Neprospěšnost křížení české husy s husou čínskou anebo kadeřavou



Článek z roku 1935.

Z jiných ras husí, které rovněž byly u nás ke křížení s českou husou používány, jest nutno ještě uvésti husu čínskou (labutí) a husu kadeřavou. Čínská husa, které bylo ovšem v menší míře u nás používáno ke křížení s českou husou (kříženci byli málo plodní) nežli všech ras předchozích, zaváděna byla hlavně v severozápadních Čechách. Ke křížení lákala hlavně pro význačnou elastičnost a jemnost svého peří a známou svou otužilost (vedle husy sibiřské jest nejotužilejší rasou husí vůbec). Jelikož však jde o husu i geneticky velmi vzdálenou naší huse české (vznikla zdomácněním divoké husy čínské), zvrhlo se záhy toto křížení ve velmi pestou směsici nejen různých exteriérových, ale i produkčně málo vyhovujících typů. Ze stejného důvodu, jako předchozí křížení, prováděno bylo i křížení české husy s husou kadeřavou, jejíž význačná jakost krycího peří (široký prapor, složený z velmi pružných paprsků, jemný a zahnutý osten) sváděla mnohé chovatele k vypěstění i u husy české. Avšak poměrně malá váha a pozvolné dospívání zvířat, při poměrně veliké spotřebě krmiva (spotřebuje se ho příliš mnoho pro tvorbu peří) způsobily, že toto křížení prováděno bylo u nás většinou jen ojediněle a záhy bylo od něho upuštěno. Pokud pak jest kadeřavá husa ještě u nás chována, provozován jest její čistokrevný chov více pro ozdobu, nežli pro užitek. Zásadně se nedoporučuje křížení české husy se žádnou odrůdou. Ing. J. Hlouška

Tagy:






Další kategorie: