Pěstování jahodníku – bio metoda







Jahodník. Jahody jsou nejoblíbenější bobulové ovoce našich zahrádek. Nevyrovnatelnou chuť a vůni jahod marně hledáme u nádherných velkých plodů, které zakoupíme na trhu. Je to způsobeno především tím, že plně dozrálé plody jsou špatně transportovatelné a jahody se sklízejí nedozrálé, ale také způsobem pěstování. Ve vlastní biozahrádce se můžeme zase dopracovat k tomu nezapomenutelnému jahodovému aróma. Biometoda pěstování vychází z toho, že i vyšlechtěné velkoplodé jahodníky mají obdobné požadavky na prostředí jako lesní jahody – humózní lehkou půdu s mírně kyselou reakcí a bohatou nastýlkou.

Pro záhon jahod zvolíme tedy osluněné, ale chráněné místo. Do doby výsadby upravíme půdu tak, aby byla humózní, kyprá, vlhká a lehce nakyslá. Nejlepší předplodinou jsou rané brambory, které zanechávají půdu dobře propracovanou a čistou. Ihned po sklizni brambor začneme záhon připravovat pro výsadbu jahodníku. Do půdy dodáme organická hnojiva – nejlepší je dobře uleželý chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost. Můžeme přidat také sušený kravinec nebo směs různých živočišných mouček. Připravený záhon namulčujeme lesní hrabankou, listím nebo rašelinou až do výsadby. Zdravé, silné sazenice s nepoškozeným srdíčkem vysazujeme od srpna do poloviny září. Čím dříve je zasázíme, tím větší sklizeň budeme mít již v prvním roce. Rostliny totiž stačí do zimy řádně zakořenit a vytvořit základy květních pupenů. Při pozdější výsadbě založí méně plodonošů a v příštím roce budeme sklízet méně jahod.

Na záhon široký 120 cm vysázíme sazenice 25 – 30 cm od sebe do dvou řádků, vzdálených 50 – 60 cm. Jamku naplníme zralým kompostem, můžeme k němu přidat trochu kamenné moučky, nakonec nalijeme zákvas kopřiv.

Důležitá je hloubka výsadby. Srdíčko má být v úrovni povrchu půdy, “utopené” sazenice zahnívají, příliš mělce sázené usychají.

Po výsadbě se snažíme nastýlkou vytvořit nebo alespoň napodobit přírodní charakter lesní půdy. Nejlépe se k tomu hodí polozetlelé listí, drcená kůra, různý odpad dřeva (hobliny, kousky větévek) a lesní hrabanka. V takovém prostředí se jahodníku dobře daří a jahody jsou mimořádně chutné a aromatické. Vhodné je i namulčování vrstvou rašeliny, která zadržuje vláhu a přitom dodává mírně kyselou reakci půdě.

Široký meziřádek využijeme pro pěstování plodin, které jsou vhodnými sousedy pro smíšenou kulturu s jahodníkem (česnek, hlávkový salát, pór, keříčkový fazol, ředkvička, špenát, brutnák – nevhodní sousedé jahod jsou košťáloviny). Během vegetace doplňujeme nastýlku, pod kterou se půda udržuje vlhká a kyprá. Tím se podstatně omezí pletí a hlavně kypření povrchu, při němž se často poškodí mělce uložené kořeny. Jestliže za déletrvajícího sucha musíme zalévat, pak nejlépe ráno dostátou vodou přímo ke kořenům. Večerní zálivka totiž podporuje rozvoj houbových chorob, jimiž bývají jahody často napadány. Proti nim se osvědčuje preventivní postřik odvarem z přesličky a přihnojování zákvasem z kopřiv smíchaným s cibulovým výluhem. Preventivně působí také smíšená kultura s česnekem.

Pokud již na podzim rostliny začínají vytvářet odnože, musíme odnože odstraňovat, aby se rostliny nevysilovaly. Na jaře odstříháme zaschlé listy a přihnojíme zákvasem z kopřiv. Před dozráváním plodů nastýláme čistým materiálem, např. hoblinami, slámou, jehličím nebo trávou. Plody jsou pak čisté a mohou se jíst neomyté přímo ze záhonu. Při sklizni si označíme rostliny, na nichž je nejvíce a nejpěknějších plodů. Po sklizni odstraníme staré a zaschlé listy, ponecháme jen srdíčko, popř. odnože z označených rostlin, které dopěstujeme na sazenice – nejvýše 5 odnoží z jedné rostliny. Vydatně přihnojíme kompostem a organickými hnojivy. V dalším roce ošetřujeme jahodník stejně jako po výsadbě. Při správném ošetřování můžeme jahodník ponechat na stejném stanovišti 2 – 3 roky, mnohdy i déle. Jestliže začne výrazně klesat jejich plodnost, založíme zavčas nový záhon.

V případě, že nemáme dostatek vhodného nastýlacího materiálu, zakryjeme záhon černou fólií s prostřiženými otvory, do nichž vysázíme ve dvou řadách sazenice na vzdálenost asi 40 cm. Po stranách fólii připevníme dlaždicemi nebo prkny, která zároveň slouží jako cestičky. Odpadá prakticky veškeré pletí, odnože se snadno odstraňují a pod fólií se udržuje vláha, protože brání jejímu výparu. Přihnojujeme tekutými hnojivy ke kořenům do otvorů ve fólii. Plody jsou čisté a sklizeň vysoká. Porost ponecháme 2 – 3 roky. Nevýhodou tohoto způsobu je monokulturní pěstování.

Jahody se dají také dobře pěstovat na vyvýšených záhonech ve smíšené kultuře s vhodnými sousedy. Tady však musíme počítat s pravidelnou a vydatnou zálivkou.

Měsíční jahodníky vysazujeme na okraje záhonů. Neodnožují a vyznačují se menším vzrůstem, proto stačí výsadba na vzdálenost 25 cm. Plodí od června do pozdního podzimu a na stejném stanovišti vydrží až 6 let. Množí se nejčastěji výsevem brzy na jaře nebo dělením trsů koncem léta.

Stáleplodící jahodníky se pěstují stejně jako velkoplodé. Během vegetace vytvářejí mnoho květů, ovšem část plodů se nevyvine, proto raději drobnější plody vyštipujeme. Po první červnové sklizni přichází po krátké době druhá sklizeň, která trvá až do zámrazu.

Z velkoplodých odrůd bohatě plodí robustní ‘Senga Sengana’, báječnou chuť a vůni má dnes již méně pěstovaná ‘Mieze Schindler’, stará odrůda z “babiččiny zahrádky”, velmi raná a odolná proti botrytidě je rovněž již dávno pěstovaná ‘Surprise des Halles’ (‘Překvapení tržnice’). Stálým šlechtěním vzniklo mnoho nových, odolných a chuťově vynikajících odrůd, vhodných jak k přímému konzumu, tak i ke konzervaci, např. ‘Dagmar’, ‘Korona’ a ‘Roxana’, a každoročně se objevují noví šlechtěnci. Ze stáleplodících jahodníků uveďme alespoň odrůdy ‘Rena’, ‘Lidka’ a ‘Ostara’, vhodné zvláště do zahrádek. Stará osvědčená odrůda měsíčního jahodníku je ‘Rujana’.

Tagy:

Leave a Reply



Další kategorie:
angrešt choroby angrešt pěstování angrešt recepty brambory pěstování choroby rybízu chov drůbeže chov kachen chov slepic chov včel hrušeň jalovec maliny pěstování ostružiny pěstování pěstování jahod pěstování malin pěstování máku pěstování obilí recepty rybíz pěstování slepice nemoci včely rojení včely v dubnu závlaha zahrady švestka