Nemoci slepic – průjem, zácpa, červi, roztoči a další







Tento článek pochází z roku 1918.

Střevní katar (průjem) slepic. Onemocnělá slepice musí se od zdravých odděliti a dostane nejprvé trochu ricinového oleje, aby rozložené látky co možná rychle se z těla odstranily. Zvířeti dá se 1/2 kávové lžičky ricinového oleje, který se s chlebem upraví na pilulku. Za nápoj dává se slepici svařená voda, v níž se rozpustí na prášek utlučená skalice zelená a sice na 100 g vody dá se půl g skalice.

Železitá voda prospívá velice slepicím a je současně dobrým prostředkem proti průjmu jejich. K tomu účelu rozřeďme 1 g skalice zelené ve 200 g vody. Slepice nerady pijí tuto vodu pod širým nebem a proto dává se jim do kurníku. U slepic průjmem trpících zbarvuje se po napití trus už po několika hodinách do tmava a stává se pevnější.

Věší-li slepice hlavu, dávejme jim denně pilulky, které se připraví ze síry, vepřového sádla a černého utlučeného pepře a pokračujme tak v léčbě, až se stav jejich zlepší. Do pitné vody vhoďme zvířatům několik železných rezavých hřebíků, aneb vařme kůru dubového a třešňového stromu as 2 hodiny a přidávejme dvakrát týdně něco tohoto odvaru k pitné vodě.

Jak se zasílá živá drůbež? K zasílání drůbeže užívá se košíků z vrbového, řídce pleteného proutí s hustým dnem, který se k ochraně zvířat plachtovinou obšije. Dno pokryje se senem neb dřevěnou vlnou. Trvá-li cesta, kam se drůbež zasílá, jen jeden den, není třeba přidati drůbeži zobu, aneb se přidá jen rozříznutá řepa aneb do mléka namočená žemlička, když byla zvířata zobem nakrmena. Při delší dopravě upevní se v košíku malé hrnéčky s vodou a zrním, a přidá se něco zelené píce. Drůbež zasílá se obyčejně po železnici co “rychlozboží”. Na košík připevní se etiketa se slovy “Živá drůbež”.

Zácpu stižené slepice sedí smutně v koutku, pozbývají žravosti a snaží se nadarmo nutkáním trus vytlačit. K odstranění tohoto zla podávejme nemocným slepicím jemně rozkrájenou cibuli (neb česnek) s máslem smíšenou. Kdyby prostředek ten selhal, dejme pacientům čajovou lžičku ricinového oleje aben na špičku nože revňového na prášek utlučeného kořene. K tomu se přidává měkký zob a hodně zeleniny.

Jak poznáme pohlaví malých kuřátek? Na tuto otázku zaslal nám p. Vrat. Sojka, říd. učitel ve výsl. následující odpověď: Kuřátko samičí stojí dle mého pozorování většinou se svislou hlavou a ve vodorovném postavení; naproti tomu nese kuřátko samčí hlavu vzhůru a vypíná prsa, tak že mezi krkem a začátkem ocasu vzniká sedlo. Postava u mladých kohoutků byla by tedy už vznešená, jako u starých kohoutů.

Aby slepice nesly vejce se žloutky pěkně červenými, dávejme jim, kde to možno, do měkkého zobu (uvařených bramborů atd.) na prášek utlučené skořepiny vařených raků.

Je kapounování kohoutků účelné čili nic? Dokud nebyly ještě známy antiseptické prostředky, byly ztráty při kapounování, zvláště nákazou rány, dosti značné. V novější době vznikají ztráty vlastně skoro tím, že kohoutek tu a tam při operaci vykrvácí; ale i tato ztráta není veliká, neboť takováto zvířata dlužno považovati za zabitá, t. j. ztrátou krve usmrcená. Je nyní otázka, má-li kapounování reální a hospodářskou cenu. Mohli bychom se odvolati při tom už na starořímského labužníka Kukulla (74 – 64 před K.), jenž ve svém líčení vytýkal, že kapoun značně líp chutná než maso kohouta sebe lépe krmeného. Také všude, kde jsou zastoupeni za naší doby labužníci ve větší míře, zejména v Paříži, platí se za kapouna mnohem vyšší ceny, než za kohouta sebe lépe krmeného. Ve Štýrsku zanášejí se hospodyně kapounováním mladých kohoutů a tamější kapouni vyvážejí se téměř do všech zemí evropských, kde se dosti draho prodávají.

