). Přidám opět tři mezistěny a jednu žemlovou souš. Těmito dvěma zásahy po 25. dubnu mám plně vystrojený medník i plodiště se šesti přidanými mězistěnami. Protože tento druhý zásah dělám když končí první týden snůšky v řepce v době, kdy jsou přínosy největší, hlídám již jen u dobrých včelstev dostatek místa v mednících na ukládání medu. Když je včelstvo opravdu dobré a počasí přeje, mohlo by se stát, že mých 11 plástů by na uložení medu nestačilo. V takovém případě 3-5 plástů, kde již začíná víčkování, odtočím a vrátím zpět. Dobrá, uvedeným způsobem vedená včelstva, přinesou 20-30 kg řepkového medu a na toto množství je 11 plástů v medníku málo. Při nepříznivém počasí, kdy je snůška slabší nebo slabším včelstvům, kterým tento úložný prostor stačí, vytáčím med až doma po příjezdu od řepky. Ještě nikdy jsem s tím neměl komplikace (tuhý med, trhání plástů, mačkáni včel apod.).

Všechna včelstva však nejsou v uvedenou dobu v patřičné síle, aby se u nich dala tato opatření (po 25. dubnu) provádět. Ať jsem zkoušel všechny možné způsoby ošetřování včelstev v předcházejícím roce, vždy je v tuto kritickou dobu část včelstev slabší, ne v dostatečné síle. Chci-li udržet slušný průměrný výnos všech včelstev, se kterými k řepce jedu, musí tuto věc vyřešit záložní včelstva. Protože raná řepková snůška je pro mne snůška nosná, a vlastně na ní stojí rentabilita celoročního včelaření, musím volit takový způsob včelaření, který mi tuto jistotu zaručí. Samozřejmě s přihlédnutím k počasí, které může v období řepky nastat a pochovat vše. A toto splní oddělky utvořené v minulém roce v počtu jedna třetina až jedna polovina stavu včelstev, tj. v mém případě 10-14. Ale slovem oddělek se nesmí myslet nějaký žebráček, vyzimovaný na 3-4 plástech. Musí v době použití, tj. zase po 25.4., obsedat 6-9 plástů s patřičným množstvím plodu. Musí být téměř takový nebo i lepší, než průměrně kmenové včelstvo. Teprve potom s ním mohu něco nahradit a splní úkol, pro který byl vytvořen. Uvažuji, jak ho použiji: kmenová včelstva, která 7-10 dní před rozkvětem řepky nedávají naději na potřebné rozšíření spojím s dobrým záložním včelstvem. Kmenovou matku špatného včelstva vychytím a nástavek odstavím. Na jeho místo posadím na dno oddělek s mladou matkou, dám mřížku a původní včelstvo připojím nahoru. Včely se spojí přes mřížku. Noviny nejsou v této době potřeba. Asi po třech dnech, když se včelstvo již ujednotí, vyberu všechny plásty s vybíhajícím a nejstarším plodem a dám je do medníku, aby se co nejdříve vylíhnul plod a uvolňovalo se místo pro sladinu. Plást musím rozdělit tak, abych do plodiště přidal tři mezistěny. Jestli bude v plodišti i medníku po dévíti plástech, nebo budou nástavky vystrojeny naplno, musím rozhodnout podle momentální síly spojených včelstev. Ideální je, když tato spojovaná včelstva stojí vedle sebe a tak neubydou žádné létavky. Pokud bych ke špatnému včelstvu přidal slabý oddělek, bude z toho dále slaboch s podprůměrným výnosem.

V situaci, kdy mám víc dobrých oddělků než špatných včelstev, asi deset dní před odjezdem, spojím dobrý oddělek s dobrým včelstvem. Odeberu jednu z matek i s plodovým plástem a včelstva spojím přes mřížku. Za tři až čtyři dny po sjednocení opět přidám tři mezistěny a vše jako v předešlém případě. Spojovat dobré s dobrým lze pokud možno v Tachovácích, kde je větší možnost rozšíření třetím nástavkem, neboť toto spojené včelstvo je silné. Ve vozových nástavcích na 2x 1 1 plástů je již více problémů s místem a rojením. Zde by tuto věc vyřešily nástavky na 13 rámků. Čím více budu mít těchto dobrých spojených včelstev, tím mám zaručený lepší výsledek. V ideálním případě bych měl mít tolik oddělků co včelstev. Určitě by se rentabilita a výnos zvětšila, ale pracovně je to neúnosné. Za maximum považuji 10-14 oddělků. Odebraný plodový plást s matkou můžu přidat do neposilovaného dobrého včelstva, čímž by měla být vlastní matka včelstva stimulována k většímu kladení (podle metody prof. Budíka, Včelařství 3/1979). Nebo vždy ze dvou odebraných plástů utvořím nový oddělek. Jedna matka zůstane v oddělku, druhou odložím do oplodňáčku nebo usmrtím. Po těchto opatřeních hlídám přínos medu a dělám prohlídky u podezřelých včelstev na rojení nebo prohlídky namátkové. Třetí den po příjezdu k řepce založím sérii. Před odjezdem od řepky odebírám plodové plásty se včelami, tvořím doma nové oddělky, do kterých přidávám matečníky před líhnutím ze série, utvořené po příjezdu k řepce. Tím u řepky vše skončí, odjedu domů a ihned vytáčím med. Po vytočení řepkového medu se již jen snažím uhlídat rojovou náladu. Kde naleznu zavíčkované rojové matečníky, udělám hned přeléták. V mateřáku zůstanou dva plodové plásty se zrušenými matečníky a starou matkou. Přidám mezistěny. Z ostatních plodových plástů tvořím oddělek do nového truhlíku. Matku nechám vylíhnout buď z vlastních rojových matečníků nebo přidám mladou matku. Létavky se vrátí k mateřáku. Dobrý plodový oddělek může za osm dní využít případnou snůšku. Pokud naleznu včelstvo před rojením v době, kdy mám již v oddělku z řepky mladou kladoucí matku, odeberu starou matku se třemi až čtyřmi plásty, zruším pečlivě matečníky a oddělek od řepky s mladou matkou přidám přes noviny. Včelstvo se již nevyrojí a dobře využije případnou snůšku. V této době pokračuji v tvoření oddělku, abych jich měl 10-14. Chovám matky zakládáním sérií a vychovávám matky v oplodňáčcích. Koncem června začínám výměnou matek ve včelstvech, ale raději ponechávám výměny na červenec až srpen, kdy je nejjistější výměna po pětidenní osiřelosti, voskovou trubičkou. Kolem 10. července vytočím med z lip. Vytočené plásty vrátím k vyčištění a začnu s přípravou na zimu.

Za tři až čtyři dny po vrácení vytočených plástů setřesu všechny včely do prvního nástavku, odstraním druhý nástavek a podám 3 kg cukru prosakovacím krmítkem přímo do plodiště. Dělám to proto, abych doplnil zásoby, kterých je v plodišti po vytočení medníku poskrovnu a matka by mezila kladení. Druhý nástavek odstraním proto, aby včely podaný cukr neodložily do medníku. Tento zásah dělám mezi 10.-15. červencem. Do počátku srpna je ještě možnost nějaké snůšky. Za dva až tři dny po odebrání cukru medník znovu vrátím. Stačí do něj dát šest až sedm souší. Koncem července a počátkem srpna, tj. asi po 14 dnech, definitivně odstraním medníky. Případný med, kvůli kterému byly medníky znovu nasazeny, vytočím. Od prvního srpna začínám krmit. Každý třetí den 0,75 kg cukru prosakovačím krmítkem v jednolitrových lahvích až do zakrmení celkového množství 13-14 kg, nebo 3x vždy 7-10 dní po 3 kg v okurkové láhvi. Do 10. 9. skončím se všemi pracemi. Krmení jednolitrovými dávkami je pracnější, ale zásoby se doplňují pozvolna, do úlu je stálý příliv sladiny, matku přitom neomezuji v kladení a může založit tolik srpnového plodu, kolik je ochotna nebo na kolik má sil. Pokud by někdo namítl, že plodiště s 11 plásty (srpen) je malé, nevěřil bych. Léta jsem dělal na podzim všechna možná opatření, ale konečný výsledek – síla včelstva na jaře příštího roku – nebyl nikdy větší, než při způsobu výše uvedeném. Ponechával jsem celý medník, do kterého jsem dokonce překládal větší část plodového tělesa a tím uvolnil matce v plodišti hodně místa. Podle literatury mělo následovat velké množství plodu. Nestalo se tak, matky kladly normálně. Zkusil jsem hned po vytočení po lípě zakrmit 6-9 kg cukru při obou nástavcích a nových mladých matkách. Opět bez výraznějšího efektu. Zimoval jsem v plodišti i medníku, ale rovněž jsem nepozoroval kladný vliv na jarní sílu. Naopak se projevily problémy s odpoutáním od zásob. I když je mezera mezi rámky 8 mm, je zde síla dvou louček rámků, nedostavěný horní plást a již je to mezera, kterou včelstvo nepřekoná. Začátkem prosince mi takto padlo včelstvo hladem. Tři centimetry nad sebou mělo nástavek nabitý zásobami. Po prohlídce všech včelstev takto “sedělo” ještě šest včelstev. Díky rychlému, ale pro mne i pro včely nepříjemnému zásahu, jsem situaci zachránil. Prostě ať jsem dělal cokoli, na jaře jsem nikdy neměl včelstva, která by po uvolnění chomáče obsedala víc než celý nástavek s devíti rámky. A vždy byla část včelstev, která obsedala jen 5-7 plástů. A stejnou sílu dosahují při současném způsobu ošetřování. Můj názor je takový, že kraňka má ve svých genech zakódováno, že jde do zimy s průměrnou silou včel kolem 1 kg ± 30 dkg. Ať dělám cokoli, toto její naprogramování neovlivním. Smyslem všeho podzimního ošetřování je, aby odchylka těch asi 30 dkg včel byla směrem nahoru. Tento můj názor podporuje následující poznatek. Pro dosažení větší zimní síly včelstev jsem v září několika normálně silným včelstvům připojil oddělky, které byly také slušné. Očekával jsem, že tato včelstva budou na jaře průkazně nejsilnější. Ani jedno z nich do této skupiny nepatřilo. Byla to uplně průměrná včelstva. Přestože jsem tenkrát ještě zimoval v medníku, kde měly zásob i prostoru dost. Všechny včely, které přesahovaly uvedený 1 kg až 1,3 kg, byly vyhnány nebo samy instinktivně úl opustily. Tímto způsobem posílení provést jde, ale až pozdě na podzim nebo na jaře, tedy v době, kdy včely již přestaly vylétávat. Takto připojené včely v úle zůstanou, což má samozřejmě kladný vliv na jarní rozvoj. Ale matka klade jen jedna. Narozdíl od spojování po 20. dubnu, kdy získám včely a plod od dvou včelstev. Je to způsob vhodný pro včelstva, která jsou viditelně slabá a bez posílení dobrým oddělkem u nich není naděje na samostatný jarní rozvoj. Síla k řepce se dá dosáhnout daleko jednodušeji a poměrně spolehlivě. Je to již dříve uvedené spojení dvou dobrých včelstev, deset dní před rozkvětem řepky. Ani to není k téměř zaručené rentabilitě této první a základní snůšky příliš nákladné.

