Plevel na zahradě

Škodlivost plevelů je obrovská: odebírají půdní vláhu kulturním rostlinám, ochuzují o živiny, zastiňují a potlačují pěstované rostliny, a tím brzdí jejich vývin, podporují rozšiřování chorob a škůdců, snižují výnosy, a tedy i výsledky vynaložené práce. Přitom se lépe přizpůsobují horším půdním a klimatickým podmínkám než kulturní rostliny a mají až neuvěřitelnou rozmnožovací schopnost. Plevele se rozmnožují semenem a většina z nich jich vytváří obrovská množství. Například známý pěťour, nejrozšířenější plevel na našich zahrádkách, vytvoří z jedné rostliny přes 3 tisíce semen – jak uvádí naše literatura; zahraniční literatura uvádí, že jedna rostlina má schopnost vytvořit až 300 tisíc semen! Smetanka lékařská, naše známá pampeliška, vytvoří z jedné rostliny 3 tisíce až 7 tisíc semen! Některé plevele se však kromě semeny rozmnožují ještě vegetativně – kořenovými oddenky, šlahouny, zakořeňujícími lodyhami, cibulkami aj. Tyto plevele jsou ještě horší. Mezi ně například patří pýr plazivý. Literatura uvádí, že jeho oddenky vytvoří na ploše 1 m2 síť dlouhou 60 m! Představme si, kolik vláhy a živin odebere pěstovaným rostlinám.

Ochrana před zaplevelením a boj proti plevelům je dlouhý a obtížný. Nejspolehlivější je stále ruční pletí, při kterém si ušetříme práci, když plejeme včas, dokud jsou rostlinky malé. Samozřejmě musíme umět rozeznat mladé rostlinky plevelů od kulturních rostlin. Dále se proti plevelům bráníme různými agrotechnickými zákroky – kypřením, okopáváním půdy, ale také nastýláním, při němž mezi rostliny nasypeme asi 3 – 4 cm vrstvu rašeliny, krátké řezané slámy, plev apod. Avšak pýr a některé vytrvalé plevele prorostou i touto vrstvou. Účinné je nastýlání polyetylénovou fólií.

Plevele můžeme ničit také vhodným použitím některých hnojiv, nejlépe dusíkatého vápna, které ničí mladé rostliny i semena v povrchové vrstvě půdy a je účinné především na širokolisté jednoleté plevele. Poprašuje se jím půda brzy na jaře před setím nebo výsadbou, kdy zničí mladé plevele, nebo po sklizni např. zeleniny, kdy ničí vypadaná semena plevelů. Tímto způsobem se například podstatně omezí agresivní pěťour. Podobně jako dusíkaté vápno lze použít i jemně mletý kainit, tzv. ohnicový.

V boji proti plevelům je důležité zabránit jejich rozšiřování. Předně při ručním pletí vytrháme plevele i s podzemními oddenky a kůlovými kořeny. Při vytrhávání pýru, svlačce a dalších plevelů se snažíme nepřetrhnout podzemní oddenky a vytáhnout je celé, třeba několik decimetrů dlouhé. U smetanky je třeba vydloubnout celý hluboký kůlový kořen. Z neodstraněných podzemních částí tyto plevele totiž obrůstají dál a zaplevelují půdu. Vytrhané plevele ihned ze zahrady odstraníme, neboť když podzemní oddenky, např. pýru, nebo i vytržené rostliny, např. pěťouru nebo merlíku, necháme ležet na okraji záhonu, mohou se třeba po dešti znovu uchytit, a to buď pravými, ne zcela zaschlými kořínky, nebo oddenky, popřípadě adventivními kořínky.

Ohniskem šíření plevelů na zahradě bývá kompost. Plevele sice do kompostu nepatří, ale prakticky co s nimi? Tak je házíme na kompost. Ale pozor! Ne všechny vytrvalé plevele se v kompostu zničí. Pýr a jiné plevele často prorůstají kompostem a po jeho rozházení na záhon se uchytí a rostou dál. Také většina semen z dozrálých plevelů hozených na kompost uzraje, a protože má dlouhou klíčivost (některá až několik let!), po rozhození kompostu na záhon vyklíčí. Této chyby se nejčastěji dopouštíme u pěťouru, který se tak stále rozšiřuje. I z kvetoucí rostliny semeno dozraje. Je tedy třeba počítat s tím, že se do kompostu mohou dostat semena plevelů a pravidelně je ničit. K tomu se velmi dobře hodí chemický přípravek Nematin, který je určen především pro dezinfekci a sterilizaci půdy a kompostů a k ničení zárodků chorob a škůdců, ale ničí také semena plevelů. Při ošetření kompostu na podzim podle návodu, který je uveden na obalu přípravku, máme na jaře kompost čistý.

Šíření plevelů také omezujeme kombinací plodin na záhoně. Po plodině, která se těžko pleje a u níž se dá počítat, že v půdě po ní zůstalo větší množství plevelných semen dá se příští rok plodina, která se snadno pleje a která se musí častěji okopávat a kypřit (například brambor); tím se záhon opět vyčistí. Rovněž vhodným výběrem pěstovaných plodin lze omezit výskyt plevelů. Výborně se k tomu hodí například fazole, které svými listy brzy zakryjí půdu a nedovolí plevelům se rozrůstat. Proti pýru je například velmi vhodné vysít hustě hrách (vzdálenost řádků asi 8 – 10 cm, vzdálenost v řádku 3 cm). Sklizeň se nedá očekávat nijak velká, ale listy hustě nasetého hrášku zastíní půdu tak, že se pýr udusí. Tento plevel totiž nutně potřebuje k růstu světlo. Při podzimním rytí takto osetého záhonu najdeme zbytky polozetlelých podzemních oddenků pýru, které prostě nemohly růst.

Jak by bylo výhodné, kdybychom jednoduše mohli záhon něčím postříkat a plevele by byly pryč. Bohužel však není tak jednoduché používat plevelohubné přípravky – herbicidy na zahradě. Nemáme univerzální herbicid, který by ničil všechny plevele a přitom nepoškodil kulturní rostliny. Určité chemické přípravky ničí jen určité plevele, ale současně ničí i určité kulturní rostliny. Některé herbicidy také v půdě dlouho účinkují a třeba ještě druhý rok poškodí kulturní rostlinu vysazenou na ošetřeném místě. I kdybychom toto všechno dokázali překonat, největší potíž je v tom, že se tyto chemické přípravky používají ve velmi malých množstvích, která lze při potřebě několika konví vody na několik záhonů těžko odvážit. Kromě toho se připravený roztok musí rozlít po záhonech naprosto stejnoměrně. Postříká-li se tímto roztokem jedno místo dvakrát, zvýší se dávka přípravku, takže se pěstované plodiny v tomto místě poškodí nebo zničí. S používáním herbicidů na zahrádce jsou tedy velké potíže.

Herbicidy na zahrádkách používáme především k hubení plevelů na neobdělávaných částech zahrady, cestách, skládkách apod. K tomu máme přípravek Travex, kterým je třeba v předepsané koncentraci zalít několikrát za rok. Pozor, Travex je výbušnina! Plevele na těchto místech lze ničit i silnějšími dávkami jiných herbicidů, např. Dikotexem. Je však třeba dát si pozor na to, aby voda po dešti nesplavila tyto přípravky do záhonů. Zničilo by to kulturní rostliny.

Rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, jahody, borůvky – odrůdy

Pěstování drobného ovoce

Červený, černý a bílý rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, jahody a zahradní borůvky se pěstují především na zahrádkách, takže zdrojem zásobování obyvatel tímto ovocem je z velké části produkce zahrádkářů. Je to ovoce – jak říkáme – k nezaplacení, protože nejen je výborné v čerstvém stavu, ale dá se i mnoha způsoby zpracovat a různě konzervovat pro spotřebu v každé roční době.

Z rybízů se pěstuje asi 65% červeného, 30% černého a 5% bílého. Ovlivňuje to především výše výnosů dosahovaná z těchto druhů. Když počítáme výnos červeného rybízu za 100%, dá černý rybíz asi 60% a bílý asi 50%. Červený a bílý rybíz se pěstují většinou jako keře, ale mnohde jsou oblíbené i stromky, které však dávají na plošnou jednotku menší výnos. Černý rybíz se pěstuje jen jako keř a je nejnáročnější na pěstování. Všechny rybízy mají jedno společné: potřebují dostatečnou výživu a závlahu. Z červeného rybízu se nejvíc pěstují odrůdy Vierlandenský (Erstling), Holandský červený, méně Houghton Castle a Karlštejnský (Heros). Z nových odrůd je nejlepší Heinemannův pozdní, který dává nejvyšší výnosy krásných plodů, zraje však až za měsíc po ostatních odrůdách. Jako výborný se též ukazuje Jongher van Tets, jako dobrý Red Lake, a poslední novinka, u nás málo rozšířená, odrůda Rondom. Dává vysoké výnosy velkých plodů a je asi o týden pozdnější než běžné odrůdy. Z bílých rybízů je nejúrodnější Třešňový bílý, dobrý je též Versailleský bílý. Z černých jsou nejlepší tři standardní odrůdy – Holandský černý, Karlštejnský dlouhohrozen a Silvergieter, i když asi na stejné úrovni jsou odrůdy Hvězda Chicaga, Goliáš a snad i jiné.

Angrešty se pěstují většinou jako stromky. Keře mají slabé větve, které se pod tíhou plodů ohýbají a leží na zemi. Ovoce tak hnije a je zašpiněné. Řez záleží v každoročním předjarním prosvětlování a slabém zkracování korunky, občas i ve zmlazení. Z mnoha odrůd jsou nejlepší zelená odrůda Bílý nádherný (Hansa), ze žlutých Zlatý fík a Česká Koruna, z červených Králíčkův červený. Všechny tyto odrůdy jsou vhodné k jídlu i ke zpracování.

Maliny jsou výborné ovoce, ale na zahrádce se rozrůstají kořenovými odnožemi (vyrostou i 2 – 3 m od maliniště), které se musejí stále likvidovat. Nejlépe je vysadit maliník někde blíže plotu nebo v koutě zahrady, chceme-li však získat dobrou úrodu kvalitních plodů, musíme mu poskytnout dostatek slunce a živin. V podstatě jsou tři typy maliníku; jednouplodící, z nichž je rozšířená úrodná odrůda Pruská, z nových pak u nás nejlepší malina Malling Promisse, dále remontantní, které opakují menší úrodu v říjnu až v listopadu, z nichž je velmi známá odrůda Lloyd George, a konečně stáleplodící, které dávají sklizeň v červnu a pak znovu od srpna do října. U nás je odrůda Romy, která je trochu méně výnosná než předchozí odrůdy. Černé plody, se slabou příchutí ostružin, dává odrůda Hopkins, která méně odnožuje, avšak polehá. Na zahrádce se má maliník pěstovat na drátěnkách, které omezí jeho polehání.

Ostružiny se pěstují jen ve větších zahradách, většinou jako živý plot, protože vytvářejí velmi dlouhé šlahouny. Stává se, že se keře zaplevelí, protože pro trny se do nich nemůže, a za čas máme z ostružiníku neproniknutelnou, málo úrodnou džungli. S tím je třeba počítat. Z odrůd jsou nejlepší u nás známé vzpřímeně rostoucí odrůdy Wilsonova raná a šlahounovitá Theodor Reimers.

Jahodníky známe jednouplodící (červnové), stáleplodící, špalírové a měsíční. Nejvíc se pěstují jahody červnové. Dávají nejvyšší výnosy. Nejlepší odrůdou, která se u nás pěstuje z 80%, je Senga Sengana. Je úrodná, má výbornou chuť a hodí se i na kompoty; prší-li v době sklizně, trpí plísní šedou. Z raných odrůd je nejlepší Surprise des Halles (Překvapení tržnice), dále Anneliese, Münchenberská raná a Senga Precosa. Výborná je nová československá odrůda Maryša, obrovské plody, i když menší počet, dává Senga Gigana. Z ostatních se zdá dobrá Dobruška. Mezi zahrádkáři se pěstuje mnoho zahraničních odrůd, které se zkoušejí. Žádná z nich však dosud jmenované odrůdy nepředstihuje. Ze stáleplodících odrůd se nejvíce pěstují Red Rich, která však dost trpí roztočíkem, a Ozark Beauty. Ze špalírových jahodníků, které jsou víc pro okrasu než pro skutečný užitek, je nejznámější Sonjana, z nových pak Věra. Tyto odrůdy vyžadují teplou polohu a hodně bohatou výživu. Z měsíčních jahodníků se u nás pěstuje Rujana. Dává malé plody od června do zámrazu. Pěstuje se hlavně ze semena.