Červ průduškový u slepic. Slepice stižené tímto příživníkem otvírají široko zobák a chňapají po vzduchu, kýchají často, činí polykací pokusy a hubnou vůčihledě vzdor dobré chuti k žrádlu. Příčinou této nemoci je červ v průdušce, která je někdy úplně naplněna těmito cizopasníky. Nemoc ta se snadno pozná, poněvadž neustálé chňapání a krku natahování jsou neklamnými toho příznaky. Co prostředek k odstranění těchto příživelníků, které možno při bedlivém pozorování spatřiti co žluté hlavičky, doporučuje se zavésti pírko, jehožto praporeček až na špičku je odstraněn, do průdušnice, tam je otočit a červíky, kteří se tím z průdušky odtrhnou, ven vytáhnout. Dobře učiníme, když pírko to napřed vstrčíme do oleje aneb roztoku solného. Místo pírka můžeme rovněž užiti k tomu účelu dvojitého žíněného oka, jímž se také červi ti dobře vytahují. Avšak operace ta vyžaduje velké zručnosti, neboť poranění přístroji těmi mohlo by míti i smrt zvířete v zápětí. Mimo to dávejme slepicím do pitné vody kafr, vápno, sodu, kyselinu salicylovou v teplém máčeném krmivu (čajová lžíce pro 25 slepic). Nemoc ta je nakažliva, a radno vždy nemocné zvíře od zdravých oddělit.

Jak zbavíme slepice roztočů. Jak známo, zažírají se drobouncí cizopáskové – roztoči slepicím pod kůži neb ožírají jejich peří, trýzníce je neustále. Je více prostředků k vyhubení roztočů, avšak zcela jednoduchý je tento: opatřme si v materiálních obchodech lacinější mycí houbu a rozřežme ji dle toho, kolik bidélek v kurníku je umístěno, na jednou tolik kousků. Na to přivažme kus houbičky zrovna pod každý konec bidélka těsně nad nosičem jeho. Roztoči užívají četných dírek v houbě k svému úkrytu a zalézají tam za svítání. Nyní se cizopáskové snadno zničí. Houbičky se odvážou, hodí do vařící vody, notně vymačkají a osuší, čímž značnou část roztočů zahubíme. Po usušení se houbičky na oba konce přivážou opět ráno, hodí do vařící vody a tak se pokračuje, až není po roztočích ani památky. Možná, že by chomáček pazdeří tutéž službu vykonal, načež by se vždy i s roztoči tam ukrytými spálilo. Aby roztoči se k slepicím nedostali, namočí se houbičky do petroleje neb karbolinea a připevní se nití na konce každého bidélka.

Kolik vápna obsahuje kuřátko ve vejci? Harcourt a Fulmer vyšetřovali, jak mnoho vápníku a kyseliny fosforečné, je obsaženo ve vejcích různých plemen slepičích a jak mnoho jich vnímá zárodek – nastávající to kuřátko. Oba učenci vyšetřili, že obsahovalo-li kuře 0.16g vápna, nemohlo žíti a že při 0.21g vápna jevila se u kuřete zvláštní životní síla. Vápenný obsah přirozeně vylíhnutých kuřat byl vždy o něco vyšší než takový obsah kuřat pomocí líhně vylíhnutých. Jedenáctého dne bylo vápno ve vejci a žloutku vypotřebováno; pak musí zárodek žíti od skořápky. Až dosud se nevědělo, proč je jedenáctý den při líhnutí tak kritický; on jím také vždy zůstane, není-li zárodek s to vyměsiti látku kyselině močové podobnou a tím rozpustiti vápno skořápky pro sebe. Dále bylo dokázáno, že kuřátka při suchém líhnutí jsou vápnem chudá, tedy nebezpečí v šanc vydána.

Barva žloutků slepičích vajec závisí hlavně na způsobu zobu, ale domněnka, že by barva žloutku měla vliv na cenu a obsah vejce, nezdá se býti správná. Jistý zob má určitý účinek na barvu žloutku. Dobrým zeleným zobem a zrním krmené slepice nesou silně zbarvená vejce. Krmením slepic kukuřicí a garnátovým šrotem nabudeme červeně zbarvených žloutků, krmením ovsem docílíme více žlutých žloutků, hmyzem a červy krmené slepice nesou vejce s pomerančovočerveným žloutkem. Lépe zbarvené žloutky chutnají většinou lépe než bledé a zdají se býti cennější.

Tagy: , ,

Leave a Reply



Další kategorie:
angrešt choroby angrešt pěstování angrešt recepty brambory pěstování choroby rybízu chov drůbeže chov kachen chov slepic chov včel hrušeň jalovec maliny pěstování ostružiny pěstování pěstování jahod pěstování malin pěstování máku pěstování obilí recepty rybíz pěstování slepice nemoci včely rojení včely v dubnu závlaha zahrady švestka