Pokud se týká včelaření nízkonástavkového, jen krátce. Když si představím, že bych pro 26 včelstev potřeboval 160 truhlíků a v nich 1400-1600 rámků, jde na mne hrůza. A opakuji, nikde jsem se nedočetl, jaký průměrný výnos některý včelař dosáhl např. při dvaceti včelstvech v průměru – řekněme za pět let. Pokud tito včelaři mají možnost kočovat 3x až 4x k nějaké téměř jisté snůšce (řepka, akát, les, semenářské dílce cibule, máku, květiny apod). Vyplývá z toho automaticky velký roční přínos. Při těchto možnostech by včelaři v tradičních úlech dosahovali také výnos od 30 kg nahoru a v dobrých letech by jej podstatně překračovali.

Část včelstev mám v úlech Tachovácích. Postup je obdobný. Jen při druhém rozšiřování v řepce, kdy vozové úly rozšiřuji o čtyři rámky, přidám do Tachováku o pět rámků víc a to tak, že přidám třetí nástavek s devíti plásty. Do tohoto truhlíku převěsím 3-4 rámky s největším množstvím medu nebo s nejstarším plodem. Doplním soušemi na med. Truhlík mezi první a druhý nástavek. Plodiště doplním třemi mezistěnami. Na podzim obdobně až do 1. srpna, kdy začínám s pozvolným krmením. Po vytočení medníku (třetí nástavek odstraním hned po lípě) dám do něho jen pět plástů, postavím ho na dno a plodiště příjde nahoru. Krmím přímo do něj jako ve voze. Na jaře při první operaci tyto spodní truhlíky odstraním, vyčistím dna a vrátím jen nástavek se včelami. Další nástavek dávám až kolem 25.4. Ještě podotýkám, že dlouhodobý průměrný výnos je ve vozových i Tachovských úlech stejný.

Způsob vedení včelstev, jak jsem jej popsal, považuji nyní za nejlepší. Nedomnívám se však, že mi zaručuje nějaký jistý pravidelný výnos medu. Ten je závislý na počasí a přírodě. Tato opatření mi však zaručují připravenost na situaci, kdy je příroda štědrá. Když převedu cukr spotřebovaný oddělky na kmenová včelstva, se kterými vlastně splynou, spotřebuji na jedno včelstvo 20-22 kg cukru. Ale na jeden zakrmený kilogram cukru získám v dlouhodobém průměru asi 1,5 kg medu. V podmínkách, kde včelařím, to považuji za dostačující.