Jahodníky se vysazují v srpnu, aby do zimy dobře zakořenily, a nenechávají se na záhoně déle než čtyři roky. V poslední době se jahodníky na stálý záhon vysazují až na jaře, protože v srpnu nebývají záhony uvolněny. V srpnu se sazenice vysadí hustě na záložní záhonek a na jaře se rozsadí.

V posledních letech se začínají pěstovat hroznovité neboli zahradní borůvky. Plodí velké borůvky v hroznech, které zrají postupně. Některé keře dorůstají až do výšky 2 m. Vyžadují kyselou lesní zeminu, slunce a bohatou výživu. Poskytují dobré výnosy, chuť mají stejnou jako lesní borůvky, jejich šťáva však nebarví. Vysazují se aspoň na 2 m od sebe. Při dozrávání se borůvky musí chránit před ptactvem. Sortiment je bohatý, zatím se však zkouší, které odrůdy budou u nás nejlépe vyhovovat.

Maliny, ostružiny – pěstování, stříhání, odrůdy, choroby

maliny-pestovani

Kde se nejlépe daří maliníku.

Nejlepší výnosy dosáhneme ve slunných polohách na středně těžkých hlubších půdách s neutrální nebo mírně kyselou reakcí, dostatečně vlhkých a zásobených humusem a vápnem. Půdy těžké, zamokřené nebo naopak zase suché jsou nevhodné. Polostín sice snáší, dává však nižší úrodu méně aromatického ovoce. Maliníku se nejlépe daří na rovinách nebo mírných svazích skloněných k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu ve středních i vyšších polohách (do výše 600 až 800 m) s průměrnou roční teplotou 7 – 8 °C a srážkami 700 – 800 mm. Kvete pozdě, a proto není nebezpečí, že zmrznou květy. Nesázíme jej však v mrazových kotlinách a v otevřených polohách s prudkými mrazivými větry.

Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.

Kořeny v síle tužky nařežeme v předjaří na délku 5 – 10 cm, pak je pokládáme vodorovně nebo mírně šikmo do pařeniště nebo na záhon a přikryjeme 5 cm silnou vrstvou lehké humózní zeminy. Záhon zalejeme a posypeme proti vysýchání rašelinou, zetlelým hnojem nebo i pískem. Kořenové řízky zakoření a z nahodilých pupenů na kořenech vyrazí letorosty.

Při množení maliníku nepoužíváme rostliny napadené bejlomorkou (mají nádory v okolí pupenů), metlovitostí nebo jinými chorobami.

Podobně lze množit i ostružiník, lísku, pravokořennou ‘Domácí švestku’ a typové podnože jabloní.

Snadno lze získat sazenice maliníku, jestliže v srpnu pohřížíme do země vrcholek výhonu, přiháčkujeme ho a zasypeme kyprou zeminou.

Nejvhodnější odrůdy maliníku.

Z povolených odrůd se nejvíce pěstuje bujně rostoucí maliník ‘Pruský’ (lze pěstovat i bez drátěnky) a méně vzrůstný ‘Lloyd George’, který dává na podzim ještě druhou slabší sklizeň/ Obě odrůdy pravidelně a bohatě plodí a keře méně odnožují, což je výhodné. Z novějších odrůd lze vyzkoušet ‘Malling Promise’ (bujná odrůda s pevnými výhony, velmi silně odnožující), ‘Malling Exploit’ (bujně rostoucí), ‘Rubín’ (polský, značně náročný na půdu a vláhu) a ‘Romy’ (s opakovanou plodností).

Maliník pěstujeme pásovým způsobem.

Vysazujeme ho nejlépe na podzim (na jaře jen na těžších půdách) do půdy hluboko zryté a důkladně vyhnojené uleželým chlévským hnojem nebo kompostem (4 – 5 kg na 1 02). Jednoleté sazenice zkrátíme podle síly na 3 – 5 pupenů a sázíme je do řad vzdálených od sebe 2 m, v řadách na vzdálenost 60 – 80 cm. Na ochranu před mrazy je přihrneme zemí. V příštím roce půdu během vegetace kypříme, plejeme a zavlažujeme, popřípadě chráníme nastýláním proti vysýchání.

V dalších letech necháme maliník rozrůst do pásů širokých 40 – 60 cm. Pro lepší oporu rostlin je vhodné zřídit drátěnku se dvěma dráty nad sebou nebo vést 2 dráty ve vzdálenosti 40 – 60 cm vedle sebe a ve výšce 80 – 120 centimetrů (podle výšky rostliny).

K dosažení dobrých výnosů malin přispívá správné stříhání.

Kdy stříhat maliny? Maliník plodí na letorostech vyrostlých z loňských výhonů. Proto po sklizni dvouleté výhony, které přinesly úrodu, a slabé nebo škůdci poškozené a nemocné letošní výhony odstřihneme těsně u země. Ponecháme jen nejsilnější letošní výhony; u odrůdy Pruský 8 – 12 výhonů na 1 bm pásu, u odrůdy ‘Lloyd George’ jen 6 výhonů. Na jaře příštího roku výhony zkrátíme, a to u odrůdy ‘Lloyd George’ o 1/3 a u odrůdy Pruský o 1/4 délky; pokud tuto odrůdu pěstujeme na drátěnce, postačí zkrátit jen namrzlé nebo zaschlé konce výhonů. Jarním zkrácením dosáhneme lepšího rozvětvení výhonů a vyšší sklizně.

U odrůd dvakrát plodících (např. ‘Lloyd George’) se osvědčuje vyvazovat výhony do oblouků k drátěnkám ihned po sklizni.

Ochrana maliníku proti chorobám, nemocem a škůdcům.

Proti houbovým chorobám, způsobujícím hnědnutí listového pletiva a skvrnitost a metlovitost, stříkáme během vegetace 1 – 1,5 % roztokem Kuprikolu. Příčinou červivosti, zvláště v blízkosti lesů, jsou malinovníci a květopas jahodníkový, proti nimž používáme Metation. Výhony postižené boulovitostí, kterou způsobuje bejlomorka a žlabatka maliníková, odstraníme a spálíme. Rostliny napadené virózami, což se projevuje hlavně bledými nebo skvrnitými listy nebo zakrslým vzrůstem, ihned z výsadby odstraníme a spálíme.

Ostružiníku se nejlépe daří ve slunných polohách.

Ostružiník pěstujeme podobně jako maliník. Ve srovnání s ním je v nárocích na půdu a hnojení skromnější. Vyžaduje půdu spíše lehkou, propustnou, snáší i půdy kamenité a sušší. Je však velmi náročný na světlo a méně odolný proti zimním mrazům. Proto mu u nás nejlépe vyhovují slunné stráně v teplejších (vinorodých) oblastech nebo ve vyšších polohách s dostatečnou vrstvou sněhu. Hnojení draslem zvyšuje odolnost proti mrazu.

Sazenice ostružiníku (získáme je podobně jako u maliníku), zkrácené na 2 – 3 pupeny, vysazujeme zpravidla na jaře do řad vzdálených od sebe 2,5 m; v řadách sázíme vzpřímeně rostoucí odrůdy 1 – 1,5 m a plazivé 2 – 3 m od sebe.

Vzpřímeně rostoucí odrůdy pěstujeme v řadách podobně jako maliník. Dvouleté odplozené výhony po sklizni nebo až na jaře u země odstřihneme, silné jednoleté rostliny zkracujeme na jaře o třetinu délky, jejich obrost na 1 – 3 pupeny. Slabé jednoleté výhony v létě odstraňujeme. Plazivé odrůdy zkracujeme na jaře asi na 2 m a vyvazujeme je k drátěnce. Jejich postranní obrost v létě zkracujeme asi na 40 cm. Protože jsou méně mrazuvzdorné, musíme v polohách s většími zimními mrazy výhony na zimu sundat z drátěnky a položit je na zem, aby byly přikryty sněhem nebo chvojím.

Ze vzpřímených odrůd se pětují ostružiníky ‘Wilsonův raný’ a ‘Taylorův úrodný’ (oba dosti odolné proti mrazům), z plazivých ‘Theodor Reimers’. Byli vypěstování též hodnotní kříženci maliníku s ostružiníkem, např. ‘Cumberland’.

Výnosnost racionelního chovu kachen

Tento ćlánek je z roku 1913.

Líčí Lud. Stránecká, statkářka.

Při nynějších časových poměrech hledí každý zakládaje si nějaký obchod neb žívnost k tomu, aby z nich měl také materielní prospěch, zkrátka zisk. Rolník a kupec předkládají si otázku, jak vysoko se zúročí kapitál do obchodu neb živnosti vložený. Také chovateli kachen tane tato otázka na mysli, nechce-li provozovati chov tohoto domácího vodního ptáka jen pro potěšení a zábavu.

Ze své vlastní zkušenosti mohu každé rolnici, statkářce neb hospodyni doporučiti chov kachen, poněvadž provozovací kapitál se dobře zúrokuje, pakliže se chov kachen rozumně a racionelné provozuje.

Chov kachen za účelem získání masa je mnohem výnosnější než tak mnohé odvětví chovu drobného dobytka. Zkušený kachnář může tak daleko dospěti, že může z pěti plemenných kachen docíliti 150 mladých kachňátek. Prodá-li tyto co jatečné kachny po 10 – 11 týdnech jednu ve váze 2 kg, získal 300 kg kachního masa a obdrží-li za 1 kg 2 koruny, utržil 600 korun hrubého výtěžku.

Z toho vysvítá patrně, že se chov kachen k výrobě masa velmi doporučuje. Co nosička vajec nemůže se kachna ovšem měřiti s nejlepšími druhy slepic; leč jsou také kachny, které, jako na př. žluté orpingtonky neb kachny indické snášejí 160 až 180 vajec a mohou s nejlepšími slepicemi co do snášení vajec soutěžiti. Ale také kachní peří má vysokou cenu a jest pro chovatele dobrým zdrojem příjmu; hodí se výborně k nadívání peřin a sice je peří velkých bílých plemen kachních, na př. pekinských, rouenských a aylesburských cennější než peří husí. Při této příležitosti považuji za svou povinnost zmíniti se o nejjednodušším a nejúčelnějším krmení mladých kachňat a také krmných kachen.

Výchova mladých kachňat není tak nesnadná a nedělá tak velkých obtíží. Od druhého dne vylíhnutí dávejme kachňatům staré, v mléku namáčené žemličky neb bílý chléb smíšený s trochou jemného obyčejného písku. Jsou-li kachňata 3 – 4 dni stará, musíme předsevzíti změnu v krmení. Zadělejme dohromady 2 části chlebové kůrky, 1 část ječného šrotu, 1 část jemného kukuřičného šrotu, 1 část pšeničních otrub a trochu písku pomocí vody na drobivé těsto. Máme-li sbírané mléko, můžeme jím místo vody látky ty zadělati. Tuto píci dávejme kachňatům as po celý týden, pak vynechme chlebovou třídu a místo ní zamíchejme do těsta ječný šrot a otruby a vedle toho zelenou píci.

Smíšenina je pak následující: 1 část jemného kukuřičného šrotu, 1 část ječného šrotu, 3 části pšeničných otrub, rozsekaná zelená píce a trochu hrubého písku. V prvních 14 dnech nepouštějme mladá kachňata na vodu; ale dávejme jim hodně čisté vody k pití. Chovatelka kachen nesmí spořiti s pící, neboť kachňata potřebují velice mnoho potravy k svému vývoji.

Jakmile dosáhnou kachny stáří 8 týdnů, počíná vlastní žír. Kurník musí být polotmavý a požívat co možná klidu. Dávejme nyní kachnám třikrát denně následující sebraným mlékem neb vodou navlhčenou smíšeninu: 2 části ječného šrotu, 1 část kukuřičného šrotu, 1 část pšeničných otrub, 1 část zelené, na řezačce rozřezané píce a trochu písku. Dvakrát za týden můžeme jim dáti spařené jetelové na řezanku drobně rozsekané seno a k němu přimíchejme pšeničních otrub tolik, aby hmota z toho byla drobivá a sypká.

Napájení žírných kachen má se díti před krmením. Kachna vykrmená se zabije před pelicháním v stáří 10 – 11 týdnů. Jsou-li kachny krmeny dle způsobu zde udaného, váží 2 – 2,7 kg.

Kdo se chce chovem kachen zanášeti, učiní nejlíp, když si v obci své neb v okolních koupí už as týden vylíhlá kachňata. Kdo si však hodlá koupiti kachní vejce z dálky, musí po příchodu vajec následujících pravidel šetřiti.

1. Poštou došlá vejce mají si po cestě 24 – 36 hodin odpočinouti, při čemž se postaví nejlépe do řezanky aneb do zrní obilního na špičku.
2. Nasazují se v počtu menším, 10 – 12 kusů a vždy samotná; nikdy s domácími vejci zároveň.
3. V posledních dnech (19 – 20) postříkají se aneb se umývají vlažnou vodou (35 °C až 43 °C).

Recepty z angreštu

Zeleného a žlutého angreštu můžeme dobře použít na kompot, jam i marmeládu. Červený angrešt při konservaci ztrácí barvu, a proto se na kompot méně hodí. Nepřezrálý angrešt je vhodným materiálem na jamy a marmelády, protože má hodně kyselin a pektinů. Hodí se také do ovoce zahuštěného a do povidel z ovocných směsí, zejména tam, kde chybějí pektiny. Na šťávu a na mošty se angrešt hodí méně; jeho šťáva není barevná a má slizovitý vzhled a chuť.

ANGREŠTOVÝ KOMPOT
5 kg ovoce, 75 dkg cukru, 1,5 l vody. Sterilujeme 20 minut při 85 °C.
Zralý, ale ještě tvrdý angrešt zbavíme okvětí a stopek, propícháme, zalijeme vlažným cukerným roztokem a pomalu zahříváme, až bledne a ztrácí barvu. Pak angrešt odcedíme a zchladíme ve studené vodě. Odkapaný angrešt narovnáme do sklenic, zalijeme prochladlým cukerným roztokem, v kterém jsme jej spařovali, a sterilujeme.

ANGREŠTOVÝ JAM
1 kg ovoce, 50 – 70 dkg cukru.
Angrešt i cukr rozdělíme na poloviny. Polovinu angreštu umeleme na strojku a dáme rozvařit s polovinou cukru. Druhou část celého nebo na půlky překrájeného ovoce přidáme s druhou polovinou cukru a vaříme, až rosoluje. Vadí-li nám angreštová zrníčka, odstraníme je alespoň zčásti, když rozvařenou první polovinu angreštu prolisujeme.

ANGREŠT ZAHUŠTĚNÝ S JINÝM OVOCEM
Drobné zahradní ovoce jako rybíz, maliny, jahody rozvaříme s větším množstvím angreštu (část můžeme prolisovat), poněkud zahustíme, po případě přisladíme nebo bez cukru dáváme do patentních sklenic a uzavíráme švýcarským způsobem nebo sterilujeme 20 minut při 100 °C.

ANGREŠTOVÁ MARMELÁDA
1 kg měli, 35 – 40 dkg cukru.
Ovoce rozvaříme a prolisujeme nebo můžeme připravit marmeládu i se slupkami a zrníčky. Nejdříve svaříme měl bez cukru, a teprve je-li dostatečně zahuštěna, přidáme cukr a vaříme, až rosoluje.

ANGREŠTOVÁ MARMELÁDA MÍCHANÁ
Přidáme-li do angreštové měli část malin, jahod nebo jiného ovoce, získá na chuti, vzhledu i vůni

Pěstování obilí po staru versus moderní doba

Stará doba:

Vezmete koně a po sklizni podmítnete pole a pak na podmítku rozvezete krásně uleželý hnůj… čtyři fory po míře.
Kupky rozhážete na tenko vidlema a hned druhý den zaořete na hluboko. Oraná půda krásně voní, času nebude nazbyt, zrní chce do hlíny. Po dešti oraniště rozvláčíte, dvakrát do kříže a pak zasijete zrní z ruky na široko. Další den zavláčíte rahnem s březovýma metličkama a budete se modlit, aby zapršelo. Když nezaprší, zaválíte vše válem a budete pokračovat v modlitbách.
Krásně vzešlý ozim budete hlídat před ptáky, před škůdci a celou zimu se budete třást, aby jej nezahubila pohroma, jako sněť, nebo plíseň sněžná.
Na jaře budete pilně močůvkovat v modřínové voznice a plet, jak to jen výška obilí dovolí.
S naklepanou obilnou kosou budete vyhlížet čas žní. Radostně budete házet celé mandele snopů na vůz a pohunci budou pilně skládat ve stodole u mlatu.
Po práci, tzn na podzim se chopíte cepu a s podruhy budete pilně klapat a výmlatek pilně ve větru pálat, aby se oddělilo zrno od plev. Pak se zrní , jako perly odveze k mlynářovi a poručí se rozličné dílo mlynářské. Kroupy, krupky, mouka černá i vejražková, bíla pro šestinedělky a na památky.
Vše uložíte na špýcharu do truhel a budete čekat, až selka zadělá kváskem těsto a upeče v roztopené peci ten BOŽÍ DAR, na kterém bude křížek, na znamení díků.
To byl boží dar.

Moderní doba:

Strniště po plodině je postříkáno totálním herbicidem.Za čtrnáct dnů po postřiku vyráží na pole
traktor řízený strojníkem, začne orat osmiradličným pluhem a zorá silou 350 koní lán za jednu směnu, zcela naváděn gps počítačem.
Týž den do oraniště vjede secí stroj s rotačním kypřičem a zasije mořené obilí. vzápětí po secím stroji vyrazí postřikovač se systémovým herbicidem proti dvvouděložným rostlinám.
Po vzejití se nnadávkuje rozmetadlem umělých hnojiv základní dávka hnojiv, tzn npk dle gps map úrodnosti. Provede se postřik prevence proti plísni šedé a sněžné, proti snětím a proti škůdcům.
Po přezimování se provede postřik syntetickým hnojivem DAM a pak už jen před sklizní desikátorem, což je totální herbicid k synchronizaci zralosti. Při sklizni se účastní kombajny, řízené gps navigací a naváděné do pokosu radarem. Odvoz do sil je rychlý a v sile proběhne před uskladněním přčištění a ošetření postřikem aerosolním přípravkem proti skládkovým chorobám a škůdcům.
V mlýně, kdesi v polsku se zrní umele a přes mosambik se mouka reexportuje do česka, kde si pekař zakoupí pro svoji strojní pekárnu řízenou počítačem mouku.
nejedná se o boží dar, pouze technologický produkt.Tady nemá bůh, ani jeho dary místo. leda bys ho někde naprogramoval……

Angrešt – stromkový, pěstování, roubování, odrůdy, řez

Angrešt (srstky) pěstujeme v podobných půdních a klimatických podmínkách jako rybíz.

Vyhýbáme se však vlhkým uzavřeným polohám, kde angrešt trpí americkým padlím. I když snese částečné zastínění, dává na slunci vyšší výnosy a lepší ovoce.

V zahrádkách se většinou pěstuje angrešt stromkový.
Sklizeň ze stromků je snadnější než z keřů a ovoce bávý kvalitnější. Stromkové sazenice štěpované na meruzalce s kmínkem 100 cm vysokým vysazujeme na podzim ve sponu 2 x 1 m k pevným kolíkům, které na rozdíl od kůlů ovocných stromků mají sahat nad korunku. Při pozdější, obvykle velké násadě plodů vyvážeme ke kolíku i jednotlivé větve, a tak zabráníme ulomení korunky. Místo kolíků můžeme použít 2,5 – 3 mm silný pozinkovaný drát natažený ve výši korunky. K vysazování je vhodný izolovaný elektrický drát.

Chceme-li zahrádku co nejvíce využít, můžeme stromky vysázet střídavě s výškou kmínku 50 (60) a 100 (120) cm, na vzdálenost 75 cm od sebe. Angrešt pravokořenný mívá kmínek zpravidla jen 30 – 60 cm vysoký.

Na jaře po výsadbě zkrátíme korunní výhony stromkového angreštu na 3 pupeny. Snažíme se vypěstovat silnou, pravidelně rozloženou korunku nejméně s 6 hlavními větvemi. Jejich prodloužení pak každoročně zkracujeme o 1/3 – 1/2, postranní obrost o 1/3 – 2/3 délky. Výhonky zahušťující korunku odstraňujeme. V pozdějších letech zabraňujeme zestárnutí zmlazením korunek tak, že větve zkrátíme asi o třetinu. Kořenové omladky meruzalky včas a v dostatečné hloubce šetrně odstraňujeme.

Jak pěstujeme keřový angrešt.
Sazenice vysazujeme zpravidla do sponu 2 x 2 m, při pásové výsadbě 2 x 1 m. Při výsadbě zkrátíme výhony na 1 – 2 pupeny, aby se vytvořily silné výhony. Na jaře druhého roku z nich vybereme 5 – 8 nejsilnějších, které zkrátíme o jednu třetinu, ostatní slabší odstraníme. Jestliže se již v prvním roce vytvořil na výhonech postranní obrost, zkrátíme jej na jaře druhého roku na 1 – 2 pupeny.

Při dalším pěstování dbáme, aby keř zůstal řídký a nezahušťoval se. Proto počátkem léta (zpravidla od druhého roku) odstraňujeme všechny nové omladky, které nepotřebujeme k doplnění keře. V předjaří zkracujeme postranní obrost větví o 1/3 až 2/3, prodloužení větví o 1/3 až 1/2.

Odstřižené výhony spálíme, bývají na nich zárodky padlí.
Po 8 až 12 letech keře zmlazujeme tak, že staré větve odřízneme až u země a ponecháme místo nich silné nové výhony.

Převislé větve keřového angreštu pěstovaného v pásech je vhodné zvednout silnějším drátem nebo tyčemi vedenými ve výši 25 – 30 cm po obou stranách řad.

Řídčeji vysázený keřový angrešt lze též doplnit mezisadbou stromkového angreštu.

1. Vedení stromkového angreštu na drátěnce. 2. Řez stromkového angreštu po výsadbě a v dalších letech.

1. Vedení stromkového angreštu na drátěnce.
2. Řez stromkového angreštu po výsadbě a v dalších letech.

Stromkový angrešt získáme štěpováním na meruzalku zlatou.

Meruzalkové podnože si namnožíme z řízků.

Ve volné půde roubujeme angrešt na meruzalku v srpnu nebo začátkem září do boku. Roub s 3 očky odlistíme (ponecháme jen řapíky), seřízneme klínovitě a zasuneme do zářezu dlouhého asi 3 cm, udělaného v podnoži ve výšce 1 m nad zemí. Roub zavážeme a dobře zavoskujeme (též horní řez na roubu). Je-li v srpnu dost mízy, můžeme též roubovat za kůru. U obou způsobů roubování ponecháme korunku meruzalky. Až na jaře celou horní část podnože nad ujmutým roubem odřízneme. Podobně lze roubovat i stromkový rybíz.

Roubováním do boku nebo za kůru ve výšce 50, 100 a 150 cm můžeme vypěstovat stromky se třemi korunkami.

Angrešt lze štěpovat na meruzalku i za zelena v květnu. Podnož nařízneme žiletkou a vložíme do ní klínovitě seříznutý roub. Na roubu odstraníme listy, abychom omezili výpar, což je důležité zvláště za suchého počasí. Je-li vlhčeji, postačí, zkrátíme-li čepele listů na polovinu nebo odstraníme-li čepel nejspodnějšího listu na roubu. Místo roubování zavážeme lýkem a nezamazáváme. Proti přímému slunci chráníme hedvábným papírem.

V zimě roubujeme meruzalku ve skleníku. Rovné, dostatečně silné a dlouhé meruzalky na podzim vyryjeme, zkrátíme jim kořeny a namočíme v kaši připravené ze zahradní zeminy a kravince. Kořeny položíme na mech, zasypeme kompostní zeminou, zabalíme mechem a stáhneme drátem. Celý balík pak znovu namočíme do kaše. Takto zabalené podnože umístíme v bezmrazé místnosti. Počátkem února je přeneseme do skleníku nebo jiné místnosti, kde udržujeme teplotu 8 – 12 °C. Když začnou rašit, roubujeme je kopulací. Rouby s 3 – 4 pupeny dobře zavážeme lýkem a zamažeme voskem. Kořenové balíky prosypeme rašelinou nebo kompostní zeminou a občas kropíme. Výhonky vyrůstající na podnoži zaštipujeme, abychom podpořili růst letorostů z pupenů roubu. Do volné půdy vysazujeme štěpovance ve druhé polovině května.

Keřové sazenice angreštu vypěstujeme spolehlivě hřížením.

Velký počet sazenic získáme paprskovitým (čínským) hřížením. Matečné rostlině seřízneme rok před množením výhony asi 5 cm nad zemí a půdu kolem ní dobře pohnojíme. Během vegetace vyrostou nové výhony; na jaře příštího roku 5 – 10 silných výhonů o třetinu zkrátíme, paprskovitě je rozložíme a háčky přichytíme k zemi. Z většiny pupenů vyraší letorosty. Jakmile dosáhnou délky 25 cm, (bývá to koncem května až počátkem června), přihrnujeme je postupně kyprou zemí, aby zakořenily. K zajištění výživy pohřížených výhonů necháme uprostřed keře několik výhonů nepřihrnutých. Po ukončení vegetace jednotlivé zakořeněné výhony oddělíme a zaškolkujeme. Po roce můžeme sazenice vysazovat na trvalé místo.

Menší počet (ale silnějších) sazenic můžeme vypěstovat obyčejným hřížením. Jednotlivé výhony ohýbáme na jaře do rýh 15 – 20 cm hlubokých, kde je přichytíme háčkem a zasypeme dobrou kompostní zeminou. Konce výhonů zkrátíme tak, aby nad zemí byly 2 – 3 pupeny. Zakořenění urychlíme tím, že výhon v místě ohybu zaškrtíme drátem nebo nařízneme.

Hřížením lze získat také sazenice rybízu, ostružiníku a lísky.

angrešt roubování

Množení angreštu:
a) roubováním do boku (1). zazelena (2), v zimě (3), stromkový angrešt se třemi korunkami vypěstovanými roubováním do boku (4);
b) letními řízky v pařeništi;
c) hřížením – seříznutí výhonů v 1. roce (1), sazenice vyrostlé z paprskovitě pohřížených výhonů (2) a vypěstované obyčejným hřížením (3).

Angrešt lze množit také letními řízky a oddělky

Pro letní řízkování řežeme asi v polovině června polozdřevnatělé letorosty na řízky dlouhé asi 8 cm. Spodní řez děláme těsně pod očkem, horní mírně nad očkem. Použijeme i vrcholovou část letorostu. Spodní list na řízku zcela odstraníme, u ostatních zkrátíme čepele o třetinu, nevyvinuté vrcholové lístky ponecháme. Řízky napíchneme do pařeniště do lehčí, humózní, písčité půdy s přídavkem rašeliny 1 – 2 cm hluboko do řádků 20 – 30 cm vzdálených a 5 – 10 cm navzájem od sebe. Pařeniště zastíníme a téměř nevětráme do té doby, dokud se na řezné ploše řízků nepočne tvořit zával a kořínky. Řízky v pařeništi jemně postřikujeme. Zakořeněné řízky na jaře školkujeme. Množení zimními řízky jako u rybízu bývá u angreštu úspěšné jen asi z 25%.

Chceme-li angrešt množit oddělky, seřízneme keře na jaře nad zemí a vyrašené letorosty zasypáváme lehkou humózní zeminou. Na podzim zakořeněné sazenice oddělujeme od mateřské rostliny.

Oddělky lze množit také rybíz, maliník a lísku.

Jak vypěstujeme pravokořenné stromky angreštu.

Pravokořenný angrešt má houževnatý kmínek, který se nezlomí ani při sebevětší úrodě plodů nebo za větru. Hlavně netvoří kořenové odnože jako meruzalka, u níž je musíme soustavně odstraňovat.

Pravokořenné stromky vypěstujeme ze sazenic získaných hřížením. Pokud má sazenice více výhonků, ponecháme jen nejsilnější, který přivážeme ke kůlu. Postranní letorosty na kmínku zkracujeme jako posilující obrost a postupně odstraňujeme. Ve výši 30 – 60 cm založíme korunku.

Nejvhodnější odrůdy angreštu.

Z povolených odrůd se pěstují s plody světle zelenými ‘Bílý nádherný’ (‘Hansa’), ‘Británie’ (brzo raší, nebezpečí mrazů) a ‘Lady Delamare’ (v uzavřených místech trpí padlím), s plody žlutými ‘Česká koruna’, ‘Triumphant’ a ‘Zlatý fík’ (má převislý růst, a proto se hodí pro vyšší tvary) a s plody červenými ‘Industrie’ (vhodný zvláště pro vyšší polohy) a ‘Králíčkův červený’ (pro vyšší tvary).

Roubování meruzalky. Narouboval jsem z jara angrešt na meruzalku zlatou, ale nepřijmul se. Chtěl bych je vykopati a naroubovati z jara znovu. Jak si při tom počínati?

Zabalte kořeny meruzalky teď hned do mechu a postavte je někam, kde by kořeny nezmrzly, třeba venku do jámy a pokryjte listem. Prut může zmrznouti. Počátkem února dejte zakořeněné pruty do chléva a jakmile začnou oživovati, hned je naroubujte. Kopulování jest nejlepší. Rouby nařežte v únoru a založte do písku do sklepa. Vypučelé šlechtěnce dejte v dubnu někam k otužení, ale nenechte je zmrznouti a teprve koncem dubna je vysaďte. Venku šlechtí se angrešty počátkem září, na jaře nerostou. Nezabalíte-li meruzalku do mechu, špatně roste.

Rybíz – pěstování, sázení, řez, stříhání, množení

Rybízu se nejlépe daří ve středně těžkých, dostatečně vlhkých a humusem bohatých půdách.

Půdy těžké, příliš suché, kamenité nebo s hladinou podzemní vody méně než 1 m pod povrchem jsou pro rybíz nevhodné. Nejnáročnější na půdu jsou bílé odrůdy, kdežto černé jsou skromnější. Červené a bílé odrůdy mají raději mírně kyselé půdy, černé odrůdy snesou naopak i půdy s větším obsahem vápna.

Rybíz vyžaduje více dešťových srážek a vyšší vzdušnou vlhkost. Proto se zvláště dobře daří v podhorských polohách (i ve výšce 800 m) nebo v nižších polohách v blízkosti větších lesních celků, kde bývá vlhčeji.

Rybíz nesázíme do mrazových kotlin, kde by květy, objevující se brzo na jaře, snadno zmrzly. Nepěstujeme jej ani jako podkulturu pod vysokokmneny nebo polokmeny; i když snáší polostín, méně pak plodí, ovoce je horší jakosti (kyselé) a jsou potíže při chemické ochraně ovocných stromů.

Rybíz je nejvhodnější pěstovat jako keře.

V tomto tvaru se rybíz snadno zmlazuje a déle vydrží na stanovišti, v dobrých podmínkách a při dobrém ošetřování až 40 let. Rybíz pěstovaný ve tvaru stromků (štěpovaný na meruzalce nebo pravokořenný) je méně vhodný, neboť rychleji stárne.

Rybíz vysazujeme do řad vzdálených od sebe 3 m (u bílých a méně vzrůstných odrůd postačí i 2 m), v řadách bílý a červený rybíz na vzdálenost 1,5 – 2 m, černý na 2 – 3 m. Pokud chceme pěstovat stromkový rybíz, sázíme ho 1 m od sebe a 70 cm od chodníku.

Sazenice keřového rybízu lze rychle namnožit řízkováním.

Pro jarní řízkování nařežeme za bezmrazého počasi v době od listopadu do začátku února z jednoletých výhonů ze zdravých a plodných keřů asi 20 cm dlouhé řízky se 4 – 5 pupeny. Spodní řez uděláme mírně šikmo pod pupenem, horní řez asi 3 mm nad pupenem. Řízky svázané do svazků založíme do poloviny do mírně vlhkého říčního písku ve studeném bezmrazém sklepě.

Brzo na jaře sázíme řízky na záhon nejlépe s lehčí humózní písčitou půdou s přídavkem rašeliny do řádků vzdálených 20 – 30 cm, v řádcích 10 cm od sebe. Řízky sázíme kolmo nebo mírně šikmo tak, aby horní pupen byl mírně nad zemí.

Pokud chceme mít sazenice 2leté, zkrátíme v předjaří druhého roku výhony na 2 – 3 pupeny, aby sazenice měly 5 – 6 silných výhonů.

Řízkováním můžeme s úspěchem množit rybíz i v září. Řízky řežeme podobně jako pro jarní řízkování ze zdřevnatělých letošních výhonů; nevyzrálé vrcholky jsou pro řízkování nevhodné. Řízky sázíme ihned na záhon podobným způsobem jako na jaře. Podzimní řízkování není vhodné u černého rybízu odrůdy ‘Silvergieter’.

Keřové sazenice můžeme získat také hřížením, stromkové sazenice roubováním na meruzalku zlatou. Množení těmito způsoby je nutné u odrůd ‘Heinemannův pozdní’ a ‘Rondom’, neboť řízkováním se rozmnožují velmi nesnadno.

sázení rybízu

99. Správně (a) a špatně (b) vysazená a seříznutá sazenice rybízu.
98. Vypěstování sazenic rybízu z řízků: a) správně vysazený řízek, b) 1letá sazenice, c) 2letá sazenice.

Dobře vyvinuté dospělé keře mají mít 8 – 12 silných větví.

Toho dosáhneme správnou výsadbou a ošetřením rybízu již v prvních letech po výsadbě.

Protože rybíz na jaře brzo raší, sázíme silné 1 – 2leté sazenice na podzim. Poškozené a příliš dlouhé kořeny jim zkrátíme, u nadzemní části ponecháme 3 – 5 silných výhonů, slabé odstraníme. Sázíme do jamek průměru i hloubky 40 cm, a to tak hluboko, aby sazenice byla asi o 5 cm hlouběji, než rostla ve školce. To umožní, aby všechny výhony byly naspodu přihrnuty zemí a mohly vytvořit vlastní kořeny, čímž se později usnadní zmlazování keřů. Hlubší sázení je nutné zejména u odrůd ‘Heinemannův pozdní’ a ‘Rondom’, roubovaných na meruzalce zlaté, neboť při mělkém sázení vytváří meruzalka odmladky.

Pří výsadbě dáme do jamek dobře proleželý kompost. K sazenicím vysazeným na podzim přihrneme kopeček země, který na jaře rozhrneme a výhony zkrátíme na 2 – 3 pupeny, aby se vytvořily silné výhony. Během vegetace půdu několikrát mělce kypříme (rybíz má povrchové kořeny), plejeme, zavlažujeme nebo mulčujeme proti vysychání. Na podzim půdu ke kořenům opět přihrneme.

Ve druhém roce po výsadbě se doporučuje zkrátit v únoru až březnu silné výhony opět na 2 – 3 pupeny, slabé buď na 1 pupen, nebo je odstranit. Tak se vytvoří velké a silné keře, u nichž na jaře dalšího roku ponecháme 8 – 12 nejsilnějších výhonů, ostatní, zejména slabé, nevyzrálé nebo nemocné, vyřízneme.

Dobrou životnost a plodnost rybízových keřů udržujeme pravidelným stříháním.

Včas na podzim nebo brzy na jaře odřezáváme těsně u země čtyřleté až pětileté stárnoucí a málo plodné větve (projevuje se to menšími listy a plody a tmavší borkou) a všechny větve rozkleslé k zemi (zejména u černého rybízu, který se zmlazuje uvnitř keřů), poškozené nebo napadené chorobami. Místo nich ponecháváme silné jednoleté výhony. Při pravidelném ošetřování tak nahrazujeme každoročně 2 – 3 výhony. Průklestem udržujeme keře dostatečně světlé; jednoleté výhony pak dobře obrůstají a dávají dobré výnosy jakostního ovoce. Větší řezné rány zatřeme štěpařským voskem na ochranu proti houbovým chorobám, které pronikají řeznou ranou do pletiv a způsobují, zvláště u černého rybízu, odumírání větví. Koncem května nebo začátkem června odstraňujeme těsně u země slabé a nadbytečné nové letorosty a ponecháváme jen ty, které jsou potřebné k doplnění keře. Včasným odstraněním nadbytečných letorostů se posílí růst a životnost hlavních větví.

Zkracování jednoletých výhonů rybízu snižuje jeho výnosy.

Rybíz plodí na jednoletých loňských výhonech a na kyticovitých pupenech tvořících se na starším dřevě. Na loňských výhonech je nejvíce květních pupenů v horní a pak ve střední třetině výhonu, kdežto ve spodní třetine buď vůbec nejsou, nebo je jich tam jen málo a dávají malé hrozníčky plodů. Proto někdy doporučované zimní zkracování jednoletých výhonů o třetinu nebo dokonce silný řez na 2 – 3 pupeny (tzv. rýnský řez) má za následek pokles výnosů; odstraní se jím totiž velká část květních pupenů a naopak se podpoří vegetativní růst vedoucí ke zhoustnutí keře. Proto nelze tento řez doporučit.

Rybíz lze pěstovat jako ovocné stěny.

Princip pěstování je stejný jako u keřového rybízu, jen výsadba sazenic v řadách vedených nejlépe ve směru sever-jih je hustší.

Při pásovém způsobu pěstování sázíme slaběji vzrůstné odrůdy na 1 m, vzrůstnější na 1,5 m od sebe. Pro tento způsob se hodí černý rybíz a červené odrůdy se silnějšími větvemi vzpřímeného vzrůstu (‘Houghton Castle’, ‘Holandský červený’, ‘Erstling’, ‘Vierlandenský’, ‘Heinemannův červený pozdní’, ‘Rondom’ aj.). Výhony rostoucí do meziřadí odstraňujeme, a tak udržujeme užší pásy.

Při pěstování na drátěnkách vysazujeme rostliny v řadách na vzdálenost 1 m od sebe a keře vedeme plošně. Vhodné jsou zejména odrůdy s méně pevným vzrůstem, např. ‘Fayův úrodný’, ‘Heros’ a ‘Karlštejnský červený’, ze zahraničních odrůd ‘Red Lake’ a “Jonkher van Tets’. Výhony buď vyvazujeme ke dvěma drátům, nataženým ve výši 40 – 50 cm a 80 – 100 cm od země, nebo pro usnadnění práce protahujeme mezi dvěma dráty vedenými v uvedených vzdálenostech od země.

řez rybízu

100. Dobře vyvinutý keř rybízu.
101. Průklest starého rybízu.

U černého rybízu je nuto vysadit několik odrůd.

Je to důležité pro zajištění dobrého opylení, neboť některé odrůdy černého rybízu (např. ‘Holandský černý’) jsou jen málo samosprašné. Kdybychom je pěstovali samotné bez kombinace s dobrými opylovači, byly by výnosy ovoce nízké. Z našich povolenýchodrůd jsou vysoce samosprašné ‘Silvergieter’ a ‘Karlštejnský dlouhohrozen’, z ostatních ‘Goliáš’. I u nich vzájemná kombinace přispívá k vyšším výnosům.

Nejvhodnější odrůdy rybízu.

Červený: Z povolených odrůd dávají vysoké výnosy ‘Houghton Castle’, ‘Karlštejnský’ (‘Heros’), ‘Vierlandenský’ (‘Erstling’) a ‘Holandský červený’ (pro vyšší polohy). Nejvýnosnější vůbec je ‘Heinemannův pozdní’, který zraje asi o měsíc později než normální odrůdy. Ze zahradničních odrůd se u nás s dobrými výsledky zkouší ‘Red Lake’, ‘Jongher van Tets’ a ‘Rondom’ (zraje o 15 dní později).

Bílý: Je méně úrodný než červený a pěstuje se spíše v teplejších a sušších polohách. Povolené odrůdy jsou ‘Třešňový bílý’ a ‘Versailleský bílý’.

Černý: Povolené odrůdy jsou ‘Karlštejnský dlouhohrozen’, ‘Onyx’ a ‘Silvergieter’.

Ovocné stěny angreštu, rybízu a malin

Pásové výsadby keřového rybízu a angreštu volné. Pro vzpřímeně rostoucí anebo méně vzrůstné odrůdy se používá spon 2 x 1,5 m, pro středně vzrůstné odrůdy 2 x 1,75 m, pro velmi vzrůstné nebo rozložitě rostoucí odrůdy 2,5 x 2 m, ve velkovýrobě 2,5 – 3 x 1,5 – 2 m. Při správném sponu splyne řada v souvislý pás.

Pásové výsadby keřového rybízu a angreštu na drátěnce. Šířka pásů (40 – 60 cm) je vymezena dvojicemi drátů vedených nad sebou, nejčastěji v 0,5m odstupech podle vzrůstnosti použitých odrůd do výše 1,5 – 2 m. Šířka meziřadí (pracovní ulička) je 2,3 – 2,5 m. Vzdálenost mezi keři u běloplodých a červenoplodých odrůd je asi 1 m, u červenoplodých 1,4 m.

Pásové výsadby stromkového rybízu a angreštu na drátěnce. Používá se buď jeden nosný drát procházející spodní třetinou korunky stromků, ke kterému se pak korunka upevňuje za 1 – 2 hlavní větve, anebo dvojice drátů, mezi něž se korunky stromků buď volně umísťují, nebo vyvazují. Při pěstování v zahrádkách se používá spon 1,5 x 1,2 m, při velkovýrobním pěstování 2,5 x 1,2 m.

Pásové výsadby maliníku na drátěnce s jednotlivými dráty nad sebou. Vzdálenost řad je 1,2 až 1,5m, šířka meziřadí (pracovní uličky) při pásu širokém 0,4 m je 0,8 – 1,1 m a vzdálenost vysazovaných rostlin v řadě je 0,5 – 1 m podle množství výsadbového materiálu. Výhony se přivazují ke dvěma podélně nad sebou napnutým drátům ve výši 0,7 m a 1,2 m.

Pásové výsadby maliníku na drátěnce s dvojdrátím nad sebou. Vzdálenost řad je 1,5 – 3 m, šířka meziřadí (pracovní uličky) při pásu širokém 0,4 – 0,6 m je 0,9 – 2,4 m, vzdálenost vysazovaných rostlin v řadě je 0,5 – 1 m podle množství výsadbového materiálu. Pás je ohraničen dvojdrátím obvykle ve výšce 0,7 m a 1,2 m, popř. ještě 1,5 m, omezujícím rozkládání výhonů do meziřadí.

Řez malin, ostružin a malinoostružin

Řez malin po výsadbě. Silné výhony sazenic se zkrátí na délku asi 30 cm, slabé výhony se zcela odstraní. Každým rokem vyrůstají z kořenových pupenů nové jednoleté výhony, které u většiny pěstovaných odrůd přinášejí sklizeň v následujícím roce. Dvouleté rozvětvené pruty koncem vegetace odumírají.

Udržovací řez malin. Dvouleté rozvětvené výhony se odstraňují po ukončení sklizně, aby nestínily o rok mladším výhonům. Přitom se odstřihnou také všechny slabé a nadpočetné jednoleté výhony. V řadě se ponechává při náležitém růstu 10 – 12 silných jednoletých prutů v úseku 1 bm. Ponechané jednoleté výhony se v době vegetačního klidu mírně zkrátí, aby více rozvětvily plodonosným obrostem.

Řez ostružin. Kulturní odrůdy ostružiníku se dělí na vzpřímené a plazivé. Vzpřímeně rostoucí odrůdy (např. ‘Wilsonův raný’), které mají větší praktický význam, se pěstují a ošetřují řezem jako maliník. Pro plazivé odrůdy (např. ‘Theodor Reimers’) se musí po obou stranách řady postavit drátěnka ze dvou drátů. Vybrané jednoleté pruty se pak v lichých letech vyvazují vlevo a v sudých vpravo, aby se jednoleté trnité pruty nepletly do dvouletých.

Řez tzv. malinoostružin. Kulturní odrůdy tzv. malinoostružiníku pocházejí z botanického druhu maliníku černého (Rubus nigra). Odnožují jen málo, a to v blízkosti místa vysazení. Vytvářejí dlouhé výhony s předčasným obrostem, který je třeba zkracovat již letním řezem. Z jednoho keře se ponechá 4 – 5 jednoletých výhonů, které se vyvazují k drátěnce se dvěma dráty vzdálenými od země a nad sebou po 60 – 70 cm do vějířovitého tvaru. Jinak je řez stejný jako u maliníku.

Řez rybízu a angreštu

Řez keřového rybízu po výsadbě. U pravokořenných 1 – 2letých sazenic se napřed odstřihnou slabé výhony. Ponechané silné výhony se pak hluboko sestřihnou asi na polovinu. Pečlivým obděláváním půdy a vydatným hnojením se podpoří tvorba dalších silných výhonů z přízemních pupenů.

Řez keřového rybízu udržovacím průklestem. Dobře vyvinutý dospělý keř má mít průměrně 8 – 12 rozvětvených silných výhonů v dobré kondici. V době vegetačního klidu se vyřízne z keře každým rokem několik přestárlých větví (průměrně 3), které jsou nápadné zpravidla poléhavější polohou, tmavší borkou a ochabujícím plodným obrostem. Silné náhradní jednoleté výhony se nezkracují, protože na rozhraní jednoletého a dvouletého dřeva se vytváří největší množství květních pupenů. Slabé výhony z přízemních pupenů se včas odstraňují.

Řez keřového rybízu v ovocných stěnách. Je stejný jako u normálních volně rostoucích keřů pouze s tím rozdílem, že se při něm udržuje plochý tvar keře přístupný ze dvou stran a umožňující kultivaci půdy v jednosměrných uličkách.

Řez rybízu ve tvaru vějířovité palmety rýnským způsobem. Dobře vyvinuté pravokořenné sazenice upravené řezem na 3 – 4 stejnoměrně odkloněné zkrácené výhony se vyvazují k drátěnce se 3 – 4 dráty nataženými ve vzdálenostech po 50 cm nad sebou. Při pěstování jednotlivých ramen se zkracuje jednoletý obrost na 2 – 3 očka. Přestárlý plodný obrost se zmlazuje detailním řezem. Obrost z přízemních pupenů se ostraňuje v době vegetace. Přestárlá ramena se zmlazují hlubším řezem do starého dřeva a postupně se nahražují silnými náhradními výhony z přízemních pupenů.

Řez stromkového rybízu. Pro tento tvar na meruzalkovém kmínku jsou vhodné jen vzrůstnější a pomaleji stárnoucí odrůdy, jako jsou např. ‘Holandský červený’, ‘Vierlandenský’ a ‘Rondom’. Po výsadbě se ponechá v korunce pouze jeden vzpřímenější výhon, který se zkrátí na 5 – 6 dobře vyvinutých oček. Z nich se vypěstuje dvouletým výchovným řezem 5 – 6 stejnoměrně rozmístěných kosterních větví, které vytvoří dostatečně světlou korunku. Při udržovacím řezu se provádí průklest nadpočetných výhonů, popř. zkracování obrostu jako u rýnského způsobu. Podle stárnutí se zmlazují jednotlivé větve hlubším řezem nebo se nahrazují směrově vhodnými a silnými náhradními výhony.

Řez keřového angreštu. Pravokořenné sazenice se upravují podobně jako u rybízu. Udržovací řez značně ztěžuje trnitost angreštu. Proto se mají přebytečné odmladky a celé přestárlé větve vystříháavt včas na nepřehoustlých keřích a postupně nahrazovat zkrácenými silnými výhony ze základu keře. Během vegetace se odstřihávají konce letorostů napadené padlím.

Řez angreštu na nízkém vlastním kmínku (třebenický způsob). Je vhodný jen pro odrůdy, které příliš neodnožují. Vysazují se dvouleté sazenice s kmínkem vysokým asi 25 cm a asi s 5 rovnoměrně rozloženými rameny. Při udržovacím řezu se korunka průklestem zbavuje nadpočetných náhradních výhonů a přestárlých větví, které se nahrazují novými silnými výhony.

Řez keřového angreštu ve tvaru palmety na drátěnce. Vedení na drátěnce usnadňuje ošetřování a sklizeň. Vhodné jsou vzrůstnější a méně odnožující odrůdy. Způsob založení výsadby, výchovný i udržovací řez je obdobný jako u rýnské vějířovité palmety rybízu. Na drátěnce postačí odstup drátů 30 cm.

Řez stromkového angreštu. Tento tvar na meruzalkovém kmínku se často vysazuje v zahuštěných řadách se střídáním stromků nestejné výšky (50 cm a 100 cm), přičemž korunky jsou přivázány ke dvěma napjatým drátům. Výchovný řez po výsadbě je podobný jako u stromkového rybízu. V mladších korunkách vyrůstá každým rokem značné množství náhradních výhonů, které se musí redukovat letním nebo zimním průklestem, aby se dobře vyvíjel obrost na hlavních větvích. Velké plody se vypěstují jen každoročním udržovacím řezem, kterým se odstraňují celé přestárlé větve a nadpočetné náhradní výhony. Kromě toho je vhodné zkracovat jednoletý obrost průměrně o 1/4 – 1/3, čímž se zároveň odstraňuje dosti časté padlí.

Maliny – pěstování, hnojení, stříhání

Maliník roste i na scuhé a jalové půdě. Obyčejné druhy maliníků se rozrůstají daleko od původního stanoviště a zaplavují celé okolí. To ovšem neplatí o šlechtěných druzích, které se nerozrůstají. Všechny druhy snášejí slunce i polostín, ale ovoce ze slunného místa je aromatičtější. Půda mezi keříky se má plet, hnojit a kypřit, ale opatrně, aby se nepoškodily kořeny. Maliník a jiné bobulovité keře rodí dobře asi 10 let, pak se mají nahradit novými rostlinami a vysázet jinde. Hnojíme je chlévskou mrvou každý druhý rok v množství asi 400 kg na 100 m2 a každé jaro přihnojujeme směsí 1 až 1,5 kg superfosfátu, 1 kg 40%ní draselné soli a před květem přidáme asi 1 kg ledku – vše na 100 m2.

Maliník bývá napadán rezavěním listů na spodní straně, což je způsobeno v mokrých letech podhoubím. Choroba není však příliš škodlivá. Horší chorobou malin je antraknóza, která působí usychání výhonků. Zamezí se udržováním čistoty na záhonech, zvýšeným hnojením draselnou solí a poprašováním keřů koloidní sírou (Síra Sfinx, nebo postříkáním sirnými suspenzemi Sulikol, Sulikol K) v červenci a srpnu. Jiným škůdcem jsou housenky, které napadají jak listy, tak i květy. Napadané výhonky vyřízneme a keře poprášíme počátkem května Dynocidem nebo Gamacidem.

U maliníků vylámeme všechny staré zaschlé pruty, a to hned po sklizni na podzim. Slabé výhonky vystříháme a ponecháme jen 4 až 5 nejsilnějších, kterým ustřihneme špičku nad prvním dobře vyvinutým očkem.

Pěstování rybízu a angreštu

Pěstování bobulovitých rostlin

Naše běžné bobuloviny mají velmi skromné požadavky na jakost půdy, zabírají málo místa, potřebují minimální ošetření a plodí brzy a hodně. Angrešt a všechny druhy rybízu pěstujeme jako keře nebo jako stromky. Keře jsou trvanlivější, neustále se samy omlazují výhonky z kořenů. Rozrůstají se však do šířky a zaujímají větší plochu než stromky. Plody na nich rostou nízko, za deště se zablátí a v hustých větvích zrají nerovnoměrně. Keře jsou levnější než stromky. Stromky jsou zase choulostivější než keře, musí se přivazovat ke kůlům, snadno se zlomí. Ovoce však na nich dozrává lépe a také má lepší vzhled.

Angrešt a rybíz vysazujeme nejlépe na podzim. Angrešt je jeden z keřů, které kvetou zjara první. Jen do těžké půdy je sázíme až na jaře. Stromkový angrešt i rybíz sázíme na vzdálenost 1,5 až 2,5 m, keře hustěji. Jámy vykopeme dva až tři týdny před vysazováním v rozměrech 50 x 50 x 50 cm. Při kopání oddělujeme ornici od spodiny na zvláštní hromadu. Ornici obohatíme kompostem v poměru 1 : 3 a nasypeme ji pod kořeny a kolem nich, kdežto spodinou vyplníme rohy jámy a její vrch. Před vysazováním seřízneme větve i kořeny rybízového keře o 1/3 přírůstku, u angreštu o 1/2. Postranní větve kratší než 10 cm nezkracujeme. Větve seřezáváme ostrým nožem nad některým dobře vyvinutým očkem. Pak posadíme keř nebo stromek na kopeček směsi ornice a kompostu, ke stromku zasadíme kůl a jámu zasypeme spodinou v rozích a nahoře. Nakonec půdu sešlapeme, aby se hodně slehla, a přihrneme zbytek půdy tak, aby byl keř zasypán až po kořenový krček. Nakonec upravíme mísu tak vellikou, jako byla jáma a do ní zaléváme. Mása má mít vodorovné dno, aby se voda vsakovala ke kořenům a ne pouze do středu ke kmínku.

Starší angrešty a rybíz koncem ledna až března prořežeme. Odřízneme všechno staré dřevo a čtyřleté až pětileté větve, které už málo rodí. Nejlépe plodí keře a stromky na dvouletém až tříletém dřevě. Staré větve uřízneme těsně u kmene a s nimi i všechny slabé jednoleté výhonky. Příliš silné a dlouhé jednoleté výhony zkrátíme asi na polovinu. Rovněž vyřežeme výhony, které leží na zemi nebo které se kříží. Stromky v koruně prosvětlíme.

Angrešt nesnáší úpal a na prudkém slunci málo roste. Vyžaduje sice vlhkou půdu, ale ne podmoklou nebo jalovou. Ovoce angreštu rostoucího na scuhé půdě je drobné. Angrešt hnojíme každoročně na jaře 1 kg superfosfátu, 1 kg draselné soli a 0,5 kg ledku na 100 m2. Bývá někdy napadán angreštovou rzí, která se objevuje jako pomerančově zbarvené skvrnky na listech a bobulích. Ničí se poprašováním keřů bordóskou jíchou. Bílý nálet na listech působí americké padlí. Tuto houbu odstraníme tak, že půdu mezi kořeny koncem roku zakryjeme. Podhoubí na podzim odpadá a keře se uvolní. Zrytím půdy se znemožní rozmnožování zárodků. Kde nemůžeme rýt, posypeme půdu hašeným vápnem.

Rybíz na rozdíl od angreštu snáší sluneční úpal, ale i pro něj je vhodnější vlhčí klima. Bývá napadán stejnými škůdci jako angrešt kromě amerického padlí. Kromě toho trpí rybízovou mšicí, která vyvolává nadmutí a zatvrdnutí listů. V létě proti ní bojujeme Fosfotionem, v zimě keře postříkáme 2%ním Nitrosanem, jenž současně ničí ostatní přezimující škůdce. Vážné škody působí na rybízu roztoč rybízový, který přezimuje v silně zbytnělých pupenech – hálkách; z jedné halky vyleze na jaře až 3000 roztočů, rozlézají se a napadají další pupence, které se pak už nerozevřou. Potíráme je 3 až 5%ní sírovápenatou jíchou, přípravkem Polybaryt aj. Napadené pupeny nebo i celé výhonky je nejlépe spálit.

Pěstování a choroby angreštu a rybízu

Angrešt jako keř i stromek vyžaduje slunnou polohu a rybíz může býti i ve stínu a v půdě není také zvlášť vybíravý; kde je dobrá, humusová nebo kyprá ornice, není třeba žádnou zemní přísadu přidávati, kde však je půda příliš vazká, buď tvrdá bělice aneb jíl, neb jest příliš kamenitá, jest záhodno udělati jámu nejméně 60 až 80 cm hlubokou a širokou, tuto jámu pak vyplniti úrodnou dobře zpracovanou zemí a do této teprve keř nebo stromek vsaditi tak hluboko, jak stál ve školce, dobře příšlápnouti, aby stromek stál pevně a při sázení dáti hned ke stromku dobrý kolík, aby převyšoval korunku a vždy za korunku uvázati, tím se zabezpečí, že se na větru nemůže korunka ulomiti.

Druhým rokem po vysázení, když je keř neb stromek již uchycený, se může v zimních měsících přihnojovat, buď dobře prohnilý hnůj kolem stromku zakopat, aneb tekutým hnojivem, na př. hnojůvkou na 50% rozředěnou, neb trus slepičí a holubí ve vodě též na 50% rozpustit a tím několikrát za zimu kolem stromku zalíti.

Angrešt má dva velice zhoubné nepřátele a rybíz jednoho. U angreštu jest to tak zvané “Americké padlí” a “housenka píďálka”, u rybízu tak zvaný “rybízový mol”. Před 30 lety byla ještě takřka neznámá tato zkázonosná houba angreštu, jako byla též málo známá krvavá mšice u jabloní a puklice u švestek. Těmito zhoubnými parasity nás obdařila Amerika. Dnes jsou již tito cizopasníci hlavně v úrodných krajích tak rozšířeni, že ohrožují vývin zahrad a proto jest třeba energicky tyto škůdce ničiti. Kdo má větší zahradu vysázenou angreštem, jest radikální prostředek proti americkému padlí tento: Dá se do sudu neb větší nádoby 100 l vody, dva kg modré skalice se na jemný prášek rozemele neb rozbije, vsype se do této vody a přidá se do toho též dva kg hašeného vápna, dobře se vše promíchá a touto tekutinou se jemnou stříkačkou keře i stromky angreštové rosí, ale již ku konci května, což se musí vždy asi po 10 dnech alespoň 3krát opakovati. Kdyby se však přece, třeba později, toto padlí na koncích výhonků objevilo, musí se napadená špička až ke zdravému dřevu ustřihnouti a spáliti, na žádný způsob však ne odhoditi na zem, neboť se lehko bakterie této houby přenáší.

Druhý velký škůdce angreštu jest housenka píďalka, někde též nese jméno mrázek, poněvadž samička vyleze ze země z kukly v měsíci říjnu a listopadu a nejsou okřídlena, leze po pni do korunky a nasadí do pupenů asi po 10 jemných vajíčkách, v celku jich však nanese asi 200 a jemným povlakem je zalepuje. Na jaře již v dubnu, když se ukáže teplejší slunéčko, vylíhnou se malinké, sotva oku lidskému viditelné housenečky, zavrtají se do pupenu a když jej zničí, přelezou na lístky, ale vždy se spodní strany, takže ujdou pozornosti. Nejvíce jsou žravé v noci, a kdo není pozorným a nepřijde do zahrady třeba několik dnů, najde stromek neb keř úplně oholený. Když oholí stromek jeden, spustí se po pavučince k zemi a vyhledávají si stromek jiný. Po dospělosti se zakuklí pod stromkem v zemi, aby na podzim co motýl nasazoval opět novou generaci. Proti tomuto škůdci jest lehčí boj, a sice: Na podzim se stromky neb keře sypce obryjí, aby mohlo ptactvo kukly sbírat. Též se může posypati půda kolem stromků vápenným prachem, aby se kukly zničily, aneb když se již píďálka co jemná housenka objeví v korunce, prostříká se rozředěným 2% tabákovým výtažkem, což se as po 2 dnech může ještě opakovati.

Stromky neb keře rybízové těmto škůdcům nepodléhají, těm škodí zase tak zvaný “mol rybízový”, při kterém list nabubří, pak se zkroutí a nakonec zčervená a předčasně opadá. Při této nemoci se též používá 2% tabákového výtažku. Za takto vzorné a pozorné ošetřování se nám keře i stromky angreštů i rybízů velmi vděčně odmění, rodí každoročně hojně krásného a šťavnatého ovoce.

Zužitkování raného ovoce – angrešt, rybíz, maliny recepty

Zavařené višně. Zralé tmavé višně (nejlépe Ostheimky) zručným zakroucením stopky odpeckujeme, klademe do patentních lahví, zalejeme do poloviny svařeným vychladlým cukrem (na 1 l vody 80 dkg cukru) a v páře sterilisujeme 20 minut při 80 °C.

Třešňový jam. Odpeckujeme měkké třešně a odvážíme. Na 1 kg třešní 3/4 kg cukru s 1/8 l vody svaříme do husta, vhodíme do něho třešně, přidáme kůru na jemné nudličky pokrájenou z 1 pomeranče a vaříme až je to husté. Zchladlé lejeme do patentních lahví a sterilisujeme 10 minut při 80 °C.

Meruňková pěna. 3 bílky, 15 dkg práškového cukru a 15 dkg meruňkové zavařeniny se tře 1/2 hod., pak se přimíchá sníh, ušlehaný ze 3 bílků a pěna se dá až do upotřebení k ledu. Podává se k nákypům s piškoty neb s hoblovačkami. Hodí se též k plnění kornoutků.

Srstky (angrešt). 2 kg srstek, 40 dkg cukru, 1/4 l vody. Nezralé, čerstvě trhané srstky se vyperou a pobodají tenkým dřívkem, naleje se na ně vařící cukrový roztok a ponechají se na plotně až zhoustnou, pak se vyberou do sklenic, zalejí se cukerným roztokem, který se ještě chvíli na plotně povařil, aby zhoustl, láhve se uzavrou a zahřívají v páře. Menší láhve 20 min., větší 25 minut při 75 °C.

Angreštová povidla. 80 dkg krystalového cukru svaří se s 1/16 litru vody do husta, vsype se pak do něho 1 kg přebraného a očištěného angreštu a vaří se tak dlouho, až počne houstnout a úplně zčervená. Nelisuje se. Hodí se dobře dětem na chléb.

Rybízový koláč. 21 dkg mouky, 14 dkg másla, 3 dkg cukru a 1 žloutek spracuje se rychle v těsto a dá do chladna na 1/2 hod. odpočinout. Pak se rozválí, dá na pomoučený plech a nechá do zlatova upéci. Zatím si ušleháme ze 4 bílků sníh, do něho zamícháme 1/4 kg práškového cukru, 1/4 přebraného rybízu. Zapečený koláč tím potřeme a necháme ještě v troubě poněkud dopéci. Krájí se teplý na proužky.

Rybízové víno. Chcete-li si vyrobit dobré víno rybízové bez dodatečného přislazování až po vykvašení, zkuste toto: Vypraný rybíz semelte na strojku na ovoce, přelejte přes plátěný řídký sáček, šťávu změřte a na každý litr šťávy odvažte 1 kg krystalového cukru, který nechte ve vlažné vodě rozpustit. Tento pak smíchejte se šťávou, nalejte do skleněných demijonů, zazátkujte dobře, prostrčte zátkou kvasící rourku, kterou koupíte u materialisty, dobře ještě parafinem zatmelte a nechte v teple kvasit tak dlouho, dokud stoupají bubliny (asi 2 měsíce, i déle). Pak stočte do čistých lahví, dejte do chladna a o vánocích podávejte na stůl. Poměr: 1 litr šťávy, 1 litr vlažné vody a 1 kg cukru.

Rybízové gelée. Rybíz se opere, dá na pekáč, podleje se trochou vody a nechá se uplně rozvařiti. Rozvařený se přes kalikový sáček procedí a šťáva se odváží. Na 1 kg šťávy počítá se 1/2 kg krystalového cukru. Šťáva se dá prudce svařit, při čemž se sbírá neustále pěna, přidá se pak odvážený cukr a svaří do husta. Tuhne-li kapka na studený talíř kapnutá ihned, je dosti svařen a odstaví se. Leje se hned do ohřátých sklenic za horka, nechá vychladnout, dobře se pak ováže a uschová.

Ostružiny a maliny. Přebrané ostružiny a maliny dáme do čistých sklenic a prosypeme je tlučeným cukrem. Na jednu sklenici 2 lžíce tlučeného cukru (též krystal.). Nepovázané je dáme do studené vody (hrnec vyložiti čistou utěrkou, ne senem, vzaly by příchuť), asi do pola sklenic sahající. Když přišla voda do varu, necháme ovoce asi 5 minut vařiti. Svařené ovoce sesypeme vždy ze dvou sklenic do jedné, povážeme celofanem neb měchýřem a dáme zase (teď již do horké vody) a vaříme 4 minuty. Necháme je ve vodě vystydnouti. Takto poměr jest na 1/2litrové sklenice.

Malinová zmrzlina. 70 dkg kostkového cukru s 1/2 l vody necháme několikrát přejíti var. Do vychladlého přidáme 1/2 malinové čerstvé šťávy, šťávu z 1 citronu, 1/2 l studené vody, pár kapek červ. bretonu, a dáme zmrznouti.

Malinový smetanový krém. Pracuje se jako dříve uvedený, jenže smícháme smetanu pouze s piškoty a vanilkovým cukrem. Krém urovnaný na misce ozdobíme kolem do věnce z malin. Jest to výborné v době parna místo zmrzliny. Podávají se k němu oplatky nebo košíčky.

Reveňové víno. Reveňové řapíky zbavíme dřevivé části a rozstrouháme je na kaši. Tuto dáme do odkryté hliněné nádoby. Na 55 dkg kaše nalijeme 6 l čisté vody a necháme 3 dny státi, ale několikráte tím zamícháme. (Reveň však nesmí přijíti do styku s kovem.) Po třech dnech tekutinu přecedíme přes neškrobené čisté plátno a přidáme 2 kg 80 dkg cukru v kusech a mícháme, až se rozpustí. Pak necháme víno státi 4-6 dní bez pohnutí. Když se utvoří na povrchu droždí, sebereme jej a víno nalijeme do soudku naprosto čistého. Asi za 14 dní zazátkujeme. Za 6 měsíců se stočí do jiného soudku a zazátkuje. Po dvou měsících se stáčí do lahví. Nejlepší doba k trhání reveně je začátkem července a v září. Kdo chce víno kyselejší, přidá více reveně.

Rybízové víno – zdravotní nápoj. Rybíz obsahuje v syrovém stavu mnoho potřebných vitaminů a proto nakládání jeho do širokých lahví ihned po otrhání pomocí roztoku cukrového vytvoří nám po 6 měs. znamenité, mírně lihové víno v přirozeném stavu bez přimísenin kořenných směsí neb vín či šťáv jiných. Každý, kdo trpí katarem střevním, žaludečním neb zácpou, nechť pije denně v poledne a večer jednu číšku (menší než osminku) tohoto vína a v několika dnech pozná blahodárný výsledek. Mezi pitím tohoto přírodního léku nesmá se píti pivo. Lidé starší nachází zde posilu v úpravě zažívání a tím celého zdravotního stavu.

Plody angreštu jsou jako obaleny nějakou houbou

Plody angreštu jsou jako obaleny nějakou houbou. Posílám Vám vzorky těchto plodů a prosím o jakou chorobu se jedná?

Vyřizuji každodenně i několik dotazů s přiloženými vzorky plodů angreštu, obalených hnědou houbou. Jest to americké padlí, které všechny plody zničí a když se stromek neb keř radikálně neočistí a všech napadených částí nezbaví, opakuje se to každým rokem a zachvátí všechny stromky i v okolí. Houba se rozšiřuje od května a napadá nejen plody, ale i mladé výhonky v podobě bílého prášku, který později zhnědne a ztvrdne, takže plody pukají. Houbu možno ničiti dvojím způsobem. V zimě se všechny zhnědlé části výhonků odříznou a spálí a keř se postříkne síro-vápennou jíchou. Tato se vyrábí dle návodu ve 12. čísle “Rádce”, roč. XXI. nebo koupí se hotový přípravek Sulikol neb Vegetán. Jen siro-vápenná jícha zničí padlí. Na jaře postřiknou se keře hned po odkvětu po prvé a stříká se pak každých 14 dní, aby každé rozmnožení padlí bylo znemožněno. Až jest keř padlím napaden, jest úplné zničení nemožné a pozůstává jen v ochraně nově narostlých výhonků.

Americké padlí na angreštech

Americké padlí na angreštech. Posílám Vám vzorek, plody angreštů, napadené nějakou plísní. Prosím o sdělení, co je to za nemoc, z čeho to povstane a jak tomu čeliti?

Dle zaslaného vzorku máte srstky napadené americkým padlím. Jest to houba srstek a musíte jak všechny napadené plody, tak i mladé větvičky odstraniti a spáliti. Keře postříkejte na večer sirnatou jíchou, kterou si můžete dle návodu v prosincovém čísle zhotoviti nebo kupte hotový přípravek “Sulikol” v drogerii a dle na láhvi přilepeného návodu stříkejte, a každých 14 dní opakovat! Obzvláště v zimě musíte keře dobře vystříhati a postříkati, aby zárodek byl zničen. Padlí zhnědne a úplně ztvrdne, takže plody popukají. Nákaza přijde buďto od souseda nebo nákupem srstek již zamořených. Proto při nákupu, pozor! Opatření udělejte hned neb nákaza se rychle rozšiřuje.

Odumírání rybízů a angreštů

Začátkem měsíce července počaly keře rybízu zasychati. Angrešty spadly na zem nezralé, jako sluncem spálené. Plody dostávají žluté skvrny a uvnitř jsou zhnilé. Zalévám též močůvkou a letos jsem hnojil draslem. Třešně mají velmi bujné letorosty. Krsky jsou 2leté a dosud neplodí. Jak mám krsky ošetřovati? Mají se vršky zaštipovati?

Ohledně zasychání rybízů a angreštů Vám sdělujeme, že tyto nesnášejí suché půdy a letošní přílišné vedro zavinilo jak hnědnutí a opadávání listu, tak že i plody se uvařily na keřích. V půdách těžkých tyto vady se nevyskytnou, list zůstane tmavozelený a plody úplně přikryje. Zaschnutí keřů může se předejíti tím, když na kořeny se dá hnoje nebo listu, aby nezaschly a včas velkého vedra se keře kryjí. – Na zákrskách hrušek a jablek může se provésti letní řez, a to tak, že všechny pobočné výhonky sřízněte na 3 až 4 očka. Hlavní výhonky se nechají celé. – Třešně a švestky se řežou až k jaru.

Angrešt ve tvaru špalíru

Hlavním tvarem angreštu je, jak známo, keř a vedle něho vysokokmnen. Méně as bude známo, že se může toto oblíbené ovoce s velkým úspěchem pěstovati také na špalíru.

Angreštové špalíry tvoříce živý plot jsou nepropustnější než jiné moderní samorostlé ploty a poskytují majiteli každého roku hezky velké výtěžky, nechť jsou v domácí zahradě, zelnici neb ovocné zahradě.

Několik sloupků a více metrů drátu dostačí, abychom si bez velkých nákladů zřídili pěti neb vícedrátový špalír se středním výhonem a pobočními větvemi, seřízneme-li jednoletý, jednoprutý angrešt 40 cm od země na pět oček. Z pěti se utvořivších výhonků utvořme střední výhon a vodící větve pro dvě patra (obr. č. 1).

Obr. 1. Vypěstování mladého angreštu ve tvar špalíkový.

Obr. 1. Vypěstování mladého angreštu ve tvar špalíkový.

Pozdějším zkrácením středního výhonu můžeme pak vybudovati snadno dle libosti další patra.

Jednoroční výhony seřízneme zde, jako u keře každého roku o jednu třetinu jejich délky a odstraňujeme hustě stojící větve. Jak se samo sebou rozumí, můžeme si také ze stávajících keřů připraviti špalír, přivážeme-li výhony pečlivě na obě strany drátu. Staré samorostlé špalíry vyjímají se jako angreštové ploty; mohou se však každého roku postřihem seřezávati a přinášejí přece hojné výtěžky.

Obr. 2. Maliníkový špalír na pahrbcích pro vlhké půdy.

Obr. 2. Maliníkový špalír na pahrbcích pro vlhké půdy.

Špalíry angreštové zejména oblíbeny jsou v Porýní a přinášejí majitelům svým velmi pěkný zisk. U nás pěstován byl angrešt ve tvaru špalíru dosud skoro jen v panských zahradách k docílení zvlášť pěkného ovoce.

Na vlhkých a slatinných půdách neměl by se angrešt pěstovati, poněvadž ovoce jeho nabývá špatné chuti. Chtěli-li bychom míti přec takový špalír, nasypme na rovnou půdu dobrou s vápnem a superfosfátem promísenou zem ve tvaru pahrbku, do něhož pak se angrešt zasadí. Totéž platí o maliníku (viz obr. č. 3.), který se také ve tvaru špalíru pěstuje.

Obr. 3. Angreštové keře ve tvaru špalíru.

Obr. 3. Angreštové keře ve tvaru špalíru.

Jak možno posunout dobu uzrání rybízu

Abychom mohli dle libosti posunouti u rybízu dobu uzrání a abychom je mohli čerstvé a šťavnaté na keřích až pozdě na podzim trhati, doporučuje Markgraf v Berlíně následující jednoduchý prostředek: V červnu, když bobule rybízu na keři úplně dospěly a na straně k světlu obrácené lehounce zardívati se počínají, svažme keře jednoduše provazem z kokosových vláken as tak pevně, jak se podobné keře svazují, když nám při okopávání aneb sázení překážejí. Toto svázání neškodí keřům naprosto nic, i nepřekáží jim také ve vývoji, ale zadržuje značně uzrávání bobulí uvnitř keřů. Tímto způsobem máme to ve své moci, upravovat uzrání bobulí, rozvazujeme-li poznenáhla provazy z jednotlivých keřů. Nechceme-li keře z jakékoliv příčiny svazovati, obalme je slamou neb rákosem a svažme obal. Tak také uzrávají bobule pozvolna a poskytují až do podzimku dobrou sklizeň. Způsob ten poskytuje jak ovocnářům, tak i majitelům zahrad značnou výhodu; ovocnářům, poněvadž mohou pozdě dozrávající rybíz dobře zpeněžiti, a majitelům zahrad, že si mohou po delší dobu až do podzimku na bobulích pochutnávati.

Osvědčené odrůdy rybízu

Osvědčené odrůdy rybízu jsou dle nabytých zkušeností tyto:

Červený rybíz: Velký, červený boulogneský (čti buloňský), hrozny dlouhé, velké – bobule velké, tmavočervené, dobré chuti, zraje ke konci června.
Červený holandský – Hrozny a bobule středně velké a světločervené, bohužel značně kyselé; úrodný, pozdně dozrávající.
Fayův úrodný – Novější druh hojně úrodný, zraje velmí ranně, hrozny velmi dlouhé, bobule velké, tmavočervené a sladké.
Versailleský červený – Z lepších druhů pro obchod, bobule velké, tmavočervené a výtečné chuti, výtěžek velmi bohatý; zraje na začátku července.
Bílý rybíz – Dlouhohroznový s velkými bobulemi, příjemné chuti nakyslé, zraje na začátku července.
Versailleský bílý – Druh velice doporučení hodný; bobule velké, nažloutlobílé, hrozny dlouhé, výtěžek bohatý; zraje ku konci června.
Černý rybíz – Černý hrozen dlouhý, bobule velmi velké, zraje ku konci června.
Baldwin – Bobule velmi velké, velmi úrodný; zraje na začátku července.

Kdo hodlá pěstovati rybíz, nechť sazenice objedná a sází záhy na podzim, aby se ještě do zimy náležitě zakořeniti mohly.

Jak pěstovat maliny

Maliny pěstují se ponejvíce v řadách a tu musíme zachovávati asi tento postup: Nejprve půdu důkladně pohnojíme a hluboko (asi do 60 cm) převrstvíme, načež v říjnu nebo brzo na jaře sázíme zakořeněné sazečky v řadách 1.5-2 m od sebe vzdálených. Vzdálenost mezi jednotlivými sazenicemi má býti 50-70 cm. Po vysázení sazeček tyto krátce seřízeneme, abychom docílili většího množství nových odnožů. Příštím jarem zřídíme z latí nebo ještě lépe z drátu plůtek asi 1 m vysoký, na nějž se dobře vyvinuté výhonky přiváží, zakrátí se na příslušnou výšku a ostatní zaschlé neb zakrnělé se odstraní. Po odkvětu trsů, když se počnou vyvinovati plody, je dobře, postaráme-li se o řádnou zálivku močůvkou, kterou zředíme vodou. Ovoce se velmi pěkně vyvine.

Plody odrůd jednou v roce plodících dozrávají v červenci a po skončené sklizni můžeme očesané výhonky u země seřezati, poněvadž jejich poslání je skončeno a ony odumírají. Pro příští rok necháváme vyvinouti jen asi 5 až 8 nových, silných, náhradních výhonků, které se opět přiváží na dráty. Jsou tedy keře malinové vlastně stále ve stavu zmlazeném.

Pěstování malin podle tohoto způsobu má onu přednost, že jednak ovoce jest vystaveno více světlu a teplu, čímž plody jsou aromatičtější, cukernatější, větší a snadno přístupné.

Hlavní váhu nutno klásti na důkladné hnojení setlelou chlévskou mrvou, která se na podzim rozhází kol keřů a zaryje. Při racionelním pěstování a obsluze má dáti 1 keř každoročně alespoň litr plodů. Počítáme-li na keř 1 m2 prostoru, tu jeden ha poskytl by nám sklizeň 10.000 litrů. Při průměrné ceně ve velkém Kč 1.60 za litr docílili bychom z 1 ha 16.000 Kč hrubého výnosu. Výrobní náklady (česání ovoce, založení plantáže, hnojení, ošetřování), tvoří jednu třetinu z hrubého výnosu, takže čistý výnos z 1 ha by činil cca 10.656 Kč.

Nejvhodnější odrůdy k pěstování ve velkém jsou: Hornet, Goliáš a Marlboro. Rozhodneme-li se pro založení malinové plantáže, musíme míti nejprve na mysli rentabilitu našeho podnikání, a tu přichází v úvahu hlavně blízkost odbytiště, kde bychom vypěstované produkty mohli rychle a výhodně zpeněžiti. Z toho důvodu zakládáme maliniště v prvé řadě v blízkosti většího města, kde se ovoce dobře prodá ku přímému konsumu a do cukráren, nebo máme-li v místě továrnu na zpracování ovoce.

Jak pěstovat angrešt a rybíz z řízků

Rybíz a angrešt jak pěstovati z řízků? Kdy se tyto sází, kdy zřezují a jak ošetřují?

Způsob množení angreštu a rybízu z řízků jest velmi jednoduchý. V prosinci se nařežou mladé 1leté výhonky. Tyto se řežou na řízky asi 20 cm dlouhé, spodní řez těsně pod očkem, a založí se stojatě buďto na venek do příkopy a celé se zadělají půdou neb do písku do studeného sklepa. Řízky se nesmí předčasně zakořeniti. Na jaře se přichystá dobře promíšený a prohnojený záhon a řízky se nastrkají do řádků asi 10 cm od sebe. Jsou-li slabé nebo mají-li utvořený silný zábal (kalus) na spodním řezu, tak se předem nadělají na řízky kolíkem díry. Řízky se vsadí až na 2 očka celé do země, přitlačí a celé hlínou zahrnou. Řízky se nesmí nechati zaschnouti. Jak rostou, hlína se odhrne. Příštím rokem se mladé výhonky zkracují na 3 očka a do podzimu jsou pak keře hotové a mohou se sázeti na určené místo.

Sázení angreštu a rybízu

V zahrádkách nasazují se stromky a keře často tak hustě nebo nevhodně, že nemohou se tak ponechati a právě na podzim, když list opadne, jest vhodná doba, aby se závada přesazením odstranila. Nenechávejte tuto práci na jaro, protože angrešt a rybíz již pučí, jak počne sluníčko hřáti. Při jarním sázení mnoho keřů usychá nebo zakrní a třeba pak velké péče, aby se zachránily.

Keře angreštu a rybízu dají se při přesazení děliti. Z jednoho kusu může se nadělati několik. Při přesazení se všechny staré a slabé větve uříznou a dlouhé zkrátí. Také možno pro tyto keře upraviti a pohnojiti půdu, aby lépe rostly.

Rybíz a angrešt vyžadují dobrou, výživnou půdu, spíše těžší a hlinitou. Ve štěrkovité a suché půdě neprospívá. V suché půdě nejsou žádné přírustky, ovoce je malé, předčasně uzrává, list opadá a případně zhnědne. Vyhoďte přestárlé a maloplodé keře a nasaďte mladé, velkoplodé, z kterých budete míti radost.

Při výsadbě dělejte jámy 50-60 cm hluboké, do kterých se dá různých dřevních odpadků a hnoje, přikryje hlínou a ke kořenům se dá lepší půda. Komu keře nerostou, ten nechť odebéře horní půdu nad kořeny, dá tam krátkého uhnilého hnoje (může to býti trus slepičí, holubí neb králičí) a zasype to těžší hlinitou půdou. K jaru může se ještě močůvka na to nalíti. Kdo nemá hnoje ani hlíny, může pohnojiti síranem amonným, dusíkatým vápnem, též kostní moučkou.

Mnoho čtenářů nám píše, že jim keře hujně rostou, ale neplodí. Těmto sděluji, aby předně keře hodně prořezali a pak pohnojili struskou, asi 1-2 kg pod keř a přidali k tomu 1/4 kg soli draselné a hnojivo zakopali. Jiné dusíkaté hnojivo a močůvka se dáti nesmí. Kde je dostatek vápna v půdě, dá se místo strusky superfosfát.

Roubování angreštu a rybízu

Na podzim vídati v mnoha zahrádkách u stromků angreštu neb rybízu pěkné výhonky zlatého rybízu, některé přes 1m dlouhé. Tyto výhonky se dají použíti na roubování.

Ke konci listopadu tyto výhonky vyryjeme. Slabé zasadíme někde do zahrádky, kde do příštího roku se zakoření a vyrostou. Na podzim jich použijeme k šlechtění. Ty, jež jsou dostatečně vysoké a mají kořínky, použijeme k šlechtění ihned a sice takto:

Naděláme z hlíny a kravince kaši, v níž kořeny namočíme, trochu hlíny ještě k tomu přidáme, aby se kořeny mohly roztáhnouti a obalíme to pěkně mechem. Stáhneme to do kříže drátem nebo lýkem. Hlavní věc, aby kořeny byly obaleny. Do nějaké bedny nebo sudu dáme na dno vrstvu hlíny, usadíme do ní stromky jeden vedle druhého a posypeme zase vrstvou hlíny. Bednu i se stromky postavíme do sklepa, kde je dosti světla, nebo do podkrovní světnice, kde je stejné ovzduší.

V prosinci si nařežeme rouby z 1ročních výhonků rybízu neb angreštu a uložíme do písku. Koncem ledna neb začátkem února, když stromky v bedně dostávají výhonky asi 1 cm dlouhé, počneme s roubováním. Rouby nenecháme delší než 4-5 oček, dobře zavázati a voskem zamazati i vrch roubu. Nesmíme zapomínati občas kořeny navlhčiti. V dubnu máme pěkné korunky. Hlavně, když je dáme na venek, tak nikdy přímo na slunce, nýbrž napřed na několik dní do stínu, nejlépe až k večeru, a na noc zase do sklepa, aby nám listy nezmrzly. Potom je můžeme klidně přesaditi na své místo. Druhým rokem máme pěkné stromky. A hlavně ten vnitřní pocit, když si sami něco zušlechtíme, tím l-pe to opatrujeme.