Maliny, ostružiny – pěstování, stříhání, odrůdy, choroby







Kde se nejlépe daří maliníku.

Nejlepší výnosy dosáhneme ve slunných polohách na středně těžkých hlubších půdách s neutrální nebo mírně kyselou reakcí, dostatečně vlhkých a zásobených humusem a vápnem. Půdy těžké, zamokřené nebo naopak zase suché jsou nevhodné. Polostín sice snáší, dává však nižší úrodu méně aromatického ovoce. Maliníku se nejlépe daří na rovinách nebo mírných svazích skloněných k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu ve středních i vyšších polohách (do výše 600 až 800 m) s průměrnou roční teplotou 7 – 8 °C a srážkami 700 – 800 mm. Kvete pozdě, a proto není nebezpečí, že zmrznou květy. Nesázíme jej však v mrazových kotlinách a v otevřených polohách s prudkými mrazivými větry.

Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.

Kořeny v síle tužky nařežeme v předjaří na délku 5 – 10 cm, pak je pokládáme vodorovně nebo mírně šikmo do pařeniště nebo na záhon a přikryjeme 5 cm silnou vrstvou lehké humózní zeminy. Záhon zalejeme a posypeme proti vysýchání rašelinou, zetlelým hnojem nebo i pískem. Kořenové řízky zakoření a z nahodilých pupenů na kořenech vyrazí letorosty.

Při množení maliníku nepoužíváme rostliny napadené bejlomorkou (mají nádory v okolí pupenů), metlovitostí nebo jinými chorobami.

Podobně lze množit i ostružiník, lísku, pravokořennou ‘Domácí švestku’ a typové podnože jabloní.

Snadno lze získat sazenice maliníku, jestliže v srpnu pohřížíme do země vrcholek výhonu, přiháčkujeme ho a zasypeme kyprou zeminou.

Nejvhodnější odrůdy maliníku.

Z povolených odrůd se nejvíce pěstuje bujně rostoucí maliník ‘Pruský’ (lze pěstovat i bez drátěnky) a méně vzrůstný ‘Lloyd George’, který dává na podzim ještě druhou slabší sklizeň/ Obě odrůdy pravidelně a bohatě plodí a keře méně odnožují, což je výhodné. Z novějších odrůd lze vyzkoušet ‘Malling Promise’ (bujná odrůda s pevnými výhony, velmi silně odnožující), ‘Malling Exploit’ (bujně rostoucí), ‘Rubín’ (polský, značně náročný na půdu a vláhu) a ‘Romy’ (s opakovanou plodností).

Maliník pěstujeme pásovým způsobem.

Vysazujeme ho nejlépe na podzim (na jaře jen na těžších půdách) do půdy hluboko zryté a důkladně vyhnojené uleželým chlévským hnojem nebo kompostem (4 – 5 kg na 1 02). Jednoleté sazenice zkrátíme podle síly na 3 – 5 pupenů a sázíme je do řad vzdálených od sebe 2 m, v řadách na vzdálenost 60 – 80 cm. Na ochranu před mrazy je přihrneme zemí. V příštím roce půdu během vegetace kypříme, plejeme a zavlažujeme, popřípadě chráníme nastýláním proti vysýchání.

V dalších letech necháme maliník rozrůst do pásů širokých 40 – 60 cm. Pro lepší oporu rostlin je vhodné zřídit drátěnku se dvěma dráty nad sebou nebo vést 2 dráty ve vzdálenosti 40 – 60 cm vedle sebe a ve výšce 80 – 120 centimetrů (podle výšky rostliny).

K dosažení dobrých výnosů malin přispívá správné stříhání.

Kdy stříhat maliny? Maliník plodí na letorostech vyrostlých z loňských výhonů. Proto po sklizni dvouleté výhony, které přinesly úrodu, a slabé nebo škůdci poškozené a nemocné letošní výhony odstřihneme těsně u země. Ponecháme jen nejsilnější letošní výhony; u odrůdy Pruský 8 – 12 výhonů na 1 bm pásu, u odrůdy ‘Lloyd George’ jen 6 výhonů. Na jaře příštího roku výhony zkrátíme, a to u odrůdy ‘Lloyd George’ o 1/3 a u odrůdy Pruský o 1/4 délky; pokud tuto odrůdu pěstujeme na drátěnce, postačí zkrátit jen namrzlé nebo zaschlé konce výhonů. Jarním zkrácením dosáhneme lepšího rozvětvení výhonů a vyšší sklizně.

U odrůd dvakrát plodících (např. ‘Lloyd George’) se osvědčuje vyvazovat výhony do oblouků k drátěnkám ihned po sklizni.

Ochrana maliníku proti chorobám, nemocem a škůdcům.

Proti houbovým chorobám, způsobujícím hnědnutí listového pletiva a skvrnitost a metlovitost, stříkáme během vegetace 1 – 1,5 % roztokem Kuprikolu. Příčinou červivosti, zvláště v blízkosti lesů, jsou malinovníci a květopas jahodníkový, proti nimž používáme Metation. Výhony postižené boulovitostí, kterou způsobuje bejlomorka a žlabatka maliníková, odstraníme a spálíme. Rostliny napadené virózami, což se projevuje hlavně bledými nebo skvrnitými listy nebo zakrslým vzrůstem, ihned z výsadby odstraníme a spálíme.

Ostružiníku se nejlépe daří ve slunných polohách.

Ostružiník pěstujeme podobně jako maliník. Ve srovnání s ním je v nárocích na půdu a hnojení skromnější. Vyžaduje půdu spíše lehkou, propustnou, snáší i půdy kamenité a sušší. Je však velmi náročný na světlo a méně odolný proti zimním mrazům. Proto mu u nás nejlépe vyhovují slunné stráně v teplejších (vinorodých) oblastech nebo ve vyšších polohách s dostatečnou vrstvou sněhu. Hnojení draslem zvyšuje odolnost proti mrazu.

Sazenice ostružiníku (získáme je podobně jako u maliníku), zkrácené na 2 – 3 pupeny, vysazujeme zpravidla na jaře do řad vzdálených od sebe 2,5 m; v řadách sázíme vzpřímeně rostoucí odrůdy 1 – 1,5 m a plazivé 2 – 3 m od sebe.

Vzpřímeně rostoucí odrůdy pěstujeme v řadách podobně jako maliník. Dvouleté odplozené výhony po sklizni nebo až na jaře u země odstřihneme, silné jednoleté rostliny zkracujeme na jaře o třetinu délky, jejich obrost na 1 – 3 pupeny. Slabé jednoleté výhony v létě odstraňujeme. Plazivé odrůdy zkracujeme na jaře asi na 2 m a vyvazujeme je k drátěnce. Jejich postranní obrost v létě zkracujeme asi na 40 cm. Protože jsou méně mrazuvzdorné, musíme v polohách s většími zimními mrazy výhony na zimu sundat z drátěnky a položit je na zem, aby byly přikryty sněhem nebo chvojím.

Ze vzpřímených odrůd se pětují ostružiníky ‘Wilsonův raný’ a ‘Taylorův úrodný’ (oba dosti odolné proti mrazům), z plazivých ‘Theodor Reimers’. Byli vypěstování též hodnotní kříženci maliníku s ostružiníkem, např. ‘Cumberland’.

Tagy: ,

Leave a Reply



Další kategorie:
angrešt choroby angrešt pěstování angrešt recepty brambory pěstování choroby rybízu chov drůbeže chov kachen chov slepic chov včel hrušeň jalovec maliny pěstování ostružiny pěstování pěstování jahod pěstování malin pěstování máku pěstování obilí recepty rybíz pěstování slepice nemoci včely rojení včely v dubnu závlaha zahrady švestka