Maliny, ostružiny – pěstování, stříhání, odrůdy, choroby



maliny-pestovani

Kde se nejlépe daří maliníku.

Nejlepší výnosy dosáhneme ve slunných polohách na středně těžkých hlubších půdách s neutrální nebo mírně kyselou reakcí, dostatečně vlhkých a zásobených humusem a vápnem. Půdy těžké, zamokřené nebo naopak zase suché jsou nevhodné. Polostín sice snáší, dává však nižší úrodu méně aromatického ovoce. Maliníku se nejlépe daří na rovinách nebo mírných svazích skloněných k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu ve středních i vyšších polohách (do výše 600 až 800 m) s průměrnou roční teplotou 7 – 8 °C a srážkami 700 – 800 mm. Kvete pozdě, a proto není nebezpečí, že zmrznou květy. Nesázíme jej však v mrazových kotlinách a v otevřených polohách s prudkými mrazivými větry.

Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.

Kořeny v síle tužky nařežeme v předjaří na délku 5 – 10 cm, pak je pokládáme vodorovně nebo mírně šikmo do pařeniště nebo na záhon a přikryjeme 5 cm silnou vrstvou lehké humózní zeminy. Záhon zalejeme a posypeme proti vysýchání rašelinou, zetlelým hnojem nebo i pískem. Kořenové řízky zakoření a z nahodilých pupenů na kořenech vyrazí letorosty.

Při množení maliníku nepoužíváme rostliny napadené bejlomorkou (mají nádory v okolí pupenů), metlovitostí nebo jinými chorobami.

Podobně lze množit i ostružiník, lísku, pravokořennou ‘Domácí švestku’ a typové podnože jabloní.

Snadno lze získat sazenice maliníku, jestliže v srpnu pohřížíme do země vrcholek výhonu, přiháčkujeme ho a zasypeme kyprou zeminou.

Nejvhodnější odrůdy maliníku.

Z povolených odrůd se nejvíce pěstuje bujně rostoucí maliník ‘Pruský’ (lze pěstovat i bez drátěnky) a méně vzrůstný ‘Lloyd George’, který dává na podzim ještě druhou slabší sklizeň/ Obě odrůdy pravidelně a bohatě plodí a keře méně odnožují, což je výhodné. Z novějších odrůd lze vyzkoušet ‘Malling Promise’ (bujná odrůda s pevnými výhony, velmi silně odnožující), ‘Malling Exploit’ (bujně rostoucí), ‘Rubín’ (polský, značně náročný na půdu a vláhu) a ‘Romy’ (s opakovanou plodností).

Maliník pěstujeme pásovým způsobem.

Vysazujeme ho nejlépe na podzim (na jaře jen na těžších půdách) do půdy hluboko zryté a důkladně vyhnojené uleželým chlévským hnojem nebo kompostem (4 – 5 kg na 1 02). Jednoleté sazenice zkrátíme podle síly na 3 – 5 pupenů a sázíme je do řad vzdálených od sebe 2 m, v řadách na vzdálenost 60 – 80 cm. Na ochranu před mrazy je přihrneme zemí. V příštím roce půdu během vegetace kypříme, plejeme a zavlažujeme, popřípadě chráníme nastýláním proti vysýchání.

V dalších letech necháme maliník rozrůst do pásů širokých 40 – 60 cm. Pro lepší oporu rostlin je vhodné zřídit drátěnku se dvěma dráty nad sebou nebo vést 2 dráty ve vzdálenosti 40 – 60 cm vedle sebe a ve výšce 80 – 120 centimetrů (podle výšky rostliny).

K dosažení dobrých výnosů malin přispívá správné stříhání.

Kdy stříhat maliny? Maliník plodí na letorostech vyrostlých z loňských výhonů. Proto po sklizni dvouleté výhony, které přinesly úrodu, a slabé nebo škůdci poškozené a nemocné letošní výhony odstřihneme těsně u země. Ponecháme jen nejsilnější letošní výhony; u odrůdy Pruský 8 – 12 výhonů na 1 bm pásu, u odrůdy ‘Lloyd George’ jen 6 výhonů. Na jaře příštího roku výhony zkrátíme, a to u odrůdy ‘Lloyd George’ o 1/3 a u odrůdy Pruský o 1/4 délky; pokud tuto odrůdu pěstujeme na drátěnce, postačí zkrátit jen namrzlé nebo zaschlé konce výhonů. Jarním zkrácením dosáhneme lepšího rozvětvení výhonů a vyšší sklizně.

U odrůd dvakrát plodících (např. ‘Lloyd George’) se osvědčuje vyvazovat výhony do oblouků k drátěnkám ihned po sklizni.

Ochrana maliníku proti chorobám, nemocem a škůdcům.

Proti houbovým chorobám, způsobujícím hnědnutí listového pletiva a skvrnitost a metlovitost, stříkáme během vegetace 1 – 1,5 % roztokem Kuprikolu. Příčinou červivosti, zvláště v blízkosti lesů, jsou malinovníci a květopas jahodníkový, proti nimž používáme Metation. Výhony postižené boulovitostí, kterou způsobuje bejlomorka a žlabatka maliníková, odstraníme a spálíme. Rostliny napadené virózami, což se projevuje hlavně bledými nebo skvrnitými listy nebo zakrslým vzrůstem, ihned z výsadby odstraníme a spálíme.

Ostružiníku se nejlépe daří ve slunných polohách.

Ostružiník pěstujeme podobně jako maliník. Ve srovnání s ním je v nárocích na půdu a hnojení skromnější. Vyžaduje půdu spíše lehkou, propustnou, snáší i půdy kamenité a sušší. Je však velmi náročný na světlo a méně odolný proti zimním mrazům. Proto mu u nás nejlépe vyhovují slunné stráně v teplejších (vinorodých) oblastech nebo ve vyšších polohách s dostatečnou vrstvou sněhu. Hnojení draslem zvyšuje odolnost proti mrazu.

Sazenice ostružiníku (získáme je podobně jako u maliníku), zkrácené na 2 – 3 pupeny, vysazujeme zpravidla na jaře do řad vzdálených od sebe 2,5 m; v řadách sázíme vzpřímeně rostoucí odrůdy 1 – 1,5 m a plazivé 2 – 3 m od sebe.

Vzpřímeně rostoucí odrůdy pěstujeme v řadách podobně jako maliník. Dvouleté odplozené výhony po sklizni nebo až na jaře u země odstřihneme, silné jednoleté rostliny zkracujeme na jaře o třetinu délky, jejich obrost na 1 – 3 pupeny. Slabé jednoleté výhony v létě odstraňujeme. Plazivé odrůdy zkracujeme na jaře asi na 2 m a vyvazujeme je k drátěnce. Jejich postranní obrost v létě zkracujeme asi na 40 cm. Protože jsou méně mrazuvzdorné, musíme v polohách s většími zimními mrazy výhony na zimu sundat z drátěnky a položit je na zem, aby byly přikryty sněhem nebo chvojím.

Ze vzpřímených odrůd se pětují ostružiníky ‘Wilsonův raný’ a ‘Taylorův úrodný’ (oba dosti odolné proti mrazům), z plazivých ‘Theodor Reimers’. Byli vypěstování též hodnotní kříženci maliníku s ostružiníkem, např. ‘Cumberland’.

Tagy: ,






Další kategorie: